Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Jak vzniká narcismus? Psycholožka popisuje čtyři rodinné situace

  • 20
Narcismus je porucha osobnosti, která se projevuje přehnaným oceňováním sebe samého, nepochopením pro druhé, přehnanou kritikou a arogantním chováním. Terapeutka Elinor Greenbergová popsala čtyři scénáře domácího uspořádání, při kterých se může u dětí rozvinout narcismus.

Narcismus je často pojí i s duševními poruchami a nemocemi. Kromě polohy přehnaně sebevědomé existují i jedinci s narcistní poruchou osobnosti, kteří se projevují přesně naopak. Jsou velmi nejistí, přehnaně kritičtí sami k sobě, jsou nešťastní, nespokojení se svým životem a připadají si prázdní. Jejich porucha osobnosti je skrz jejich hodnoty a chování patrná jenom lidem, kteří je znají.

Americká terapeutka Elinor Greenbergová se specializuje na narcistickou a hraniční poruchu osobnosti. Na základě mnoha dotazů ve své praxi sestavila pro Psychology Today čtyři typické scénáře domácího uspořádání, ve kterém vyrůstají osobnosti s narcistickou poruchou osobnosti. Spojuje je několik společných jmenovatelů, jako je podmínečnost rodičovské lásky.

1. Narcistické rodičovské hodnoty

Mottem takovéto rodiny je „Pokud nevyhraješ, tak se ani neobtěžuj“. Jsou to rodiny, ve kterých vládne velmi soutěživá a ambiciózní atmosféra. Uznání si tady totiž každý získá jen tím nejlepším výsledkem. V čemkoliv. Láska a pozornost rodičů jsou v tomto prostředí podmíněny úspěchem dětí, často proto, že mají rodiče sami přehnané ambice, nebo mají sami narcistickou poruchu osobnosti.

Mylné představy o duševním zdraví. Za psychickou poruchu může i výchova

„Každý v takové rodině je nucen neustále dokola dokazovat, že je nejlepší. Bez ohledu na to, co všechno dokážete, tlak nikdy neustává. Jedna klientka mi to popsala tak, že když přinesla domů jedničku, ptal se jí otec, jestli někdo ve třídě nedostal jedničku s hvězdičkou,“ vysvětluje soutěživou atmosféru některých rodin Elinor Greenbergová.

Rodiče s takovým chováním se zajímají jen o úspěchy, nikoliv o osobnost svého dítěte, o to, co ho těší a přináší mu radost. Podle zkušenosti terapeutky tak z těchto lidí vyrostou nešťastní narcističtí dospělí, které jejich zdánlivě perfektní život vůbec neuspokojuje, protože vše dělají jen na efekt, nikoliv pro radost. Celý život se pak honí za úspěchem, protože si ho mylně spojují se štěstím.

2. Ponižující rodič

Pokud je jeden z rodičů výbušný, ponižuje ostatní členy rodiny a má od nich nerealistická očekávání, může být na vině právě jeho porucha osobnosti. Někteří narcisté se rychle rozčílí, chvíli upřednostňují jedno dítě a následně jej poníží a chválí zase jeho sourozence. Nikdo v takové rodině se necítí bezpečně, cokoliv může rodiče rozčílit a ten začne ponižovat. Děti zažívají pocity vzteku, ponížení a nedostatečnosti. Je několik způsobů, jak děti na takto negativní domácí situaci reagují.

Poražené dítě: Toto dítě přijme názor rodiče, že za nic nestojí. Vede to k depresím, nenávisti k sobě samému a později často také propadne alkoholu nebo jiným drogám. Nikdy nenaplní svůj potenciál, protože je přesvědčeno, že žádný nemá.

Rebelující dítě: Snaží se po zbytek života všem dokázat, že je dobré i přes zraňující prohlášení rodiče. Jde za úspěchem a chce všem ukázat, že je výjimečné. Ale vždy mu zůstane malý hlásek v hlavě, který kritizuje a podrývá všechny jeho činy.

