Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jak se žije v těle Otesánka. Renata vážila 160 kilo a zhubla na 80

aktualizováno 
V Česku jich je přes sto tisíc. Mnozí jsou vážně nemocní, někteří z nich ale především nade vše milují jídlo a nenávidí pohyb. V zahraničí je na některá vyšetření vozí do zoologických zahrad. Jednou z nich byla donedávna i paní Renata, která přibrala až na 160 kilo.

Renata Levá vážila 160 kilo, za osm let zhubla na polovinu. O hubnutí napsala knihu Nebyla jsem velká, byla jsem tlustá. | foto: Archiv paní Renaty

Takových těžce obézních lidí je u nás stále více. „Sami mnohdy ani netuší, o jak závažný problém jde a nepřipustí si, že už se jich týká,“ říká expert na výživu Petr Havlíček.

Už jako malá byla Renata Levá silnější dítě. Sladkosti z vánočního stromku dokázala očesat za jediný den, rodiče dokonce na ledničku namontovali zámek.

„Mě ale vyšší váha bavila, chtěla jsem být jiná. Cítila jsem se velká a neporazitelná, chtěla jsem být ochránkyní ostatních,“ vzpomíná. Jenže co bylo v dětství možná roztomilé, to se s přibývajícími roky začalo měnit v zásadní zdravotní problém. Renata během těhotenství nabrala 32 kilogramů a po porodu se její váha ustálila na 160 kilogramech při 174 centimetrech výšky.

„Bolely mě klouby, paty, neměla jsem co na sebe, ale pořád mi to nijak zásadně nevadilo,“ vzpomíná. Zásadní obrat přišel až v momentě, kdy na horách sledovala, jak ostatní rodiče sáňkují se svými dětmi. Sama v té době už měla malého syna Jakuba. „Napadlo mě, že si to sáňkování s Kubou nikdy nezkusím. Ani jízdu na kole, plavání...“ přemítala a konečně se rozhodla svou váhu řešit s lékaři.

„Nebylo nic, co bych nevyzkoušela, nespolkla, abych zhubla. Ty různé pilule, to byly spíš drogy na bázi efedrinu, tři dny jsem po nich třeba nespala, dnes už jsou zakázané,“ popisuje. Renatě nakonec pomohla až operace žaludku. „Prostě mi ho kus uřízli a zmenšili,“ konstatuje.

Přesto to byl teprve začátek cesty. Dnes, kdy je Renatě 38 let, váží o polovinu, ano, skutečně o polovinu méně – tedy 80 kilogramů a živí se jako cvičitelka.

Žaludek zmenší stovkám lidí

Příběh Renaty bohužel není pro těžce obézní lidi typický. Většina z nich totiž takto radikálně změnit svůj život nedokáže. Samotná operace žaludku přitom nemusí pacienta stát vůbec nic.

Týdeník 5plus2

Čtěte každý pátek zdarma

5plus2

„Pokud ji doporučí ošetřující lékař, plně ji hradíme,“ potvrzuje mluvčí VZP, největší české zdravotní pojišťovny, Oldřich Tichý. Podobná operace stojí zhruba 90 tisíc korun. Jak Tichý dodává, zákroků takzvané bariatrické chirurgie, tedy oboru, který se zabývá chirurgickou léčbou obezity, uhradila VZP loni 372.

„Těžká obezita je skutečná nemoc. Nejde jen o to, že se lidé přejídají. Je to spojené i s genetikou a hodně také s psychikou,“ vysvětluje psychiatrička Iva Málková ze sdružení STOB, které pomáhá lidem s nadměrnou váhou.

„Z praxe víme, že obézní lidé nemají problémy jen s klouby, ale častěji trpí také nemocemi srdce, cév a cukrovkou,“ doplňuje Oldřich Tichý.

Podle výživového experta Petra Havlíčka tyto problémy u mnoha lidí přerůstají do takzvaného metabolického syndromu. „A většina z nich má problémy i se svojí psychikou, hodnotami a prioritami, což je jednou z hlavních příčin jejich celkově neutěšeného stavu,“ zdůrazňuje Havlíček.

Je to jako s mercedesem

Jak už ale bylo řečeno, operace žaludku byla pro Renatu Levou teprve prvním krokem. Následovaly další náročné měsíce. „Prvních 40 kilogramů jde dolů hned, to je zadarmo. Jenže je to jako když slevíte sto tisíc korun z mercedesu – jste furt tlustá,“ glosuje s nadhledem.

Poměrně rychlé změny váhy si začalo všímat i okolí. „Sousedi koukali, jestli nejsem nemocná, kamarádky se přestávaly se mnou přátelit, protože mi záviděly, že tak rychle hubnu. Když se ale pak snižování váhy třeba na měsíc zastavilo, chtěla jsem s hubnutím seknout,“ podotýká.

Zajímavosti o obezitě

  • Přes 5 milionů Čechů trpí nadváhou. Těžká obezita trápí asi jedno procento naší populace, tedy něco přes 100 tisíc lidí.
  • V první pětce nejtlustějších národů světa se Češi drží už několik let. Na prvním místě jsou, pro leckoho možná překvapivě, Mexičané. V Evropě jsme první my.
  • Nejobéznější člověk světa? Těžko se to dá zcela přesně určit, ale mezi nejtlustější lidi planety patřil Mexičan Manuel Uribe, který vážil 556 kilogramů. Zemřel vloni, paradoxně proto, že jeho tělu se nedařilo vypořádat s dietou, po které shodil 260 kg.
  • Český Otesánek. Čechem s největším obvodem pasu – 186 cm – byl svého času Jaroslav Kudláček. V roce 2000 vážil 220 kg.

