1. Diagnóza
Stanovení diagnózy transsexuality může trvat několik týdnů, ale třeba i let. Součástí bývá interní, endokrinologické a psychologické vyšetření a především důkladný pohovor. V něm zjišťuje sexuolog, psycholog nebo psychiatr například to, jaké hračky nebo jaký typ oblečení preferoval klient od dětství, jaké má erotické sny a přání nebo jaký vede partnerský život. Měl by být alespoň dva roky přesvědčen o tom, že se skutečně cítí být opačného pohlaví, než s jakými reprodukčními orgány se narodil.
Je také nutné přesvědčit se o tom, zda dotyčný netrpí například onemocněním mozku nebo psychickou poruchou, které by mohly transsexualitu mylně představovat.
2. Rozhodovací fáze
Po potvrzení diagnózy se klient seznámí s celým postupem, s následnými kroky a jejich riziky a je jen na něm, jak rychle bude postupovat.
3. Psychoterapie
V tomto období se klient vedený terapeutem snaží zbavovat pocitů, že je nějakým způsobem nenormální, že je vším vinen. V této době také pracuje na vylepšení vztahů ve své rodině, na svém sebevědomí. Může se také zapojit do skupinové terapie s lidmi, kteří jsou v různých stadiích celého procesu.
4. Zkušenost reálného života
Člověk uvažující o operativní změně pohlaví se učí žít v nové roli - změní si jméno na neutrálně znějící (Kim Nováků, René Krejčí atd.), mluví o sobě již v mužském rodě, nosí mužské oblečení. K tomu všemu klientovi pomáhá hormonální podpora v podobě mužského pohlavního hormonu - testosteronu. Ten způsobí, že začnou růst vousy a chlupy, prohloubí se hlas atd.
Tady najdeme jednu z odlišností od postupu v zahraničí - zatímco v ČR se hormony nasazují až po zkušenosti reálného života, za hranicemi tomu bývá naopak. Nejnižší věk, kdy je možné s hormony začít, je 16 let. Odborníci doporučují, aby tato fáze trvala minimálně tři měsíce před nasazením hormonální terapie. Hormony by měl dotyčný užívat alespoň rok.
5. Chirurgická léčba
Teprve až když dotyčný úspěšně projde všemi předchozími stadii, stále si stojí za svým požadavkem na nevratnou změnu a jeho lékaři, právník nebo jiní specialisté nemají námitek, může se přistoupit k chirurgickému řešení.
To mívá často více fází - v první se odebere děloha a vaječníky, zmenší se prsy. Ve druhé se nejčastěji z kůže na předloktí vytvoří nový penis, tzv. neopenis nebo penoid. Až pak mohou následovat případné kosmetické úpravy.
Z historie transsexualityJednou z prvních zmínek o transsexualitě je rozkaz císaře Nerona provést konverzní operaci u otroka. Poté, co přišel o svou ženu, toužil po její náhradě, a tak nařídil operaci otroka jí podobného, později byli dokonce oddáni. Poněkud známějším je příběh papeže Jana VIII. z 9. století, který se až při porodu dítěte ukázal být ženou. Za tuto skutečnost zaplatila papežka Jana a její dítě životem. V historii bylo kanonizováno na 25 světic, které žily životem mužů. Jejich skutečné pohlaví bylo odhaleno až po jejich smrti. Ne ve všech kulturách však byli translidé pronásledováni, ba naopak. U severoamerických indiánů byli lidé „dvojího ducha“ považováni za obdařené zvláštními silami a byli uctíváni. Náboženskou funkci zastávají translidé v některých částech Asie dodnes. Dříve se používalo označení eonismus podle Chevaliera d’Eon de Beaumonta, diplomata ze dvora krále Ludvíka XV. Až v roce 1949 vznikl pojem psychopathia transsexualis, který v roce 1954 částečně převzal Harry Benjamin a dal vzniknout označení transsexualismus. V širším významu se užívá i pojmu transgender, který postihuje i sociologickou podstatu fenoménu. |
