První zpráva o osvětleném vánočním stromku uvnitř domu se objevuje v roce 1570 v brémské kronice. Kronika hovoří o jedli zdobené datlemi, sladkostmi a papírovými květinami. Tento stromek ještě nestál v bytě, ale pro děti řemeslnických mistrů v cechovní budově.
Během následujícího století se šíří německými a švýcarskými městy. Až po více než sedmdesáti letech (v roce 1642) se objevuje v soukromém domě ve Štrasburku. Zprvu si jej dopřávali němečtí protestantští řemeslníci. Od nich zvyk převzali měšťané a vysocí státní úředníci, později i rodiny evropských aristokratů a knížecí dvory.
Během 19. století se stromek jako symbol Vánoc šíří z německých oblastí také do okolních států. Dobové zprávy hovoří o nazdobených stromcích v šlechtických zámcích ve Francii, Anglii, Norsku a Dánsku. Stromek se dostává i za oceán - do Ameriky a jiných zámořských zemí.
Na počátku 19. století se vánoční stromek objevuje i v českých zemích. "V Praze ho prý poprvé jako překvapení pro své hosty vystrojil roku 1812 režisér Stavovského divadla Leibich, který ho znal z rodného Bavorska," říká Gabriela Hánečková z tiskového střediska České biskupské konference, která čerpala z knihy Vlastimila Vondrušky Církevní rok a lidové obyčeje. I když v roce 1843 pražské noviny psaly o kupování stromků jako o běžné věci, přesto se stromek ještě nestává lidovým zvykem.
Jak dodává ve svém díle Vánoce v České kultuře Václav Frolec, rozšiřování vánočních stromků postupovalo rychleji v Čechách, na západní a střední Moravě. Na Slovácku a Valašsku byl ještě na počátku našeho století spíš výjimkou. Zeleň v domácnosti zastupovaly před vánočními stromky větve jehličnanů. Koledníci rozdávali do všech domů takzvané štěstí. Větve připevňovali na plot nebo sloupek před okny i sami hospodáři. Ale ani první vánoční stromky se od větví příliš nelišily - ozdobený stromek totiž visel špičkou dolů nad štědrovečerním stolem.
