Jak přišla bývalá prodavačka na nápad provozovat kozí farmu? Prostě jí kozy učarovaly. "Když jsme se s malými dětmi přestěhovali do Březí, do manželovy rodné chalupy, chovali jsme běžné domácí zvířectvo. Postupně jsem zjistila, že se mi život na venkově líbí a že mě nejvíc baví kozy," vzpomíná Emilie na začátky svého podnikání, které nebyly lehké. "To víte, že bez podpory rodiny by to nešlo, naštěstí moje podnikání manžela taky baví a podporují mne i všechny děti," říká Emilie. Farma ji těší i přesto, že soukromě hospodařit není v Čechách žádný med. "Abychom mohli začít vyrábět biopotraviny, museli jsme rozšířit a zmodernizovat mlékárnu a vzít si úvěr, který horko těžko splácíme. Kdo samostatně hospodaří, musí spoléhat jen sám na sebe. Nemůže si ani dovolit být nemocný. Já jsem naštěstí zdravá - vždyť piju kozí mléko," usmívá se.
Na farmě je co dělat od rána do večera, sedm dní v týdnu. Emilie vstává na šestou. "Podojím kozy, pak se začne vyrábět. Ze sedmdesáti koz se jich dojí padesát a trvá to dvě hodiny. Dojit je třeba dvakrát denně - ráno a večer. Kozy si o to řeknou - samy přiběhnou z pastvy. Z mléka děláme hlavně máslo, sýry a pomazánky."
Problém s odbytem farma zatím nemá. "O biopotraviny stojí asi nejvíc lidé v Praze. Líbí se jim, že v nich není chemie. A taková kozí syrovátka je zdravá jak vevnitř, tak zvenku. Já říkám - komu nechutná, ať se v ní aspoň koupe. Maminky ji hodně kupují pro miminka na různé ekzémy a vyrážky. A kdo má alergii na kravské mléko, to kozí většinou snáší perfektně. Část surovin dodáváme na výrobu kosmetických přípravků. Třeba šampon z kozího mléka se syrovátkou si kupují lidé s citlivou pletí."
Emilie a Pavel Citterbartovi mají čtyři děti. Nejstarší je Emilie, která má na mlékárenství živnostenský list a specializuje se na výrobky z kravského mléka. Mladší dcera je na mateřské dovolené, další syn má své zaměstnání a jezdí pomáhat o víkendech. Jen poslední syn se "pomamil". "Baví ho traktory a vůbec zemědělství a jako jediný žije s námi na farmě," říká spokojeně Emilie. "Ta by nás ale stejně všechny neuživila, v Česku na to není doba a drobné zemědělské podniky nejsou u nás dostatečně podporované."
O dovolené si farmářka může nechat jen zdát. "Jednak by to stálo peníze, které potřebujeme jinde, a jednak jsou naši nástupci ještě moc mladí, aby mohli vést farmu sami. Nemůžeme jim všechno nechat na krku a jet si k moři. Možná až budou děti starší… Ale tady je hezká příroda, máme tu lesy plné hub, rybníky, koupaliště, takže se tu cítíme dobře, skoro jako na dovolené. Samozřejmě až na tu práci," dodává farmářka.
Obejít se bez dovolené, bez posezení v kavárně a jiných vymožeností moderního světa by leckoho přimělo se vším seknout a utéct do pohodlí města. Emilie si ale stojí na svém. "Vždyť jsem to tak chtěla! Když už jsem vydržela všechna ta úskalí, všechny kopance a nedostatek financí… Potom, co jsme to dotáhli takhle daleko, by člověka opravdu mrzelo toho nechat. A jsme zadlužení, tak nám ani nic jiného nezbývá. Hlavní ale je, že nás to pořád baví."
 "Kozí podnikatelka" Emilie Citterbartová pracovala původně jako prodavačka. Když se ale přestěhovala na venkov, zamilovala se do koz. Na farmě sice pomáhají i děti a manžel, přesto si Emilie Citterbartová může o dovolené nechat jen zdát. |
