Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jana Doleželová o Janečkovi: Naše představy o vztahu se neslučovaly

  0:49aktualizováno  0:49
Jana Doleželová, lékárnice a Miss České republiky z roku 2004, se s veřejností o jiné své podoby nedělí. Má v nich bezchybný veřejný obraz, který si hýčká a o svém osobním životě zrovna ráda nemluví. O to větší prostor dostávají dohady a nabízejí se další otázky. Na některé z nich právě odpovídá.

Miss, moderátorka a lékárnice Jana Doleželová | foto: Archiv Jany Doleželové

Jana Doleželová

  • Narodila se 23.6.1981 ve Šternberku v rodině strojního inženýra. Oba rodiče mají technické vzdělání, bratr je lékař.
  • Do svých 18 let žila v Uničově. Po ukončení Střední zdravotnické školy v Olomouci studovala Farmaceutickou fakultu na Karlově Univerzitě, ukončenou v roce 2005 doktorským titulem.
  • Na jaře 2004 získala titul Miss ČR 2004 i titul Miss televizních diváků. Na podzim 2004 byla na soutěži Miss World 2004 vybrána mezi TOP 10 nejkrásnějších dívek. V prosinci roku 2006 reprezentovala Českou republiku na soutěži Miss Queen of the Year v Kuala Lumpur v Malajsii.
  • V roce 2008 tančila v televizní soutěži StarDance III. Jako herečka se představila v několika epizodních rolích. Dnes se věnuje především moderování.
  • Žije v Praze. Je svobodná, a je spolumajitelkou 3 pražských lékáren.

Vedete, alespoň mediálně, život bez poskvrnky. Působíte příkladně. Už jako dítě jste byla vzorná školačka?
Sice jsem poměrně brzo věděla, že se chci věnovat zdravotnictví, fascinovaly mě bílé pláště a navštěvovala jsem kroužek mladý zdravotník, ale že bych byla vzorná? To ne. Já šla vždy cestou nejmenšího odporu. Nikdy jsem ve škole neudělala nic navíc. Jen jsem volný čas trávila aktivně. Hrála jsem na piáno a jezdila na matematické či zdravotnické olympiády.

Holky, co vyhrávají matematické olympiády, nebývají v tom věku obvykle třídními hvězdami. Vás spolužáci nevyčleňovali?
Přece když má člověk vrozené logické myšlení, ještě to neznamená, že je třídní šprt.

A není?
Ne. Já jsem vždy byla pro každou kolektivní špatnost.

Usmíváte se, vyprávějte.
To nemůžu prozrazovat.

Proč by ne? To je přece lidské.
Tak všichni jsme někdy chodili za školu. Víc bych to nerozebírala.

Měla jste přísnou výchovu?
Měla. To byl i jeden z důvodů, proč jsem chtěla jít na vysokoškolskou kolej a žít studentský život v mladistvém kolektivu. Přála jsem si být nezávislá, měla jsem svůj rozum a toužila po svobodě.

Jak vypadala přísná ruka, která vám doma vládla?
Všichni rodiče mají o děti strach, akorát se liší jeho míra. A naši byli spíše ten typ, který cítí velkou odpovědnost, obavy a starost. Později pochopili, že zbytečně, že nebudu dělat žádné lumpárny.

Fotogalerie

Přiblížíte mi, jak se jejich strach odrážel ve výchově?
Ne. Já sice mohu mít výhrady a s něčím ve výchově nesouhlasit, ale protože své rodiče mám ráda a vážím si jich, nebudu vám svěřovat konkrétní věci. Myslím, že celkově mě vychovali dobře a to je důležité.

Vedla vás přísná výchova k tomu, že jste se z pravidel, které vymezila, snažila nevybočit nebo jste měla tendenci je bořit?
Je tu ještě jedno nebo – nebo se osamostatnit. Brzy opustit hnízdo a rodiče často navštěvovat.

Farmacii, která vám poskytla azyl, jste si vybrala už v osmé třídě a neomylně ke svému cíli směřovala. Nikdy jste nezakolísala?
Vybrala jsem si ji, protože jsem chtěla zůstat ve zdravotnictví. Zajímala mě kromě matematiky i chemie. A lákala mě vůně lékáren a taky absence nočních směn, které mají třeba zdravotní sestry. Je ale pravda, že jsem chvíli přemýšlela o konzervatoři. Na piano jsem hrála deset let, učitelka v hudební škole mi konzervatoř dokonce doporučila, ale nakonec vyhrálo lékárenství.

Získala jste z něho doktorát a téměř současně i korunku Miss České republiky. Kdy jste si uvědomila, že můžete vsadit i na svůj půvab?
Asi až když jsem vyhrála Miss.

