Náš vztah, respektive to, co z něj zbylo, není toho typu, že by se z jednoho z nás stal někdo jiný. Od chvíle, kdy jsem se s o něco málo starším přítelem seznámila, se nezměnil ani on, ani já. Mně bylo lehce pod třicet a po pár karambolech mi ho "dohodila" kamarádka s tím, že je to fajn chlap a vůbec.
Po pár společných akcích jsme se dali dohromady, rozuměli jsme si a mě navíc vyloženě blažilo, že mám vedle sebe někoho, na jehož hodnotovém žebříčku nejsem někde mezi prací, kamarády a fotbalem.
Jenže postupem času jsem si občas začala připadat jako teploměr v pomalu se ohřívající vaně, ve které začíná být nepříjemně horko, až dusno. Přítel je totiž svým způsobem dobrák od kosti, a navíc flegmatik, který dokáže cokoliv blahosklonně přejít a maximálně tak rozhodit rukama, jako že "tak to prostě je", nebo jeho věčným "no jo, no".
Zpočátku mi to vlastně i imponovalo, jenže počáteční galantnost nebo hýčkání mi záhy začala spíš připadat jako obava, aby mě neztratil, nebo rovnou jako nazutí bačkor na způsob "uděláme to tak, jak chceš ty". A já vlastně nevím, jak mu říct, že chlap se neopouští kvůli tomu, že si prosadí svou nebo že se občas sekne nebo naštve, naopak.
Ne že bych nad sebou potřebovala ruku sekerníka, ale ve chvíli, kdy vlastně o všem, co děláme společně, rozhoduji já a z jeho strany nepřichází žádná iniciativa, si někdy připadám jako organizátorka zájezdu pro seniory. Jako kdyby najednou vůbec neměl vlastní vůli. Přitom ono to není tím, že by byl líný nebo bez fantazie, ale jak už jsem řekla, jako kdybych se stala středobodem jeho galaxie a on kolem mě jenom bezmocně obíhal.
A ono se to bohužel netýká jen společně tráveného času. Jednou už jsem tu jeho psí oddanost nevydržela a vlastně ze zoufalství a z čiré provokace jsem před ním začala flirtovat s jedním z kamarádčiných známých, který po mně házel očko. K mému úžasu na to můj přítel reagoval psíma očima, ale jinak neudělal nic.
Takže nevím. Když si odmyslím tu někdy nesnesitelnou věrnost slepeckého psa, tak je všechno v pořádku, s přítelem je legrace a jinak si rozumíme, ale na druhou stranu vedle sebe prostě potřebuji chlapa, který dokáže být sám sebou bez obav, že se mu to vymstí. Prosím, poraďte mi:
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 20. června 2008. Anketa je uzavřena.
