Vánoce mohou být podle odborníků šancí se usmířit. Ilustrační foto

Vánoce mohou být podle odborníků šancí se usmířit. Ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Jak se vyrovnat s vánočními návštěvami

  • 23
Většina lidí tráví Vánoce se svými příbuznými zcela bez přemýšlení o tom, jestli jim to je příjemné, či nikoliv. Proč si třeba sestry v nemocnici nebo řidiči autobusů s obavami losují štědrovečerní služby jako černého Petra?

"Na Vánoce jsou lidé podle silně zakořeněných tradic naší kultury s těmi, ke kterým patří. A to se spolubytím potvrzuje, upevňuje. Když jsou vztahy dobré, dává nám to psychickou podporu," vysvětluje Šárka Poupětová, psychoterapeutka z pražské poradny Aktip.

Lidé by se měli scházet i proto, aby lépe poznali své tetičky a babičky, jejich osudy, aby lépe pochopili jejich mnohdy těžko vysvětlitelné chování. A to jim umožní také lépe se vyznat v sobě samých.

Pomoc, příbuzní!
Ale co když někdo není společenský nebo mezi ním a jeho sourozencem leží nějaká křivda, nevyjasněný dědický spor nebo si zkrátka lépe než s rodinou rozumí s kamarády? Je opravdu nutné trávit svátky s lidmi, s nimiž člověka spojuje jen podobná genetická výbava?

"Pokud někoho nemůžu opravdu vystát, osobně si nedělám násilí. Pokud je to jenom slabší nelibost, je vánoční čas dobrá doba k tomu, abychom zjistili, jestli se něco nezměnilo, a ujistili se, že je všechno ve starých kolejích," doporučuje psycholog Jan Gruber.

Svátky mohou dokonce sloužit k usmíření nebo odpuštění starších konfliktů. "Někdy můžeme zjistit, že už mezi námi nestojí stará zranění, že je čas a vývoj nás obou už zahojil. Mohou však být situace, kdy je velký konflikt mezi příbuznými, který je ještě natolik žhavý, že při setkání by jen došlo k rozdrásání starých, nezahojených ran, což pak může přinést více škody než užitku," radí psychoterapeutka.

Štědrý večer s prázdnou židlí
Jedna věc je rozhodnutí, že si nebudete kazit Vánoce hádkou s tchyní nebo nevlastními sourozenci, kteří vás připravili o střechu nad hlavou, druhá věc je ztráta někoho blízkého. Nebo rozvod s matkou společných potomků či první sváteční dny bez dospělých dětí.

"Pro takovou situaci neznám žádný univerzální recept. Nejlépe by lidé měli trávit svátky tak, jak jim je to příjemné," říká Šárka Poupětová.

Velmi složité jsou první Vánoce bez tatínka, který odešel třeba k milence, a to jak pro děti, tak pro jejich matku.

"Děti patří k oběma rodičům a potřebují pobýt s každým z nich. Pokud jsou malé a pro oba rodiče je to pocitově únosné, mohou strávit Štědrý den nebo jeho část s oběma rodiči společně. Pokud to pro jednoho z rodičů ještě únosné není, je výhodnější domluvit se na tom, že část Vánoc stráví děti s matkou a část s otcem," doporučuje Poupětová.

Čerstvě rozvedení rodiče by se měli držet zásad slušného chování a místo bývalého partnera si třeba představit obchodního partnera, se kterým se musí jasně, ale slušně vyjednávat.

"Důležité je, aby se k sobě rodiče alespoň před dětmi chovali uctivě a dali jim tím najevo, že se mohou slušně domluvit, i když se rozešli, a že jim děti za to stojí, a to i v takto citově obtížné situaci," uzavírá psychoterapeutka.

Co s růžovým jelenem?
I dospělí se jistě těší na dárky, ale jak se mají zatvářit, když dostanou něco vysloveně nevkusného, nevhodného nebo je překvapí nákladnost dárku?

"Dárek vnímám jako vzkaz od jednoho člověka k druhému a odmítat ho nemá cenu - tím odmítáte i dárce. Myslím, že je únosné projevit emoce typu: Jsem rád, že sis na mne vzpomněl, to mě těší. Sice ho asi moc neužiju, ale je to od tebe hezké..." uvádí příklad psycholog Jan Gruber.

A především dárky od dětí je potřeba přijímat se shovívavostí. "U dárků od dítěte bych si všímala toho, jakou hodnotu pro ně dar představuje. Možná ho několik týdnů vyrábělo v keramickém kroužku a je to to nejlepší, co v tu chvíli dokáže. Nemůže se svými dovednostmi vyrovnat výrobní lince porcelánky, ale dává do toho své srdce a kousek sebe," vysvětluje Poupětová.

A co zmíněné porcelánové obludy, které lidé vystavují jen při návštěvě babičky, která jim je dala? "Také na podobný dárek od babičky doporučuji se podívat shovívavýma očima. Co ten porcelánový slon pro babičku znamená? Proč mi ho dala? Co mi s ním dává? Jaké jsou její možnosti, fyzické, mentální?" ptá se psychoterapeutka.

A na vysvětlení dodává: "Ten slon bude možná jiným darem od devadesátileté babičky upoutané na lůžko, která ho vyzvedne ze svého věna po mamince, než od padesátileté zdravé ženy, která při návratu z dovolené nestihla koupit nic jiného než kýč v suvenýrech."