Možná vám připadá nácvik základních plaveckých dovedností u dětí příliš zdlouhavý nebo dokonce zbytečný. Třeba i namítnete, že i vy jste se naučili plavat jen tak „mimochodem“, tak jaképak s tím dělat cavyky.
Plavání s dětmi je zábavaOtázky ohledně plavání dětí a kojenců se řeší také na eMimino.cz. |
„Rodiče jsou někdy netrpěliví, potřebovali by, aby se dítě naučilo plavat hned, a připadá jim zbytečné, aby se zatěžovalo nějakou hrou s plaveckými dovednostmi. Samozřejmě, i to je cesta. Ale měli by počítat s tím, že pokud dítě tuto etapu přeskočí a nebude mít zvládnuté základní plavecké dovednosti, budou jeho pohyby zmatené, neúčelné, křečovité a schematické. A jestliže se takový plavec dostane do nějaké mezní situace, nebude schopen reagovat jako ten, kdo má zažité správné pohybové stereotypy,“ upozorňuje Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík, který se metodice a výuce plavání nejmenších věnuje už od roku 1988.
Chybou je pasivita i nezdravé sebevědomí
Instruktoři plavání se shodují, že je vždy snazší naučit plavat absolutního neplavce než dítě či dospělého, který má zažité špatné pohybové stereotypy. „Musíte pak počítat s delším časovým úsekem, než uvidíte nějaký pokrok. Napřed se musí špatný pohybový stereotyp odbourat a odnaučit, a až pak se můžeme společně začít učit něco nového,“ vysvětluje Štěpánka Štrougalová.
Lidem, kteří jsou ve vodě nejistí, instruktoři přezdívají „pasivní plavci“. Umí sice plavat, ale zdaleka se přitom necítí jako „ryba ve vodě“. Jakékoli příkoří (nečekaná hloubka, vlna, křeč, silnější proudění, vdechnutí vody...), které se objeví, pak u nich může vyvolat paniku. Velmi krátkozraké je i vzbuzovat u dětí neadekvátní pocit dokonale zvládnutých plaveckých technik.
„Pokud budete dítěti, které taktak překonává vzdálenosti bez adaptační fáze na samotné vodní prostředí, vštěpovat, že umí perfektně plavat, stane se z něho plavec s velkým sebevědomím, který ale nedokáže odhadnout riziko situace a vlastně se stává nebezpečným sám sobě. Ještě větší problém pak nastává, pokud svým nezdravým sebevědomím strhne třeba kamarády z okolí,“ upozorňuje trenérka.
Nácvik obtíží a bezpečnost
Odborníci proto doporučují při výuce pohybu ve vodě zařadit i simulaci nepříznivých podmínek a problémů. Pro malé děti může být komplikací i písek, bahnité dno, kamínky či oblázky, případně vlny. U větších to může být pád nebo hození do vody v oblečení. Pokud rodič na dítě nespěchá a při každém dalším kroku ho povzbuzuje a doprovází, stávají se právě tyto „překážky“ výborným prostředkem pro další učení a zábavu.
Pokud má dítě zažité plavecké dovednosti, může přejít z mělké vody do hlubší. Tam už budou nadlehčovací pomůcky rozhodně dobrým pomocníkem. „Na výběr je mnoho typů, ale určitě doporučuji nakupovat je ve specializovaných obchodech, kde budete mít jistotu kvalitního zboží se všemi bezpečnostními certifikáty a kde vám vyškolený personál poradí správnou plaveckou pomůcku úměrnou věku a postavě dítěte,“ doporučuje Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík a také zkušená maminka čtyř dětí.
Nikdy také nezapomínejte, že součástí radostí u vody je i informovanost o bezpečnostních pravidlech. Dítě musí mít zažité, že do vody smí pouze a výhradně za doprovodu dospělé osoby. Voda je totiž dobrý kamarád jenom za určitých podmínek.
Stejně tak by mělo vědět, jak se zachovat, pokud uvidí ve vodě tonoucího. Děti by se v žádném případě neměly snažit mu pomoci tím, že za ním skočí. I pro dospělé je takové řešení situace poměrně rizikové a do záchrany by se podobným stylem měli pouštět pouze vyškolení lidé. Vždy je zásadní nejprve informovat o tonoucím někoho dalšího - ať již poblíž stojící osoby, nebo telefonicky na tísňové lince. Pokud je tonoucí poblíž břehu, je nejlepším řešením hodit mu provaz nebo kus oblečení a přitáhnout ho (přitom se nechte jistit dalším člověkem), případně třeba dětskou nafukovací hračku či PET lahev, které ho alespoň trochu udrží na hladině, dokud nedorazí pomoc.
