Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Jan Kaplický: Nevěřil jsem, že by mě chtěla

  16:38aktualizováno  16:38
Vzali se před pár týdny a jemu je o čtyřicet let víc. Přesto by architekt Jan Kaplický své manželce Elišce rád vykal. Je ze staré školy a má za to, že mluvit o soukromí se nepatří.

Kaplický v Senátu | foto: MF DNES


Nakonec se rozpovídal o životě s mladou ženou, o synovi Josefovi i o tom, jak se letos o Vánocích chce koupat v šampaňském.

O vztahu s Eliškou

Eliška mi dodala odvahu. Myslíte, že bych to teď vydržel, kdybych ji neměl? Užíral bych se, potil se někde v hotelu a zoufale se snažil přijít na to, co jsem udělal špatně. Já vydržím jakýkoliv architektonický tlak, ale ten kolem Národní knihovny v Praze je politický. Ten neumím.

Díky Elišce mám zase pro co žít. Ona a dvanáctiletý syn Josef z prvního manželství jsou pro mě důvody, proč má smysl existovat. Ten pocit, že vás někdo má rád, je neporazitelný.

Říkám jí Lízinko nebo jinak, ale to už je intimní. Veřejně o ní mluvím jako o paní Elišce. Má to ráda. Nepoznal jsem nikoho tak něžného a tajemného. Jen jedna věc mě na ní rozčiluje. Že mi nevolá tak často, jak bych si přál.

O věkovém rozdílu

Mně se v životě dělo všechno o deset let později. První manželství, dítě, druhé manželství. Těch deset let jsem ztratil odchodem z Československa. Přijel jsem do Británie jako nuzák se sto dolary v kapse a ve třiceti začínal od nuly.

Kdybych potkal Elišku kdykoliv dřív, nemohl bych jí dát tolik jako teď. Byla by strašná škoda ten vztah odmítnout jen proto, že spolu druhou polovinu jejího života už nemusíme být. Kdybych jí aspoň přispěl k určitému období života a ona by na to pak vzpomínala, budu šťastný.

Bál jsem se, že si bude myslet, že jsem jen další z těch pánů, který svádí mladou dámu. Mladá žena se starým mužem je taková sympatická česká národní choroba. Podívejte se na pana Menzela, Suchého nebo Paroubka.
Nejvíc jsem pyšný, když spolu jdeme na večeři a všichni z ní v anglických restauracích omdlévají. Připlave tam na těch dvanácticentimetrových podpatcích a ostatní si můžou ukroutit krky. Je to nádherný obraz. Jen doufám, že do něj taky zapadám.

Ona je klasická femme fatale. Vidíte, jak jsem dopadl já, když jsem ji potkal.

O zamilování

Eliška mi poslala jednu naši společnou fotku z natáčení dokumentu. Je to nádherná fotka. Naprosto mě to vzalo. V tu chvíli jsem se navždycky a totálně zamiloval. Ona to vůbec netušila. Chodil jsem po městě, trpěl a bolelo mě to. Byl jsem přesvědčený, že nemám naději. Užíral jsem se, občas jí zavolal, ona to nezvedala, tak jsem jí psal dopisy.

Prasklo to až na jedné večeři v Paříži. Naprosto dokonale si pamatuju moment, kdy se to mezi námi prolomilo. Byli jsme v úžasné restauraci Brasserie Lipp, ona měla na sobě krásné šaty a boty. Poklesla mi tvář, když jsem ji viděl.

Kdysi jsem napsal ve svých pamětech, že bych chtěl ještě zažít jednu věc: večeři v Paříži. Ten večer s Eliškou byla ta večeře v Paříži. Bylo to jako z románu.

Přesně si pamatuju, když mi poprvé řekla: Miluju tě. Bylo to na stanici Paddington, ona odjížděla vlakem na letiště. Podlomila se mi kolena a nemohl jsem dýchat. Nejdřív jsem skoro vpadl do toho vlaku a málem s ní odjel. Ale pak jsem si šel dát frťana. Přidá vám to úžasnou sílu. Mně se dokonce hned ztratilo několik vrásek.

