V posledních desetiletích se na celé planetě rodí méně dětí, a tím se zvyšuje počet rodin s jedináčkem. Podle Českého statistického úřadu byla u nás v roce 2009 takových domácností pětina. Karty se obrátily - kuriozitou už není mít jedno dítě, ale čtyři.
Pojďte si povídat do KavárničkyJsou jedináčci vyjímeční? A čím? Je to výhoda nebo naopak? Mají lepší předpoklady ke kariéře? Diskutujte v Kavárničce.  |
Když to vezmeme čistým průměrem, na jednu ženu u nás připadá jeden a půl potomka, přestože ideálem jsou dvě a po jedináčkovi dobrovolně prahne jen pět procent párů. Jenže matky stárnou: zatímco před pádem komunismu si první dítě pořizovaly ve dvaadvaceti, dnes je jim o pět let víc. Takže v některých případech prostě sourozence svému jedináčkovi pořídit nestihnout.
Mohou mít finanční těžkosti, zdravotní problémy (neplodné páry jsou vděčné i za jedno dítě) nebo dají přednost jiným aktivitám, než je plození nemluvňat. Mají totiž rozhodně víc možností než jejich rodiče v dobách socialismu.
Nesmíme zapomenout ani na vysokou rozvodovost. "Některé páry se rozpadnou dřív, než stačí druhé dítě vůbec počít," připomíná psycholog Petr Šmolka.
"Rozmazlený spratek", nebo jedinečné dítě
Pokud dítě vyrůstá samo, je odkázáno na rodiče, kteří ho rozmazlují, takže je nesamostatné a sobecké - tak zní jeden z nejrozšířenějších mýtů o jedináčcích, který dříve podporovaly i některé psychologické studie.
Novější výzkumy už jsou milosrdnější, odpovídají změnám ve společnosti, rodině a výchově. "Počet sourozenců je pouze jedním z faktorů, které rozvoj zmíněných charakteristik ovlivňují. Přinejmenším stejně významný je vliv rodiny i integrace jedináčků ve skupině vrstevníků. Právě oni totiž mohou nahradit vliv sourozenců," říká doktor Šmolka.
Jak zvládnout výchovné nástrahy
Osamělé, rozmazlené nebo na rodiče fixované dítě může velmi snadno vyrůst i v rodině s několika dětmi. To je názor Renaty, matky jediné dcery, šestileté Lucie. "Podle mých zkušeností jsou si rodiče jedináčka vědomi rizika a předejdou mu. Zrovna naše holčička je od malička samostatná, komunikativní a sociálně zdatná, takže některé potíže jsme řešit nemuseli. Na osamělost si občas stěžuje, ale z vlastní rodiny i pozorování okolí vím, že ani soužití se sourozenci není bez problémů. Takže míra frustrace je velmi podobná," popisuje Renata.
Do budoucna vás formuje situace v rodině i pořadí, v jakém se narodíte. Americký psycholog Kevin Leman se dlouhodobě zabýval tím, jak pořadí narození ovlivňuje charakter člověka. Jedináčci jsou podle něj hodně podobní prvorozeným dětem. Společné mají tendence k perfekcionismu, přehnaným nárokům na sebe i své okolí a jsou tak trochu "malými dospělými". Zároveň jsou na nich patrné rysy benjamínků, kteří na sebe fixují rodičovskou pozornost a jsou zvyklí být středobodem všeho dění.
Jak z takového koktejlu potenciálních vlastností vybruslit tak, aby si z nich dítě odneslo jen to pozitivní? To je úkol pro pozorného, připraveného rodiče, který své dítě nezahltí pozorností, nezdrtí nároky a nerozmazlí úslužností. Právě skloubení dvou proti sobě jdoucích rodičovských tendencí - nároků na výkonnost a zároveň tendence "pomáhat a chránit" - je podle psychologa Šmolky největším úskalím při výchově jedináčků. Dospělý musí moudře vybalancovat péči a zájem na jedné straně a vedení k samostatnosti na straně druhé.
Fakt, že jedináček má rodiče jen pro sebe, sice zvyšuje riziko rozmazlenosti, ale jinak je pro jeho vývoj především velkým plusem. Výzkumy dokázaly, že jedináčci bývají díky častému styku s dospělými verbálně zdatnější a mluví lépe a dříve než jejich vrstevníci. V pozdějším věku jsou důslednější, zodpovědnější a často i vytrvalejší než děti vyrůstající v klubku sourozenců. A podle některých vědců mají spolu s prvorozenými vyšší IQ.
Přelidněná Čína plná jedináčků
Některá úskalí života "jedinečné perly", jak jedináčkům říká Kevin Leman, se projeví až v dospělosti. Chybí jim člověk, který by jim měl být nejbližší. A psycholog Šmolka zmiňuje další důležitý aspekt - nemají s kým se podělit o péči o stárnoucí rodiče.
Nejde přitom jen o rodinu. Pokud bude přibývat jedináčků, může to časem změnit i chod země. Přesvědčila se o tom přelidněná Čína, kde před třiceti lety nastolili tvrdou politiku jednoho dítěte. Důsledky jsou dalekosáhlé. Mnoho rodin chce radši chlapečka, protože se v dospělosti dokáže postarat o rodiče, zatímco dívka se provdá jinam. Potraty v době, kdy ultrazvuk rozezná pohlaví, jsou tam proto velmi běžné a v jejich důsledku se rodí více chlapců než děvčat.
Statistiky jsou proto neúprosné: za deset let bude mít čínský mladík velký problém najít partnerku. "Přejedináčkovaná" Čína navíc stárne - za čtyřicet let bude v důchodu třetina lidí.
Ani handicap, ani výhra
Netrapte se tím, že máte jen jedno dítě. Ono se totiž nedá jednoznačně říct, jestli je dobré vyrůstat sám, nebo mít sourozence. Není to handicap, ale ani výhra.
Kompenzovat sourozence jde těžko. "Myslím, že to vlastně vůbec nejde," potvrzuje Renata. "Podělit se o rodiče, ztratit prvorozeneckou výlučnost nebo narodit se a nikdy nebýt 'jediná' - to jsou zkušenosti, které prostě nenahradíš."
