Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Moc se ptáte a máte vlastní názor. Jak čelit problémům u lékařů?

aktualizováno 
Pokud jde o naše zdraví nebo dokonce život, přestáváme už být zaslepení autoritami svých doktorů a pátráme vlastní cestou po informacích, kde se dá. Co ale dělat, když se nám plán léčby nebo postupy lékaře nezdají a chceme zjistit, které by byly pro nás nejlepší?
(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) - Pacientka, lékař, nemocnice, ordinace | foto: Profimedia.cz

V roce 2011 přistoupila Česká republika k Úmluvě o ochraně lidských práv a biomedicíně a o rok později přijala zákon o zdravotních službách.

„Právě tento zákon představuje z hlediska vztahu lékaře a pacienta největší pokrok a skutečné zlepšení,“ říká právník Antonín Valuš, autor knihy Civilní spory mezi lékařem a pacientem.

„Definuje například jednotlivé druhy zdravotní péče, stanovuje kdo a za jakých podmínek může tuto péči poskytovat a rovněž vypočítává základní práva a povinnosti jak poskytovatele zdravotních služeb, tak i pacienta a osob jemu blízkých,“ vysvětluje Valuš podrobnější znění zákona.

Co to v praxi znamená? Jednoduše řečeno i to, že lékař má povinnost informovat pacienta o jeho zdravotním stavu a navrhovaném zákroku a vyžádat si od něj svobodný souhlas. Často se však stává, že pacient navrhovaným postupům nerozumí, nebo raději mlčí, například při pochybnostech o předepisovaném léku. Přitom má svá práva, o kterých mnohdy ani neví.

Tápete? Nebojte se ozvat

To, že nemáte vystudovanou lékařskou fakultu, neznamená, že musíte při každé lékařské prohlídce slepě hltat doporučení svého doktora. Zapojte selský rozum, vlastní zkušenost a hlavně přirozenou zvědavost.

Co je informovaný souhlas u lékaře?

Je to souhlas s léčbou, kterou navrhuje váš lékař. Všeobecně ho není potřeba pořizovat v písemné formě. Písemně musí být sepsán pouze ke speciálním zákrokům, například k transplantaci, nebo pokud ho vyžaduje nemocnice.

Jak s vámi lékař může ukončit spolupráci?

Pacienta lze vyřadit z kartotéky nejčastěji proto, že úmyslně nedodržuje léčbu, ke které předtím dal souhlas. Lékař tak může učinit po předchozí domluvě s pacientem a vydá mu písemnou zprávu, ve které je uveden důvod odmítnutí. Pacienta nelze odmítnout proto, že nesouhlasí s doporučenou léčbou nebo poté, co pacient podal na lékaře stížnost.

Seznam důvodů pro ukončení péče o pacienta lze nalézt v zákoně o zdravotních službách v § 48 odst. 2 na www.zakonyprolidi.cz.

„Není jednoduché říct, které otázky by měl pacient svému lékaři klást, ale obecně by se měli pacienti víc ptát ‘Proč?‘“, doporučuje právnička Ligy lidských práv a poradny Férová nemocnice Kamila Holoubková.

Chtějte vědět o všem všechno důležité. Vyžadujte informace o tom, proč vám lékař předepisuje zrovna tento lék, jaké jsou jeho vedlejší účinky, proč vás posílá na určité vyšetření a zda existují jiné alternativy léčby. Na tohle všechno máte právo a lékař si musí najít čas vám vše dostatečně zodpovědět. Stejně tak se ozvěte, pokud vám není něco jasné.

„Lékař má povinnost vám svůj názor vysvětlit tak, aby jeho odpověď pochopila i vaše babička,“ úmyslně přehání právnička Holoubková.

Pacient pořád ve vedlejší roli

České zdravotnictví má stále i přes velké pokroky velké trhliny. Především při jednání s pacientem. Sama jsem se o tom přesvědčila před necelým rokem, když jsem vezla svého tehdy osmiměsíčního syna na pohotovost. V Německu, kde momentálně žiji, jsem si zvykla na pozici klienta i v takovém prostředí jako je zdravotnictví.

