"Největší změnou po roce 1989 bylo zavedení koronární angioplastiky," říká přednosta kardiologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Michael Aschermann.
Při této metodě se zavádí do poškozené cévy výztuž. Srdeční selhání je přímo ukázkovým příkladem toho, jak moc se česká medicína za posledních patnáct let vyšvihla.
Na rozdíl od doby minulé vesměs poskytuje pacientům péči srovnatelnou s vyspělým světem. V léčbě infarktů je mu dokonce vzorem.
Nádory zabíjí méně
Mílovými kroky se vyvíjí česká onkologie. Nemocných sice přibývá, což souvisí i s prodlužující se délkou života, úmrtnost však klesá. "Onkologové už dneska zkoumají nádory na molekulární úrovni, což jim mimo jiné umožňuje šít léčbu na míru pacientům," vysvětluje přednosta onkologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice Luboš Petruželka.
Příklad pokroku? Karcinom prsu, vůbec nejčastější nádorové onemocnění žen. Nemocných sice přibývá, ale stále méně žen umírá. "Podílí se na tom nejen mamografické prohlídky a sledování žen, které mají vyšší riziko, ale také nové možnosti léčby," vysvětluje onkolog Petruželka.
Paří mezi ně zvláštní hormonální preparáty, protilátky přímo zasahující signální receptory na povrchu nádorových buněk a podobně. Zlepšily se i metody, jimiž se přímo likvidují nádory. Ani obávané ozařování už nemusí budit takovou hrůzu, neboť se používá mimo jiné moderní fotonová terapie s přesně upravenou intenzitou záření.
Lepší léky na depresi
Mnohem lépe než dříve jsou na tom i lidé s duševními nemocemi. Už proto, že se zlepšilo povědomí o těchto nemocech, které dříve byly tabu. "I proto byla dřív menší šance, že ten, kdo by mohl z psychiatrické péče profitovat, se k ní dostane," soudí profesor Cyril Höschl, ředitel Psychiatrického centra Praha.
"Léky byly sice účinné, ale oplývaly řadou nepříjemných vedlejších účinků. Antidepresiva vyvolávala sucho v puse, kolapsy při změně polohy těla, poruchy zaostřování zraku, zácpu, nevolnost, útlum, a zejména u starých lidí a u kardiaků představovala riziko poruch srdečního rytmu," líčí psychiatr.
Nové léky mají stejnou účinnost, pohybuje se mezi 60 a 80 procenty, ale menší a bezpečnější vedlejší účinky. "Navíc se propracovaly i postupy jako psychoterapie, magnetická stimulace, při níž se působí na mozek silným magnetickým polem a léčba světlem," doplňuje Höschl.
Co se zhoršilo
Je však pravda, že ne úplně všechno se změnilo k lepšímu. Zasvé vzal například systém dětských zubních prohlídek, což už se podle šéfa stomatologické komory Jiřího Pekárka projevuje neutěšeným stavem chrupu českých dětí. Zhoršilo se také sledování některých nemocí, třeba pohlavně přenosných chorob. Objevily se také nové, dříve neznámé problémy - například otázka eutanazie.
|
Umělé oplodnění: nebyly léky, nebyly peníze To je úplně nesrovnatelné, říká zlínský gynekolog Ladislav Pilka, když má porovnat dnešní metody umělého oplodnění s těmi, které se používaly před patnácti lety. Právě on je prvním lékařem, kterému se povedlo v někdejším východním bloku přivést před jedenadvaceti lety na svět dítě ze zkumavky. "Ještě na konci osmdesátých let nám chyběly léky, které stimulují tvorbu vajíček. Lépe řečeno, měli jsme jediný. Dnes si můžeme vybrat," dodává. Zároveň chyběla kontrola nad tím, kolik vajíček žena vytvoří. "Nechali jsme oplodnit všechna, která jsme získali, a většinou i všechna přenesli. Třeba pět. Hrozilo pak, že se začnou vyvíjet paterčata nebo čtyřčata," vzpomíná lékař. Dnes se přenášejí maximálně tři, často i jen dvě embrya a někdy i jedno. Vícečetné těhotenství už lékaři nevnímají jako vítězství, ale spíše jako selhání. Přináší s sebou totiž vysoké riziko pro matku i pro děti. Téměř neřešitelným problémem byla pro lékaře léčba mužské neplodnosti. Když se muži netvořili dostatek spermií, bylo jediným řešením sperma od dárce. "Dneska nám stačí třeba jen jediná životaschopná spermie. Metodou nazvanou intracytoplazmatické injekce ji můžeme ultratenkou pipetou dostat přímo do vajíčka. Někdy je taková spermie i nezralá, odebraná přímo z tkáně varlete," vysvětluje profesor Pilka. Stejně tak může prožít normální těhotenství žena, které nefungují vaječníky. Lékaři v takovém případě použijí vajíčko od dárkyně a to oplodní spermatem manžela. "Většinou jsou těmito dárkyněmi ženy, které samy umělé oplodnění podstupují a u nichž se vytvořilo zbytečně moc vajíček," říká Ladislav Pilka. Spolu s pokroky se objevují nové a nové etické problémy. Na chodbách center se hromadí kontejnery se zamrazenými zárodky, ke kterým se nikdo nehlásí. Jaký by měl být jejich další osud? Lékaři již umějí určit pohlaví embrya, ještě než je přenesou do dělohy. Přijde čas, kdy si rodiče budou moci volit, zda se má použít zárodek mužský nebo ženský? Technicky již není problém jednou vzniklé embryo přenést do dělohy jiné matky. To znamená naději pro ženy, jejichž děloha není pro těhotenství způsobilá. Mělo by se toto tzv. náhradní mateřství legalizovat i u nás, tak jak je tomu například v některých státech USA? "Nevím, proč by to nemělo být možné, pokud by se tak dělo za přísně stanovených podmínek," uzavírá Ladislav Pilka. Zítra: Jak pokročila léčba leukemie |
