Jana Šulcová

Jana Šulcová | foto: Lenka Hatašová, iDNES.cz

Jana Šulcová: Smrt mi tančila kolem postele

  • 7
Jana Šulcová (69) je velká vypravěčka a z rukávu sype jednu historku za druhou. Když se jí však zeptáte na dobu, kdy byl jejím kamarádem alkohol, nemilosrdně vás smete s tím, že o tom se bavit nebude. Protože se už o tom psalo tisíckrát. Teď je jejím každodenním druhem úsměv.

Pomohl vám humor se s něčím v životě vyrovnat?
Určitě. Myslím si, že když mi bylo hodně těžko, tak mě nadnášel. Pomáhal mi v nemoci, ve vztahu, s dětmi... Stačí malé nedorozumění a pak někdo řekne něco vtipného, začneme se všichni smát a rázem je po problému. Humorem se dá zahnat i hádka, všechny trable. Vzpomínám si, jak jsem šli před mnoha lety s manželem na poštu zaplatit nějakou složenku. Bylo už tři čtvrtě na šest a paní za přepážkou se rozčilovala: „No jo, všichni chodí na poslední chvíli. To jste nemohli přijít dřív?“ a Olda jí odpověděl: „My jsme mohli, ale prachy nebyly!“ Všichni jsme se zasmáli a tím bylo po naštvání.

Každému ale není vždycky do smíchu.
Není, ale musí se umět ke svým trablům postavit. Každý den bude takový, jaký si ho uděláte. A humor může pomoci k tomu, aby byl veselý, ne?

Aby se člověk vypořádal s nástrahami života, musí často zmobilizovat mnohem víc než jen humor.
To je pravda. Musí chtít žít. Já mám od pánaboha obrovskou vnitřní sílu. Po jedné zkažené operaci jsem málem přišla o život, tehdy mi dávali pětiprocentní naděje. Smrt mi tančila kankán kolem postele. Ale já jsem si řekla: „Ne! Ne! Nezemřu! Musím přece vychovat děti!“ Jindy jsem točila v Indii a přes varování jsem vlezla do moře, kam se před monzunem stahovali jedovatí hadi. Samozřejmě jsem se jednomu z nich zalíbila a začal mi lézt po noze. Zažila jsem tehdy, co je to absolutní strach... „Mám doma devítileté a šestileté dítě, přece tady neumřu, musím se k nim vrátit!“ rozhodla jsem se a to mi dalo sílu nepohnout se a počkat, než had odleze pryč.

Herci jako komedianti mají k legraci asi blízko, ne?
Herci jsou vůbec specifičtí. Normální žena řekne: „Jsem unavená,“ ale herečka prohlásí: „Jsem smrtelně unavená!“ My všechno přeháníme a kolikrát zapomenete, že mluvíte s člověkem, který nezná tohle umocňování a diví: „Fakt? Tisíc lidí?“ Přitom vy myslíte lidí pět.

Jaká byla vaše poslední role ve filmu?
Kobry a užovky. Jsem v něm skoro k nepoznání. Nechala jsem si na vlasy nalít litr oleje, byla jsem naprosto odlíčená, i svícení bylo takové, abych vypadala ztrhaně. Hraju ženu na okraji společnosti, která má dva syny, kašle na ně a jenom pije. Mám radost, že film sbírá ceny, podle mě je úžasný.

Čerpala jste v této roli ze svého života?
Prosím vás, když budu hrát vražedkyni, tak taky nepotřebuju čerpat ze svých zkušeností! To je o přístupu, o herectví.