Proto mi přišlo logické se vyptávat třeba na to, co obsahuje kapačka, jak dlouho ji syn bude mít, zda a jak často mu budou chtít dávat utišující léky a jak se vůbec jmenují. A když stála před dveřmi našeho pokoje první vizita a jízlivě komentovala mou zvědavost, uvědomila jsem si, jak velký problém a neobvyklost to pro zdejší lékaře je. Nehledě na to, že jsem si před tím musela vybojovat svou přítomnost u syna, kterého jsem tehdy ještě kojila.

Prapodivné a napadnutelné chování na infekčním oddělení, kde jsem se tehdy neplánovaně ocitla, mi potvrzuje i právník Antonín Valuš: „Lékař by neměl vystupovat vůči pacientovi v nadřazeném postavení, tedy pacient se může lékaře zeptat na vše, co jej v souvislosti s jeho zdravotním stavem zajímá a je relevantní z hlediska poskytování zdravotní péče. Je však třeba zdůraznit, že je to pacient, kdo určuje, jakou léčbu podstoupí, nikoli lékař.“

Nespokojenost na vaší straně

Není nic neobvyklého, že názor svého lékaře nesdílíte. Problém začíná tehdy, když nevíte, jak mu to sdělit nebo jak dál postupovat, pokud se s ním neshodnete či nebude ochoten váš názor přijmout.

„Pokud pacient není s informacemi poskytnutými lékařem spokojen, může si vyžádat i tzv. druhý názor, tedy obrátit se s dotazem na jiného lékaře,“ radí právník Antonín Valuš. Další možností je obrátit se se svými pochybnostmi přímo na svého lékaře a pokusit se mu vysvětlit to, co vám na jeho návrhu vadí.

Vysvětlení lepší než od lékaře

Nemoci, příznaky a vše o zdraví vám srozumitelně vysvětlí Vitalion.cz.

„Taková alternativa může být nejtěžší,“ přiznává Kamila Holoubková z poradny Férová nemocnice a Ligy lidských práv a zdůrazňuje, že jako pacienti máme právo na rozhodování o svém zdraví. „Velmi důležité je také právo zvolit si lékaře, právo na úctu a důstojné zacházení, na ohleduplnost a respektování pacientova soukromí. Také bych vyzdvihla přítomnost osoby blízké nebo osoby určené pacientem,“ dodává Holoubková.

Když jde do tuhého

Existují záležitosti, které se sice vám příčí, uráží nebo se kterými nesouhlasíte, přesto nad nimi často mávnete rukou, protože nemá cenu je řešit. Jenže přístup lékařů se nezmění, pokud jim nedáme zpětnou vazbu. V horším případě může dojít k velkému pochybení v léčbě u někoho z dalších pacientů. I z toho důvodu je dialog mezi pacientem a lékařem důležitý. Pokud jste se stali už svědky neohleduplného, urážlivého nebo nerespektujícího chování ze strany lékaře, nesouhlasíte s navrhovanou léčbou, nebo vás doporučení lékaře o postupu nějak poškodilo, je na místě skutečně jednat.

„Nejlepší je věc s lékařem osobně probrat a pokusit se jeho lékařský postup či chování tak, aby se celá věc už neopakovala. Pokud by se touto cestou nedalo ničeho docílit, lze lékaře změnit,“ doporučuje Kamila Holoubková. Razantnějším krokem je také sepsání stížnosti.

„Bohužel ze statistik i mé zkušenosti vyplývá, že stížnosti, a to ani u České lékařské komory nenapomáhají situaci napravit. Pacienti často čekají měsíce a roky v různých stádiích stížnostního mechanismu, ale nedostanou žádné vysvětlení,“ podotýká smutně právnička poradny Férová nemocnice.

I lékaři mají svá práva

Tak jako pacient může odmítnout navrhovanou léčbu a přejít k jinému lékaři, tak i odborníci ze zdravotnictví mohou své pacienty odmítnout.

„Nikoliv pro to, že mají jiný názor na léčbu, ale například pro to, že je pacient na lékaře opakovaně hrubý či obtěžuje pacienty v čekárně. V současnosti je také legální vyřadit z péče pacienta, který úmyslně a soustavně nedodržuje navrženou individuální léčbu, se kterou předtím souhlasil,“ podotýká Holoubková.

„Pokud pacient s odmítnutím nesouhlasí, může proti takovému postupu podat stížnost,“ dodává Antonín Valuš.

Autoři:


Témata: Poradna: Zdraví




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.