Jen si tak trošku zabláznit

Kdo je vlastně normální? Těžká otázka, mnohdy i pro doktory. Tajemství toho, jak funguje lidská psychika, je známo, ale měřit se to takřka nedá. Jeden hlasitě vysvětluje, že ho sledují mimozemšťané. Druhý má svůj typický záchvat zuřivosti a buší do nefungující tiskárny od počítače.

Třetí tropí v půl třetí ráno rozruch v poklidné ulici a převrací popelnice. Ten první je nejspíš nemocný. Druhý je neurotik, ale ještě "v normě". A třetí? Ten je na nejlepší cestě k tomu, aby si uchoval své duševní zdraví. Skutečně.

Jedna z teorií o psychice říká, že každý člověk má v sobě tři roviny: dítě, dospělého a rodiče. A jelikož pro ty druhé dvě roviny jsou typické už jen závazky a povinnosti, je občas dobré pustit to dítě ze řetězu.

"Dětský věk, to je fantazie, radost, nedodržování pravidel. Ostatně slovo blázen dříve znamenalo býti bláhový a lehkomyslný," říká psychiatr Martin Jarolímek. A na otázku, zda je tedy pro duševní svěžest dobré občas (jen tak zlehka) nedodržovat pravidla, souhlasně kývne.

Račte serotoninový koktejl?
Moderní, uhoněný člověk potřebuje občasné uvolnění o to víc. I když... "Říká se, že civilizace produkuje více neurotiků, ale žádné důkazy pro to nejsou. Uhoněný život ještě sám o sobě neurotiky nedělá," upozorňuje Jarolímek.

Nervózní je čas od času každý z nás, ale každý má současně jinak nastavený práh. Pro někoho je oním prahem, za nímž nervy začínají pracovat, nákup v Carefouru, pro někoho okamžik, kdy jde šéfa požádat o zvýšení platu.

Onen práh je zčásti vrozený, ale během života buď klesá, nebo stoupá. Kdo například zažil v dětství hodně ústrků, snáší později zátěž mnohem hůř. Klíčových je prvních pět let života.

Jak funguje psychika, už vědci zjistili. Velmi zjednodušeně řečeno - dobrou náladu a uspokojení nám zajišťují látky jako například serotonin, dopamin či endorfiny. Farmaceuti z nich dokážou namíchat ten správný koktejl léčící duši, ale po tabletce není dobré sahat hned.

Existují i přirozenější způsoby. "Naučte se dělat si radost," nabádá doktor Jarolímek. Člověk někdy bohužel zjistí, že už ani neví, co by to tak mohlo být... "Když se mě pacienti zeptají, odpovím jim, že si namažu chleba s medem. Mám to moc rád a připomíná mi to dětství." Další zásada zní: Chvalte sebe i druhé. Když přijde partner v pět ráno z flámu domů, řekněte mu, jak jste rádi, že se vrátil. Bude se vracet rád.

Proč géniové hrají druhé housle
Kdo je se svými psychickými projevy a prožitky ještě "v normě" a kdo už ne, na to je často těžká odpověď a záleží na společnosti samé, co ještě za normu považuje. Slovy Martina Jarolímka "jsme každý uplácaný jinak" a psychických odlišností je víc než barevných škál přelivů v drogerii.

Hranice mezi normalitou a nenormalitou není ostrá. "Diagnostikovat těžší duševní poruchu nebývá problém. Daleko těžší bývá získat aspoň relativní jistotu, že máme před sebou duševně zdravého člověka," vysvětluje renomovaný psychiatr Oldřich Vinař.

Navíc, co je normální v některé společnosti, nemusí být normou v jiné. Psychiku nadto nelze dost dobře měřit, do jisté míry lze měřit pouze psychický výkon, a to inteligenčním kvocientem neboli IQ. Vysoké IQ sice není "normální", ale určitě to není porucha (jako třeba vysoký krevní tlak).

Mýtus o "bláznivých geniích" se už podařilo vyvrátit. "Když vědci zkoumali osud lidí, jejichž IQ překračoval v 18 letech 140, zjistili, že tito lidé se dožívali vyššího věku a byli celý život zdravější. Vyvrátilo to zastávaný názor, že géniové jsou blázni nebo aspoň podivíni," podotýká psychiatr Vinař.

Kromě toho však tito lidé zpravidla nestáli v čele společenského žebříčku, ale spíše hráli ony pověstné druhé housle. Často byli náměstky osob stojících na špičce společenské hierarchie či jejich zástupci. Jak říká docent Vinař: Na to, aby se hrnuli na tu riskantní špici, prostě byli příliš chytří. 

Udržujete se duševně fit? 

• Mirka Čejková,  moderátorka:
"Já žádný recept nemám. Je to proces, dostávám se k takovému stavu postupně. Vnitřní harmonie je můj cíl. Je fakt, že čím dál méně řeším věci, které bych dříve viděla jako problém. Ale kde leží ten kámen úspěchu, to přesně nevím." 

• Miroslav Donutil, herec:
"Ještě nikdy jsem nevyslovoval slovo prázdniny tak často. Točím dva filmy a motivuju se tím, že se těším na 1. července, kdy mi začíná volno. Když mi výjimečně vybude volný den, čtu a snažím se soustředit se jen na to." 

• Helena Fibingerová, atletka:
"Měla jsem pocit, že už dál nic nezvládnu. A tak jsem se po mnoha letech vrátila k tomu, co jsem opustila: ke sportu. Několikrát týdně běhám 10 kilometrů. Je to opravdu báječná ‚medicína'."