Nikdy předtím jste neměla tu čest s modelingem?
Ne. Na slečny ze soutěží krásy jsem koukala jako na nedosažitelné princezny a celé tohle dění bylo pro mě vzdálené. Představa, že bych došla do agentury s přáním věnovat se modelingu, byla úplná utopie. Na to jsem neměla dostatečné sebevědomí.

Jak jste se tedy do vrcholného klání krásek dostala?
Přihlásil mě táta poté, co mě na ulici oslovil majitel lokální agentury a přesvědčil mě.

Jak se mu to povedlo?
To bylo o delších diskuzích a argumentech.

A co vás zlomilo?
Skutečnost, že nemůžu nic ztratit, jen získat.

Mezi studijní a šoubyznysovou kariérou nevznikaly žádné třecí plochy?
Asi bylo štěstí, že jsem titul vyhrála až v posledním ročníku. Stát se to dřív, kdoví. Takhle už jsem měla jasnou vizi dokončit školu. Je fakt, že ne každý z profesorů na akademické půdě s mým „vedlejšákem“ souhlasil a díval se na něj pozitivně. Nebylo ale moc prostoru, jak mi tohle „dát sežrat“. Přede mnou byla už jen diplomka a státnice. Další rok mě čekala obhajoba rigorozní práce a k tomu povinnosti plynoucí z vítězství. Letěla jsem na světovou soutěž Miss World a na palubě vyplňovala tabulky. Bylo to hodně náročné období. Jenže já když jsem po tlakem, tak jedu. Nohy se mi podlomí, až když stres skončí.

Nejspíš jste věděla, proč to děláte. Modelingový průmysl, který se vám otevřel po soutěži krásy, byl pro vás prý nejefektivnější studentskou brigádou. Skutečně jste si domácími honoráři vydělala i na svou první lékárnu, jak jste kdesi řekla?
Mám spoluinvestora. Ale to nic nemění na tom, že jsem si na investice vydělat mohla. Vítězství v Miss ČR mi zaručilo prestižní roční kontrakt. Navíc jsem si přivezla oceněné tituly ze světových soutěží. Když k tomu přidáte moderování a reklamní kampaně... Jednoduše jsem pracovala a snažila se dosáhnout toho, co se mi nakonec podařilo .

Proč jste si pak na lékárenský byznys přizvala společníka?
Protože jsem se chtěla věnovat nejen provozu lékáren, ale i moderování a focení reklamních kampaní. Lékárna mi slouží jako platforma pro to, abych mohla realizovat preventivní populárně naučné akce pro veřejnost, kde uplatním vzdělání. A na více židlích jsem sedět nemohla. Tak jsem hledala, s kým spojit svoje síly.

A současně rozložit investice?
To je především o know-how. Potřebovala jsem se učit od zkušenějšího. Tak jsem si pro spolupráci zvolila lékárníka, v jehož lékárně jsem byla při vysoké škole na praxi.

Váš vztah je čistě obchodní?
Jenom obchodní, ano. Osobně se setkáme velmi zřídka, protože nežije v Praze. Denně ale komunikujeme po mailech i telefonech.

Proč jste nikdy o svém společníkovi nemluvila?
Vždyť byl osobně na slavnostním otevření lékáren. Nicméně netouží po medializaci. Lidé z oblasti zdravotnictví se na rozdíl od osob ze showbusinessu medializace straní. Jsem vídána mezi lidmi z managementu farmaceutických i jiných společností, protože na tom je postavena moje obchodní spolupráce, což je pro okolí asi kámen úrazu.

Že by to byl zdroj nařčení, že jste zlatokopka?
Ale proč? Protože hodně pracuji? Mám sama před sebou čistý štít a mohu se na sebe podívat do zrcadla. Stejně jako vím já, jaké pracovní starosti denně řeším, to vědí i mí nejbližší, přátelé a rodina. A co si myslí ostatní, mi může být jedno.

Někde se takový soud vzal. Tušíte, odkud vítr fouká?
U nás není úplně zvykem, že by se vítězky Miss věnovaly něčemu jinému než modelingu. Nedejbože by si dokonce postavily vlastní existenci na něčem dlouhodobém, k čemu jsou potřeba znalosti.

Znáte svou cenu?
Myslím, že ano. Nikdy bych ale nepodepsala kontrakt na reklamu na něco, s čím se neztotožňuji, nebo co nepovažuji za dobrý produkt. Proti tomu ale zejména ve zdravotnictví stojí produkty, které já sama vnímám jako dobré a ty pak ráda jako odborník podpořím.

Zdarma je propagujete ve své lékárně?
Mluvím o službě veřejnosti. Když je například Mezinárodní den hypertenze, měřím lidem tlak. V rámci Mezinárodního dne diabetu zase zjišťujeme návštěvníkům hladinu glykémie. A to jsou mé služby, které poskytuji zdarma jen s pomocí firmy, která mi dodá přístroj na měření glykémie nebo jehličky.