Poslal jsem jí z Londýna květiny. Je to jediná žena na světě, pro kterou jsem něco takového udělal. Nikdy jsem nikoho tolik nemiloval. Už jsem vůbec nečekal, že se mi něco takového může stát, že něco takového můžu prožít. Hrozně se bojím, abych ji nezklamal.

Jak jsem žádal o ruku

Z její rodiny jsem neměl strach. Možná jen z její mámy. Aby mě jí nerozmlouvala, že jsem starej dědek, rozumíte. Z rodičů jsem žádal o ruku nejdřív mámu, protože poprvé mi Eliška dala košem. Teda spíš košíčkem. Neřekla ne, ale ani ano.

Takže podruhé jsem šel rovnou za matkou. Bylo to na pláži na Kanárech. Víte, že vůbec nebyla překvapená?

O svatbě

Někdy mi připadá, že ten náš vztah je úplně jiný než cokoliv kolem mě. To je v pořádku, život má být na několika úrovních. Jenže Eliška se bála, že neumí uvařit guláš. Tak jsem jí řekl, že si ji vezmu i bez guláše. Naše svatba byla nádherná událost. Nemohl jsem tomu do poslední chvíle uvěřit.

Eliška na sobě měla šaty, které jsem sám navrhoval. Černé a zepředu úžasně katolické, sahající až ke krku. Zezadu ale mají úplně holá záda a látka zase začíná až tři centimetry pod čárkou. K tomu jsme měli zlaté doplňky – já kravatu, ona rukavice a boty od Christiana Louboutina.

Náš vztah by bez mobilního telefonu nebyl vůbec možný. Já volám mnohem častěji. To je jediná její slabina. Uvedl jsem to i ve svatební řeči.

Nejeli jsme na svatební cestu kvůli knihovně. Teď zase nemůžeme najít datum, kdy máme oba čas. Ale já už to moc dlouho nevydržím a prostě ji unesu.

O rodičích

Já se tady nedostal na architekturu. Měl jsem špatný diktát z češtiny. Trochu absurdní je, že jsem teď obdržel čestný doktorát na univerzitě, ze které mého otce tehdy bolševici vyhodili.

Kdyby ještě žili mí rodiče, táta by se do Elišky zamiloval. To vím určitě. Trochu by se styděl a vykal by jí. A matka by si ji zamilovala hned. Stejně vím, že se shora dívají a mají z nás radost. Můj otec matce vykal celý život. Bylo to z jakéhosi obdivu vůči ní. Ona mu ale klidně tykala. Bylo to nesmírně silné manželství. Prožili spolu dvě války. Táta ale brzo umřel – v roce 1962.

Kdyby žil dneska, uměli by ho zachránit. Máma zemřela v roce 1984. Prvních šestnáct let po emigraci jsem za ní nemohl jezdit, bylo to hrozné.

Mí rodiče k sobě měli velký respekt. Když jsem Elišce řekl, že moc respektuju její práci, byla z toho strašně překvapená. Na to od těch hochů nebyla zvyklá. Taky bych jí rád vykal.

O Londýně

Než jsem poznal Elišku, byl jsem v Británii totálně doma a Česko pro mě byla cizina. Dneska mám dva domovy a bude to tak i pro ni. Když jsme v Londýně, tak jí pokaždé nosím snídani do postele.

O synovi Josefovi

Že jsem se oženil, jsem Josefovi řekl až poté. Měl radost. Těším se na Vánoce. Pojedeme s ním, Eliškou a její rodinou k moři a uděláme si pravé české Vánoce na Kanárech. Josef miluje svíčkovou, musel jsem mu slíbit, že tam bude. Takže za námi pojede transportní letadlo, které na Kanáry poveze svíčkovou, řízky a kapra.

Víte, jak je na Kanárech levný alkohol? Šampaňské se tam prodává za pět eur. V tom se můžete koupat. Což bych letos rád udělal.

A s Eliškou bych chtěl mít taky dítě.

O oblečení

Miluju módu. Pořád si listuju módními časopisy, dávám si tam záložky a pak to ukazuju Elišce. Ona je jednou z nejlíp oblékaných žen v Česku.