„V takových momentech je psychika nesmírně důležitá. Lidé se musí smířit, že hubnout nejde pořád. Musí se naučit mít rádi své tělo a také svou váhu. Jedině tak podobné krize zvládnou,“ radí psychiatrička Iva Málková.

Renatě Levé se kritické chvíle překonat podařilo, a to hlavně díky tomu, že se pustila do sportu. Absolvovala trenérský kurs a ačkoliv v té době vážila ještě pořád něco málo přes 100 kilogramů, stoupla si před lidi a začala je učit, jak se správně hýbat, ačkoliv ženy stojící před ní byly mnohdy výrazně hubenější než ona.

Od té doby uplynulo téměř šest let. Renata postupně shazovala další kila a dnes váží sotva polovinu toho, co v době, kdy byla těhotná. „Nikdy jsem nebyla žádná baletka, děda byl řecko-římský zápasník,“ podotýká s tím, že v současné době je se svými 80 kilogramy spokojená.

Na vyšetření do zoo

Zdravotní problémy, to je jedna součást života obézních lidí. Ti se skutečně vysokou váhou, tedy jak se nesprávně říká – morbidní obezitou – se musí vyrovnat i s řadou jiných komplikací, které jsou spojené i s ponížením.

I taková lékařská prohlídka může být nejen problematická, ale také velmi dehonestující. Jen si to představte. Máte absolvovat například vyšetření magnetickou rezonancí, ale v nemocnici vám před přístrojem řeknou, že jste na to moc tlustí.

„Těžce obézní pacienti se totiž do takového přístroje prostě nevejdou. V zahraničí je celkem běžné, že se lidé s podobným problémem berou na speciální vyšetření do zoologických zahrad. V Česku se to zatím nedělá, protože zdejší zoo takové vhodné přístroje ani nemají,“ popisuje Štěpán Svačina, přednosta 3. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Podívejte se, jak tuk obalí orgány

Řez tělem obézního člověka ukazuje velké množství podkožního a viscerálního tuku uvnitř břicha.

Nebo jiný příklad. „Byla jsem hospitalizována na gynekologii. V propouštěcí zprávě jsem se dozvěděla, že jsem monstrózně obézní a že bylo těžké dostat se k rodidlům i přes roznožení,“ stěžuje si anonymně žena v internetové diskuzi s tím, že lékař slovem monstrózně asi myslel morbidně. Jsem tedy monstrum? ptá se.

Ve Spojených státech už situace dospěla tak daleko, že cestující s obřím tělem si měli v letadlech dokupovat druhá sedadla.

„To proto, aby se mohli vůbec připoutat,“ vysvětluje Radka Šťávová, mluvčí českého dopravce Student Agency. Jak dodává, v Česku se zatím nic podobného klientům nevnucuje. „Ale pokud máme volné dvousedadlo, nabídneme cestujícímu místo tam, protože se na něm může pohodlněji připoutat,“ říká.

Jídlo není vše, říká výživový expert Petr Havlíček

Mnozí obézní lidé se obracejí pro rady k výživovým poradcům. Ne vždy jsou ale s výsledkem spokojení. S jakými chybami se u svých kolegů nejčastěji setkáváte?
Za hlavní chybu považuji, že jejich obzor je vyčleněn pouze na problematiku výživy a nadřazují ji nad ostatní aspekty, které jsou přitom nezbytné pro spokojenost a zdraví klientů. Další problém je, že se mnohdy neřeší příčina či soubor příčin, které člověka přivedly do jeho neutěšeného stavu, a řeší se jen následek. Pokud neodstraním příčinu, následek se po čase vždy vrátí zpět jako bumerang. A za třetí chybu považuji šablonovitou práci, která nerespektuje konkrétního člověka a jeho život.

Jak si tedy vybrat správného odborníka, který vám s nadváhou skutečně pomůže?
Mám pocit, že ve výživě je dnes kovaný každý druhý Čech, stejně tak jako ve fotbale je každý druhý chlap ideálním trenérem. Pokud si budu vybírat svého nutričního guru, měl bych hledat takového, který ví, že jídlo je jen jedním aspektem skládanky zvané životní styl, vnímá klienta a má jak odbornost, tak i pokoru. Ale chápu, že rozpoznat zrno od plev bývá pro člověka, který má problém a nemá základy ve výživě, velmi obtížné.

O dnešním prostředí plném reklam na potraviny, zdravou výživu, hubnutí se říká, že je toxické. Přispívá k tomu i velké množství nutričních poradců?
Jednoznačně ano. Výživu dělám více než 20 let a nikdy jsem ve výživě nezažil takový chaos a rozpolcenost, jaká panuje dnes. Ale je to jen tím, že výživa je dnes slušný byznys a je třeba se neustále odlišovat od konkurence a hledat „novinky“, které přilákají další klienty.

Jaký vlastně máte vy osobně vztah k jídlu?
Mám jídlo rád, jsem vybíravý, nesním jen tak něco a jen tak někde. A ano, občas i já zhřeším. Ale rozhodně se můj život netočí jen kolem jídla. Nejsem magor.

Autor:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.