Hochepot ovšem není klasickým eintopfem, protože maso se zeleninou se podává zvlášť a čistý vývar také zvlášť; kromě toho pestrost ne zcela běžných surovin z něj činí spíše turistickou atrakci než inspiraci pro domácí vaření. Bližší by nám paradoxně mohlo být latinskoamerické sancocho z dušeného zadního hovězího a vepřového ramínka, ke kterému se přidá pokrájené bílé zelí, zelené fazolky, červená řepa, celer, jeden brambor a cibule a v závěrečné fázi se doplní na čtvrtky pokrájenými oloupanými rajčaty. Pro úplnost ovšem dodejme, že jednotlivé verze sancocha se dost liší a třeba v trinidadské do něj patří i kokosové mléko, polozralé zelené banány a knedlíčky s chilli papričkami.
Reader's Digest Výběr dokonce před časem vydal exkluzivně vypravenou třistapadesátistránkovou kuchařku Recepty pro jeden hrnec z celého světa. Ne všechno v ní sice odpovídá titulu, protože jsou tu i pokrmy připravované na pánvi nebo v pekáči, ale přesto dokumentuje lákavé bohatství jednohrncových pochoutek. Třeba jižanským rybím rizotem po americku pro nás v nezvyklé kombinaci pstruha, rýže, rajčat, řapíkatého celeru, skořice a dalších přísad. Neméně přitažlivý je - abychom se přesunuli z kontinentu na kontinent, ale zůstali v jednom oddílu knihy - portugalský rybí hrnec. Protože nejspíš nemáte po ruce halibuta zároveň se zlatou pražmou a olihněmi, sáhněme raději po něčem méně exkluzivním, ale rozhodně originálním. Recept je dílem jednoho nizozemského jachtaře, a chcete-li, můžete ho nazvat třeba lodní hrnec. Tak tedy: začněte pokrájenou cibulkou zpěněnou na troše oleje a krátce na ní osmahněte na kostky nakrájené hovězí, nejlépe zadní. Osolte a přidejte kořenící pastu. Ideální a originálu odpovídající je indonéský sambal, který se občas vyskytuje i na českém trhu. Pokud jej nemáte, poraďte si předem svépomocí a vyrobte si pastu z lisovaného česneku, vorčesterské omáčky, sladké papriky, zázvoru a libovolného ostřidla, jako jsou mleté feferonky nebo kayenský pepř. Možné jsou ovšem i další přísady, prostor pro kuchařskou fantazii je tu širý jak oceán. Podlijte, přidejte kostku bujonu a asi 20 minut duste. Pak přidejte na kostky nakrájené další maso (hrnec musí rozhodně obsahovat alespoň dva druhy), například vepřové nebo kuřecí, a duste dál. Jakmile maso začíná měknout, přidejte do hrnce žampiony. Pokud máte k dispozici ty úplně nejmenší, jaké se prodávají, nechte je vcelku, pokud větší, rozpůlte je nebo rozčtvrťte. První varianta je ovšem lepší, protože malé žampionky krásně natáhnou za okraj kloboučku šťávu z pokrm u. Duste dál, a když je maso téměř měkké, přidejte zelenou část pórku. Nejlépe tak na prst silného, nakrájeného zhruba na dvoucentimetrové špalíčky. Čím je pórek silnější, tím musíte dělat kolečka tenčí. Poduste ještě asi pět minut a pak do hrnce vyklopte libovolnou kombinaci sterilovaných fazolí (nejlépe jednu konzervu bílých a jednu červených nebo černých), sójových bobů, čočky, kukuřičných zrn a hrášků. V zásadě platí: čím víc druhů, tím lépe. Mohli byste samozřejmě použít i luštěniny nesterilované, předem je namáčet a vařit, ale tím by jednoduchost pokrm u vzala zasvé a hrnec by přestal být lodním. Promíchejte, prohřejte, dlabejte lžící a nechte se - alespoň v představách - kolébat vlnkami.
Reader's Digest Výběr dokonce před časem vydal exkluzivně vypravenou třistapadesátistránkovou kuchařku Recepty pro jeden hrnec z celého světa. Ne všechno v ní sice odpovídá titulu, protože jsou tu i pokrmy připravované na pánvi nebo v pekáči, ale přesto dokumentuje lákavé bohatství jednohrncových pochoutek. Třeba jižanským rybím rizotem po americku pro nás v nezvyklé kombinaci pstruha, rýže, rajčat, řapíkatého celeru, skořice a dalších přísad. Neméně přitažlivý je - abychom se přesunuli z kontinentu na kontinent, ale zůstali v jednom oddílu knihy - portugalský rybí hrnec. Protože nejspíš nemáte po ruce halibuta zároveň se zlatou pražmou a olihněmi, sáhněme raději po něčem méně exkluzivním, ale rozhodně originálním. Recept je dílem jednoho nizozemského jachtaře, a chcete-li, můžete ho nazvat třeba lodní hrnec. Tak tedy: začněte pokrájenou cibulkou zpěněnou na troše oleje a krátce na ní osmahněte na kostky nakrájené hovězí, nejlépe zadní. Osolte a přidejte kořenící pastu. Ideální a originálu odpovídající je indonéský sambal, který se občas vyskytuje i na českém trhu. Pokud jej nemáte, poraďte si předem svépomocí a vyrobte si pastu z lisovaného česneku, vorčesterské omáčky, sladké papriky, zázvoru a libovolného ostřidla, jako jsou mleté feferonky nebo kayenský pepř. Možné jsou ovšem i další přísady, prostor pro kuchařskou fantazii je tu širý jak oceán. Podlijte, přidejte kostku bujonu a asi 20 minut duste. Pak přidejte na kostky nakrájené další maso (hrnec musí rozhodně obsahovat alespoň dva druhy), například vepřové nebo kuřecí, a duste dál. Jakmile maso začíná měknout, přidejte do hrnce žampiony. Pokud máte k dispozici ty úplně nejmenší, jaké se prodávají, nechte je vcelku, pokud větší, rozpůlte je nebo rozčtvrťte. První varianta je ovšem lepší, protože malé žampionky krásně natáhnou za okraj kloboučku šťávu z pokrm u. Duste dál, a když je maso téměř měkké, přidejte zelenou část pórku. Nejlépe tak na prst silného, nakrájeného zhruba na dvoucentimetrové špalíčky. Čím je pórek silnější, tím musíte dělat kolečka tenčí. Poduste ještě asi pět minut a pak do hrnce vyklopte libovolnou kombinaci sterilovaných fazolí (nejlépe jednu konzervu bílých a jednu červených nebo černých), sójových bobů, čočky, kukuřičných zrn a hrášků. V zásadě platí: čím víc druhů, tím lépe. Mohli byste samozřejmě použít i luštěniny nesterilované, předem je namáčet a vařit, ale tím by jednoduchost pokrm u vzala zasvé a hrnec by přestal být lodním. Promíchejte, prohřejte, dlabejte lžící a nechte se - alespoň v představách - kolébat vlnkami.
 Lodní hrnec, tentokrát připravený na souši. |
