Jako miminka jsou nevinná a roztomilá. Uběhne rok a půl a prásk. Objeví se sebevědomý spratek, který zkouší svou sílu. Období vzdoru přichází už v batolecím věku. Většina psychologů vám poradí, že ho máte trpělivě přijmout a dítě v jeho rozervaných emocích milovat, poskytnout mu stabilitu, klid, bezpečí a hranice.
Když se vzdorovitě projevuje starší potomek nebo pubescent, je to v podstatě stejné, jen rodičovské pochopení a trpělivost váznou. Tohle děcko by už mělo přece znát své meze a mít rozum! A ideálně by mu ten rozum měl radit přesně to žádoucí chování, které si přeje rodič. Tady už se dostáváme k žánru sci-fi.
Čtěte v magazínu Rodina DNESČlánek o spratcích spolu s velkým tématem o tom, jak rozeznat chřipku od běžného nachlazení, najdete v pátek v magazínu MF DNES Rodina DNES.  |
„Vzdor je boj. Navíc vychází z hodnocení rodiče, který má v hlavě program, podle něhož dítě soudí,“ vysvětluje psychoterapeutka Jana Černá z Říčan. „Avšak nátlak vyvolává protitlak. Čím více na dítě tlačíte, tím silnějším se stává, tím důmyslnější zbraně vyvíjí. Začněte proto opačně – pokud si myslíte, že je váš potomek příšerný, jděte mu příkladem a udělejte nejprve vy sami něco se sebou. Zkrátka – chcete, aby se něco změnilo? Změňte sebe. Nebojujte s dítětem, pozorujte ho, snažte se vnímat, jak se asi cítí.“
Základem úspěchu je tedy zbavit dítě hodnocení, nálepky nebo škatulky a také srovnávání. Když není zatížené očekáváním, stává se vnitřně svobodnějším a nemá důvod se proti rodiči tolik vymezovat a bojovat. Je to logické – čím větší autorita, tím větší vzdor.
„Zpravidla je to rodič, frustrovaný a vyčerpaný, který útočí, řve a vyčítá. Položte si otázku, jak byste reagovali na vystresovaného týpka, který je proti vám a nehodlá vás podpořit,“ nastiňuje terapeutka a odpověď je nasnadě. Rodič je mocný a může vám odepřít něco pro vás životně důležitého, jako třeba počítač. „Tak jdete do sebetrestání: Všichni si myslí, že jsem špatný, že za nic nestojím, no tak si dám cigaretu! Jsem spratek a kdo je víc?“
Definice spratka ovšem není jednoduchá, každý ho vidí jinak. Zatímco jednomu rodiči nevadí neustále odmlouvající dívenka, která si chce dělat věci po svém, jiný by z ní zešílel. Někdo by kluky házející po sobě kameny dotáhl nejraději za ucho na policii, druhý to považuje za nevinnou zábavu. A kde máte tuto hranici vy? Hlasujte s námi, můžete zakliknout více odpovědí.
