Ona

Jaro hřeje, voní a také inspiruje

Malíř Sandro Botticelli (?-1510) měl k jásavým barvám jara blízko už od dětství - narodil se ve Florencii v rodině barviče kůží. Svůj podpis zanechal na Sixtinské kapli ve Vatikánu. Slávu jednoho z největších tvůrců renesance mu mimo jiné přinesla i alegorie jara zvaná Primavera.
Jaro na plátně
Jeho mladší krajan Giuseppe Arcimboldo (1527-1593) našel na mnoho let domov až v daleké studené Praze. Na dvoře podivínského císaře Rudolfa II. maloval ještě podivnější obrazy, kde do podob lidí skládal zeleninu, nádobí či knihy. Tak vznikla i jeho slavná podoba čtyř ročních období, kterou obdivovali hlavně surrealisté.
Francouz Jean Francois Millet (1814-1879) maloval nejraději na venkově. Tvrdil, že zlom v jeho tvorbě nastal, když "uslyšel hlas země". Tím myslel i přírodu, venkov a těžkou práci, kterou vyžaduje.

Mnohem známějším se stal Milletův krajan Claude Monet (18401926), otec impresionismu. Jeho obrazy jsou plné barev a odrazů díky zvláštní technice, kdy plátno pokrýval bezpočtem tahů štětce tak, aby vytvořily "bohatý opar modré, červené a zlaté". S nadšením maloval svou zahradu v proměnách roku.
Rodáka z moravských Ivančic Alfonse Muchu (1860-1939) znají na celém světě jako tvůrce secesního stylu. Nikdo jiný si tak jako on nedokázal pohrávat s ornamenty inspirovanými živou i neživou přírodou. Na dekorativním panelu zobrazujícím jaro chtěl zdůraznit především čerstvou nevinnost rozkvétajících květů.


Jaro veršem
Byl pozdní večer - první máj - večerní máj - byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. Olásce šeptal tichý mech: květoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech...
Karel Hynek Mácha, nejromantičtější z českých básníků, dobře věděl, že k jaru patří láska. O století později vnesl jarní vůni deště a třešňových květů do veršů o Praze jiný bohém, Václav Hrabě. Je to básník, který k jaru patří i celým svým životem. Na jeho konci se narodil, na začátku března o pouhých pětadvacet let později zemřel.


Jaro oblečené na těle
Japonský tradiční oděv kimono tvoří zcela výjimečnou kapitolu v historii módy i umění. Den, kdy se pravidelně odkládal zimní oděv a měnil za jarní, se během času změnil ve státní svátek, kdy kimona rozkvétala jarními motivy a květy.
Dobrý vkus vyžadoval vybrat co nejrafinovanější vzor, často malovaný ručně na látce významným umělcem a ve správné barevné kombinaci. K těm předepsaným pro jaro patřily dvojice odstínů nazvané poeticky "jarní tráva", "raná kapraď", "vistárie" nebo "jíva".


Jaro a design
Zvlášť pestrými barvami se pravidelně ohlašují kolekce italských designérů, kteří dokážou obyčejné praktické předměty do domácnosti povýšit na skvosty užitého umění. Světově proslulé značky si z rašící přírody umějí vybrat to nejlákavější a nejveselejší - jako v případě mísy na ovoce Fruit mama od firmy Alessi nebo plastových dóz Guzzini zářivě pampeliškové barvy.

Václav Hrabě: Ukolébavka

Báseň zhudebnil Vladimír Mišík jako Ty II

Je březen Černé nebe nad městem voní deštěm Ještě jednou to všechno spočítám Aspoň jednou ještě
Procenta ztrát procenta smutku procenta štěstí to co jsem dostal to co jsem vyhrál to co jsem propil to co jsem ztratil po cestě to co jsem získal poctivě i nepoctivě Plnoletost i špatnou pověst papírovou zlatku po strýčkovi ve vestě Strýček byl legionář válčil na Piavě a byl tak poctivý že když se vrátil neměl práci Zato měl hodnou ženu na rukou tetování a smysl pro legraci A k stáří rakovinu Po celý život nenáviděl válku a všechnu její špínu On byl z těch lidí kteří poletí do vesmíru A já nezdárný synovec zrozený za války vychovaný v míru pod očima kruhy jak smuteční pásky nemohu spát v této černé promoklé noci Počítám na prstech metály života a šrámy z naší lásky A ty spíš a možná se ti zdá něco tak krásného že na to do smrti nebudu mít
Dobrou noc Jsi krásná i když spíš Dobrou noc
Je slyšet jak přichází den Pomalu jako by se vracel z flámu Bloudí ulicemi hospod a chrámů Teď zívá Zastavil se na rohu
Spi
Já nemohu