Umím si vás představit u měření vysokého tlaku, co ale děláte u tak choulostivé záležitosti, jakou je intimní zdraví ženy v souvislosti s vaginální infekcí?
Právě proto, že je to choulostivé téma, ráda s ním ženám pomohu. Každý čtvrtek odpoledne ve dvou našich lékárnách v obchodních centrech v Praze pořádáme setkání, kdy poskytujeme ženám poradenství a konzultace jak v případě prevence, tak v případě už vzniklých potíží.

S vámi se poradit nemohou?
Mohou. Obyčejně mám léčivé a preventivní účinky odzkoušené na sobě, pro což tady naštěstí nebyl důvod, ale tohle pro ženy důležité téma jsem si podrobně nastudovala.

Důležité téma pro ženu jsou i muži. Když se zeptám, zda je muž vedle vás?
Zeptat se můžete, ale já vám nemusím odpovědět. V soukromém životě jsem spokojená. Zbytek můžete hádat.

To nebudu dělat, ale zeptám se, proč ta obezřetnost?
Vzhledem k tomu, že mě v historii mediální kauza poškodila, chci si své soukromí chránit. A vlastně je mi takhle dobře.

Je vám dobře, když se schováváte?
Nejde o schovávání. Jen na společenské akce, kde jsou novináři, chodím s kamarádkou. A snažím se netrávit mnoho času v Praze. Jednodušší je odjet do romantického prostředí české přírody a relaxovat v klidu a harmonii.

Kauza, kterou zmiňujete, se odehrála také v přírodě, zimní. Jak se dnes na tuhle patálii s Karlem Janečkem díváte?
Nijak, pro mě tato kauza skončila 28.12.2013.

Podívejte se, jak se na nevěru přišlo:

Přece člověk nemůže všechno v mžiku utnout, ať už se stalo, co se stalo.
Nezbývá, než být silný.

Očima autorky

Poprvé tápu, co říct, jak na mě Jana Doleželová působila. Snad trochu rozporuplně? Na jedné straně usměvavá žena obdařena velkou účastí a ochotou – to když mi šla v ústrety a snažila se vyřešit mé vpuštění do objektu golfového resortu, kde právě probíhala jakási mega VIP akce s hlídači na všech stupních. Provázela mě resortem se skoro až dojemnou omluvou, že tu hned nenajdeme tiché místo na povídání. Na straně druhé stačí zapnout diktafon a objeví se žena sice s úsměvem na tváři, ale pod ním jakoby občas oblékala brnění. Hlavně se netrefit do srdce. A vlastně nikam. Zbývá jediné: pokládat mnoho otázek.

Tu sílu bere člověk ve vědomí, že to musí udělat, aby nebyl pro smích?
Ne. Mám zkrátka v partnerském vztahu úplně jinou filozofii, která se s mým tehdejším protějškem neslučovala. Já chci žít v partnerství o dvou lidech, kteří vychovávají děti. V klasické rodině, ve které jsem sama vyrostla. A druhá strana měla jiné představy.

Vy jste si nemyslela, tak jako mnoho žen v počátku vztahu, že protějšek předěláte?
Já si myslím, že lidé se nemění.

Jaký pocit ve vás zůstal?
Žádný. Žiji dnes úplně jiný příběh, jsem šťastná a nepitvám se v minulosti. A nemám žádné kompetence ani právo, abych někoho odsuzovala či kritizovala.

Máte. Byla jste toho účastna.
Ale dnes je to nepodstatné. Důležité jsou pro mě šťastné chvíle, které v soukromém životě nyní prožívám.

Celá kauza vás ale poškodila, říkáte. Jak, když neovlivnila vaši přítomnost či budoucnost?
Pocítila jsem útlum třeba v moderování, v lékárnictví mě nepostihl. Je to ale dočasné. Až teprve dlouhodobý horizont ukáže, kdo je jaký člověk. Cokoliv lidem vysvětlovat a napravovat by byla zbytečná námaha.

Natolik stoicky přijímáte realitu?
To je život. Jsou v něm chvíle, kdy člověk zažívá pád a pak jde zase nahoru. Mít celý život vyrovnaný by byla asi nuda. Navíc každý propad dodává člověku energii, benzín do motoru, o to víc si člověk vychutná ty šťastnější okamžiky a vítězství.

Co je pro vás dnes takovým vítězstvím?
Budete se divit, ale není to práce. Dvanáct let jsem pracovala a jsem si vědoma i rizika, že mohou nastat zlomy, kdy se nemusí stále dařit. Uměla bych si představit už úplně jiné starosti.

Tuším správně rodinné a mateřské?
Pro mě by nebyl život bez mateřství naplněný. Takže tušíte správně.

A je to reálné?
Je.

Autor: pro iDNES.cz




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.