Není to tak dlouho, co se říkalo, že umění haute couture, nebo chcete-li vysoké krejčoviny, je prakticky mrtvé. Že nikoho nezajímá a lidí ochotných utratit za šaty i sedmimístné částky ubývá. Neuplynulo ani tolik času a nejvyšší forma módního umění ukázala, že rozhodně nepatří do starého železa.
Právě probíhající týden módy haute couture v Paříži ukázal, jak rozmanitá móda a pohled na ni může být. Designéři nejen z Francie, ale také Itálie, Libanonu, Ruska, Číny a Velké Británie, kteří mohou po dodržení přísných pravidel a schválení francouzskou módní komorou označit své kolekce za haute couture, mají o ručně šité oděvy na míru stále větší zájem, stejně jako rostoucí počet zákaznic.
Právě tato pestrost dává celému odvětví novou energii a přináší také spoustu inspirace ostatním. Za několik sezon se tak můžeme těšit všichni, že se některé prvky, které tuto sezonu mistři designéři ukázali v Paříži pro hrstku vyvolených, objeví i v konfekci a následně v ulicích měst.
Jean Paul Gaultier: Na divokou party v hravě šik šatech
Le Palace byl pro Paříž 70. a 80. let zásadní místo stejně jako Studio 54 v New Yorku. Setkávali se tu návrháři, modelky, zpěváci, umělci a každý, kdo byl pořádně „cool“. Andy Warhol, Yves Saint Laurent, Mick Jagger, Karl Lagerfeld, Grace Jonesová tu zpívala La Vie En Rose na růžové motorce Harley Davidson a Prince tu měl první koncert.
Zásadní místo inspirovalo Gaultiera pro celou haute couture kolekci, v níž oživil disko vzhled se všemi jeho prvky a především opět notně pobavil hosty na své přehlídce.
Jarní haute couture kolekcí Gaultier oslavuje módu a především všechny, kdo dělají módu módou. Všechny ty, kdo rádi objevují nové věci a nebojí se vystoupit z šedého davu a ještě si to pořádně užívají.
Ukázal dobrou kolekci, můžete si vybrat jednotlivé kousky i vzít kompletní model tak, jak jej modelky s cigaretou a sklenkou šampaňského předvedly. Gaultiera neinspiroval ani tak samotný Le Palace, ale hlavně ženy, které sem chodily - jeho múzy, které formovaly celou jeho tvorbu. Nelze opomenout ani image Davida Bowieho v době největšího rozkvětu disko scény. Řada modelů i účesů odkazuje na zpěváka, který ovlivnil celé generace a nejen hudbou, ale i celkovým vzhledem.
Nonšalantní elegance, která baví
Gaultier upustil od teatrálnosti a obrovských tylových sukní a nabídl oblečení, které si s velkou chutí obléknete na party v klubu. Vyšívané pánské sako, dámský smoking zdobený peřím marabu, lemování z černých korálků, ramena zdobená křišťály či korzet přes sako dokázaly, že mistrovské umění ruční práce a hlavně perfektní střihy v ateliérech u Gaultiera umí na jedničku. S hvězdičkou.
Přes všechnu precizní práci s detaily působí celá kolekce uvolněně, hravě a stejně jako samotný návrhář se nebere zas až tak vážně. Nedbale přehozené sametové bundičky, dlouhé šifonové šaty nošené s lesklými nohavicemi a koženou bundou, vykukující ramínka od podprsenek, šortky, bělený denim, to vše dává celkovému vzhledu nonšalanci a lehkost.
Viktor & Rolf: Móda jako umění
Zcela odlišný přístup k haute couture má dvojice Viktor & Rolf. I oni se vzdali navrhování konfekce, aby se stejně jako Gaultier mohli plně soustředit na nejvyšší formu módy, jaká existuje. Viktor Horsting a Rolf Snoeren opět svou kolekcí posunuli hranice, kde končí móda a začíná čisté umění. Respektive tuto tenkou hranici zcela vymazali a obě odvětví spojili do jednoho celku.
Pro designéry není důležitá praktičnost oděvu, o reálný svět na ulici se ve své tvorbě zase tolik nezajímají. O to více experimentují a zkoušejí, co všechno lze v rámci vysoké krejčoviny vytvořit. V jejich podání hodně.
Hned první model, jednoduché bílé tenisové šaty, dal jasně najevo, že se návrháři nechali unést uměním kubismu. Georges Braque a jeho koláže a zejména Pablo Picasso se stali hlavním motivem bílé kolekce, v níž jediným barevným prvkem byla černá pečeť s logem V&R a černé martensky na nohou subtilních modelek.
Tvůrci na přehlídkovém mole v pařížském Palais de Tokyo stupňovali s tichou vášní model za modelem, až na samotném konci zcela zaniklo tělo a proměnilo se v oživlé postavy kubistických pláten. Bílá barva umocnila celkově silný estetický zážitek, kterému nechyběla spontánnost ani dokonalá přesnost načasování. Pánové si umí hrát s emocemi publika a uchvátit s obrovskou razancí.
Designérů, jakými jsou Viktor Horsting a Rolf Snoeren, v historii odívání nenajdeme mnoho. I když současný ryze konzumní způsob užívání módy hraje proti nim, najdou se i lidé, pro které je oděv uměleckým vyjádřením. Právě díky nim můžeme obdivovat bezbřehou fantazii umělců s látkami.