Naštvané dítě: Roste v nenávisti k ponižujícímu rodiči, agresivně se často chová k lidem, kteří ho připomínají. Z těchto dětí se často stávají narcisové toxického typu. Jde o osobnosti, kterým nestačí zvítězit, ale potřebují i zničit protivníky. Greenbergová uvádí jako příklad postavu Richarda Gera ve slavném filmu Pretty Woman. Jeho postava skupuje a rozprodává po kouskách jiné firmy ve snaze dokázat svému nenáviděnému otci, že dokáže být úspěšný.

„Během své praxe jsem potkala mnoho bohatých narcistů, kteří dokážou demonstrovat lásku pouze ženě, která je bezpečně pod jejich sociálním statutem a kterou ‚zachránili‘,“ staví Greenbergová slavnou filmovou lovestory do trochu jiného světla.

3. Zlaté dítě

Ne všichni narcisté jsou ti s velkým sebevědomím, co jsou přesvědčeni o naprosté nutnosti úspěchu a o své výjimečnosti. Někteří z nich mají narcistické hodnoty, ale necítí se pohodlně v centru pozornosti. Skvělým způsobem se jim pak může zdát uspokojit své touhy po obdivu ostatních skrz své často nadané nebo talentované dítě a jeho úspěchy. Jenže když rodiče dítě až moc opěvují a chválí jeho talenty, mohou to podle Greenbergové přehnat.

Pet signálů, které vás upozorní na psychickou poruchu dítěte

Idealizací a malováním dokonalého obrazu totiž v konečném důsledku své dítě znejišťují. To totiž musí nevyhnutelně zjistit, že nějaké chyby nebo nedostatky má. Pokud si dítě myslí, že ho rodiče milují jenom proto, že je výjimečné, může to dát základ vnitřní nejistotě. Snaží se pak dosáhnout dokonalosti, touží si idealizaci rodičů i okolí zasloužit. „Všichni chceme být viděni realisticky a milování bez výhrad. Nikdo vždycky nevyhraje a nikdo není nejlepší ve všem,“ popisuje zmatené pocity těchto dětí terapeutka Elinor Greenbergová.

V honu za oceněním ostatním pak často tito dospívající ztratí kontakt sami se sebou. Místo objevování všech svých talentů i dalších oblastí se totiž tyto děti budou soustředit jen na to, co jim již přináší úspěch a s čím jejich rodiče souhlasí. Neskonale touží po uznání ostatních a jsou už jen skok od narcismu.

V některých případech však děti přehnaným pochvalám a očekávání rodičů odolávají a jsou jim naopak nepříjemné, obzvlášť pokud na ně vytváří tlak. Se svou rolí v rodině nejsou spokojeny a nejraději by žily úplně průměrný život bez větších ambicí.

4. Obdivovatel

V domácnosti narcistické osobnosti může dítě hrát také roli jeho obdivovatele. Učí se tak od rodiče narcistické hodnoty, jeho nadřazenost, jeho nárok na všechno. Ale nikdy je samo nemůže uplatnit na sebe nebo nesouhlasit, jinak by se dostalo do nemilosti rodiče a stalo se terčem verbálního útoku. Tyto děti se proto rychle naučí zahrnovat narcistu lichotkami a pochopením, na oplátku získají jeho pozornost a pochvalu.

Z těchto dětí se většinou stávají skrytí narcisté, kteří jsou vnitřně nejistí a necítí se dobře, pokud je na ně upřena pozornost všech. V dospělosti většinou hledají jinou narcistickou osobnost, kterou budou podporovat a obdivovat podobně jako rodiče, často ji mohou nalézt v zaměstnání. To jim může spolu s narcistickými hodnotami znemožnit nalezení životního partnera, protože všechny přirovnávají k nedostižné dokonalosti objektu jejich obdivu.

„Když víte, co hledáte, není těžké určit, která domácí prostředí podporují v dětech narcistické adaptace. V některých domácnostech je narcismus v podstatě jedinou rozumnou volbou, jakou dítě má,“ dodává na závěr terapeutka a odbornice na poruchy osobnosti Elinor Greenbergová.

, pro iDNES.cz