Teď nedávno se stalo, že jsem musel odjet do Olomouce o den dřív. Nechal jsem jí doma šaty zabalené jako dárek. Když je našla, okamžitě mi volala a vřískala radostí do telefonu. Pro mě je ženskost strašně důležitá. Líbí se mi, když má Eliška dlouhé vlasy. Je nádherná v šatech a botách na podpatcích.

I proto rád navrhuju oblečení. Eliška už nosí moje plavky. Jsou nesmírně neslušné. Spodní díl má zezadu jenom šňůrkou.

Domluvil jsem se s českou značkou Leeda, že pro ně něco navrhnu a uděláme spolu módní přehlídku. Rozdíl mezi navrhováním oblečení a domů je velký. Nikdo vám neříká, že to děláte špatně.

O milencích

Co bych chtěl? Chtěl bych jí zůstat mužem. Ne ve smyslu manžela, ale muže. Je to pro mě úplně zásadní. Mnoho partnerů je svým ženám jen manželi, ne muži.

Lidi prostě musí zůstat milenci, jinak je konec. V čem je rozdíl? Manželé neposílají boty od Manolo Blahnika jako dárek. To dělají jen milenci. Když v životě nic neprožijete, nemáte sílu. Musíte aspoň jednou zažít mít hlad. Prožít nějaký šok. Jednou se opravdu zamilovat.

Autoři:




Nejčtenější

Neuroložka prof. MUDr. Marcela Lippertová-Grünerová, ph. D. působila celou řadu...
Neuroložka: Mozkové buňky umí spáchat sebevraždu, ale to my nechceme

„Mozkové buňky mohou spáchat sebevraždu. Mají jakýsi,červený knoflík’, který buď stisknou, nebo ne. My se je snažíme přesvědčit, aby ho nemačkaly, protože je...  celý článek

Chrissy Teigenová (Beverly Hills, 26. února 2017)
Chrissy Teigenová: Kvůli dalšímu umělému oplodnění končím s alkoholem

Modelka Chrissy Teigenová (31) prozradila, že se dostala do stádia, kdy byla závislá na pravidelné konzumaci vína. Denně si dopřávala několik skleniček a...  celý článek

ilustrační snímek
I po císařském řezu můžete porodit přirozeně

Většina žen po prodělání císařského řezu předpokládá, že i další děti budou muset přijít na svět s pomocí skalpelu. Lékaři však dnes dokážou velmi dobře...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Jedni rodiče byli chudí, druzí zločinci. Ujali jsme se jejich dětí

Každé dítě si zaslouží lásku a potřebuje vyrůstat v bezpečném rodinném prostředí. A pokud biologická rodina selže, je skvělé, že jsou tu lidé s velkým srdcem,...  celý článek

Ilustrační fotografie
Jak se zbavit trémy? Myslete na svůj dech i úspěchy

Čeká vás důležité vystoupení na veřejnosti a už doma se klepete hrůzou? Nemůžete spát nervozitou, že nezvládnete udělat řidičák? Bojíte se už teď návratu do...  celý článek

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Příběh Dáši: Z manžela se v důchodu stal líný a nerudný dědek

Jsem už tři roky v důchodu a užívám si to. Těšila jsem se, až i manžel přestane pracovat a budeme si společně „plnit sny“. Místo toho denně poslouchám, co ho...  celý článek

Ilustrační fotografie
Příběh Hanky: S přítelem nejsme schopni vyřešit, jak platit nákupy

Jsem rozvedená, ale s bývalým manželem jsem nikdy nemusela řešit, co kdo zaplatí, kolik kdo z nás vydělává či utrácí. Teď žiji s přítelem a dohady o penězích...  celý článek

(Ilustrační foto)
Orgasmus někdy předstírá většina žen. Z nudy, ale i z lásky

Mezinárodní den orgasmu, který připadá na 8. srpen, je původně brazilským svátkem, který má být oslavou tělesného potěšení. Jenže řada žen si této radosti v...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Pleťové masky v podobě smajlíků: roztomilé, nebo děsivé?
Pleťové masky v podobě smajlíků: roztomilé, nebo děsivé?

Že už jste toho v kosmetickém průmyslu viděli hodně? Novinkou jsou nyní plátýnkové masky s potiskem facebookových smajlí... celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.