Paul Tough na základě vědeckých výzkumů argumentuje, že důraz na kognitivní dovednosti (jako jsou schopnosti poznávat písmena a počítat), které se měří v inteligenčních testech, byl krok špatným směrem. Jako hlavní předpoklad úspěchu ve škole a následně v práci byly kognitivní schopnosti považovány od roku 1994, kdy se rodiče začali houfně strachovat o dostatečný kognitivní rozvoj svých dětí a k tomu účelu vzniklo nesčetně publikací a programů. V USA vzniklo také množství intervenčních programů, které se pokoušely pomoci dětem ze znevýhodněných rodin dohnat náskok těch bohatších.
Ty nejúspěšnější však podle Tougha nevděčí svému osudu za inteligenci, ale za charakterové vlastnosti. Úplně základním předpokladem šťastného a vyrovnaného dítěte je totiž podle psychologů raná citová vazba k pečovateli. Ta může být nedostatečná u osob, které samy jako děti psychicky nebo dokonce fyzicky strádaly, a nesou si svá traumata až do dospělosti. Ani pro tyto rodiče není výchova jejich dětí ztracená, ale se změnou životního kurzu dětí jim většinou musí pomoct odborníci.
Potřebujeme motivaci i vůli
Jak mít úspěšné dítě?Kniha není kuchařkou, jak přesně postupovat ve výchově malého Einsteina. Sleduje příběhy mnoha dětí, dospělých, učitelů, vychovatelů i profesorů, kteří se všichni zabývají podobnou otázkou. Co vězí za tím, že některé děti i dospělí lehce překonávají životní překážky, zatímco jiné rozhodí i malinké zaškobrtnutí?  |
Rodiče a učitelé školáků nejlépe vědí, jak těžké může někdy být motivovat dítě k nějaké snaze. Často máme motivaci, ale chybí nám vůle. Chtěli bychom být nejlepší v matematickém testu, ale nemáme vůli přestat hrát videohru a otevřít učebnici. Ale bez motivace se nikam nedostaneme. Náš výkon totiž nebude tak dobrý, jak by mohl být, kdyby nám na něm záleželo.
Tough dále podporuje myšlenku tzv. fluidity inteligence, tedy že se inteligence během života mění a že je možné ji tréninkem zlepšit. Tento nápad je sice hezký a motivující, ale nezdá se, že by pro něj existovaly jasné vědecké závěry. Evidentní ale je dopad takové informace na děti - pokud jsou děti koučovány v tomto duchu, pak to podle mnohých psychologů i podle výsledků konkrétních programů opravdu zlepší jejich výsledky.
Tough nabízí vysvětlení v tom, jakým způsobem se všichni obáváme neúspěchu a potvrzení negativního stereotypu o nás samotných. Pokud ženám někdo před matematickým testem „připomene“, že dívky mívají horší výsledky než chlapci, povedou si dívky hůře, než ve skupině, která přejde k textu bez tohoto úvodního povídání. To samé platí i pro předsudky spojené se sociálním statutem nebo etnickou příslušností, strach ze selhání nám neumožní předvést se v plné síle.
Správná míra svědomitosti
Kromě motivace jsou pro budoucí úspěch v životě dětí důležité i odhodlání, zvědavost a vytrvalost. Je to právě vědomí, že překážky se dají překonávat a že to může přinášet dobrý pocit, které zabrání tomu, aby se dítě zhroutilo při prvním neúspěchu a odmítlo pokračovat k vytyčenému cíli. V tom pomůže i optimistický pohled na svět a zvídavost, což jsou také vlastnosti, které mohou rodiče a učitelé v dětech rozvíjet.
Důležitým předpokladem úspěchu je podle psychologů také svědomitost. Svědomití lidé podle Tougha častěji dokončí vzdělání a najdou si práci, jejich manželství trvají déle a stejně tak i jejich životy. Asi proto, že nekouří, nepijí a cvičí. A i když přílišná svědomitost může vést až k úzkostlivosti, její správná míra může dítěti pomoci úspěšně proplout životem.
Lentilkový test
Zajímalo by vás, jak je na tom se sebekontrolou vaše dítě? Můžete vyzkoušet jednoduchý lentilkový test. Dítě dostane lentilku s tím, že pokud ji 10 minut nesní, dostane potom další lentilku jako odměnu. Podle vědců je taktikou dětí při oddalování uspokojení hlavně využívání představivosti. Celkově existují tři způsoby, jak si svůj cíl nebo budoucnost představovat.
První je nejlepším přítelem optimistů, kteří si ihned představí ovoce své práce a začnou se opájet budoucím úspěchem. Druhý většinou praktikují pesimisté, kteří si namísto úspěchu představují překážky a komplikace, které se jim postaví do cesty. Nejefektivnějším způsobem se zdá být kombinace obojího, kdy přemýšlíme nad překážkami a jejich překonáváním i nad úspěchem, co nám to přinese. Právě tento způsob by tedy měli rodiče děti učit.
Jak to nedělat?
Neexistuje samozřejmě univerzální návod, jak vychovat z dětí úspěšné dospělé. Už jen proto že úspěch každý z nás definuje po svém. Ale existuje celkem dobrá představa o tom, co k tomu nepovede. Vděčíme za ni zejména teenagerům z movitějších rodin, u kterých byl úspěch předpokládán, ale nedostavil se. Receptem na nepřizpůsobivost dítěte je zejména nízká úroveň mateřského připoutání, vysoká míra rodičovské kritiky a minimální dohled po škole. U dětí s tímto startem do života je daleko větší pravděpodobnost, že začnou brát drogy, budou kouřit a pít alkohol, zapletou se se zákonem a budou mít psychické problémy, zejména deprese a pocity úzkosti.
