Stahy po pěti minutách? To bychom asi měli jet do porodnice. Vzbudila jsem manžela, vylíčila mu své výpočty a vyrazili jsme na cestu.
Bylo 7 hodin ráno a v porodnici byl pan doktor, který mě prohlédl (byla jsem otevřená na 2 prsty) a řekl mi, že mám jet domů a přijet až to bude bolet víc.
VŠECHNY VAŠE PŘÍBĚHY ČTĚTE ZDE
Rodící kamarádka
Co? Jak jako víc? Nevěřila jsem, že to může bolet ještě víc…( ano, čekala jsem své první). Odjeli jsme z porodnice zpět. Shodou okolností jsme trávili víkend u našich kamarádů, takže jsem měla celou neděli o zábavu postaráno a oni vlastně také: rodící kamarádka, která vydýchává každý stah. Vzpomínáme na to dodneška s úsměvem.
Zkrátka, celý den jsem strávila houpáním na míči, dýcháním a kupou smíchu od kamarádů, kteří měli přímý přenos. Kolem 18té hodiny jsme se sbalili a odjeli domů s tím, že když to půjde, ještě počkáme a pak rovnou do porodnice. Chtěla jsem cestu oddálit co to šlo, měla jsem strach, že mě opět pošlou domů.
Nakonec v půl osmé večer jsme odjeli do porodnice. Na příjmu mě prohlédl ten samý doktor co ráno a konstatoval, že jsem otevřená na 7 prstů, a že si mě tam již nechají. Uf, jaká úleva, že už to opravdu bude.
Proběhla klasická přijímací procedura a vše bylo v pohodě. Manžel mě opustil s tím, že si jede vyzvednout do bankomatu peníze, aby si mohl zaplatit přítomnost u porodu. Na příjmu jsem byla asi hodinu, v půl desáté jsem se přesunula s porodní asistentkou na porodní sáleček. Bylo půl desáté a manžel pořád nikde… sakra, kde se courá? To snad není možný, on to nakonec propásne…. Jímala mnou hrůza, že u toho budu sama. Do toho mi řekli, že když mi nepraskne voda, tak ji ve 22 hodin píchnou. Prostě stres.
Manžel se dobýval do auta
V deset hodin přišla „moje“ porodní asistentka v doprovodu mého manžela, který měl pot na čele, ruce černý jak kdyby se šťoural v motoru. Jen jsem vyvalila oči a čekala co mi bude vyprávět. Nikdo by mi to nevěřil, to se prostě vymyslet nedá. Jel si vybrat peníze do bankomatu, cestou zpět zastavil ve vrátnici porodnice a šel požádat o otevření závory. V tom okamžiku se mu samovolně zamklo auto, ale klíčky byly uvnitř…. :o)) aha, a co teď? Spolu s vrátným se do auta vpáčili, a věřím že pod tíhou nervů z rodící manželky a toho všeho kolem se na poslední chvíli dostal za mnou.
Pak to šlo docela rychle. Ve 22 hodin mi píchli vodu, nastalo bolestivé peklo, já omdlívala díky nízkému tlaku, neslyšela co mi říkají a jen z veliké dálky jsem slyšela pokyny co mám dělat. Rodila jsem v kleče, což byla jediná poloha, kterou jsem byla schopna ustát. Celé tohle peklo trvalo 2 hodiny a 15 minut. Miminku se nechtělo ven a nakonec to vyřešilo za mne. Při cestě na světlo mě poškrábal a potrhal svými dlouhými nehtíky tak, že jsem začala velmi krvácet.
Najednou zmatek. Okamžitě na záda, nohy nahoru, zatlačit, ještě jednou a byl venku kluk 2,90kg a 48cm. Prostě strašný fofr… Dali mi malého syna na hrudník a já v tu ránu zapomněla na všechnu bolest a jen jsem cítila jehlu pana doktora, který mě zašíval.
A pak už bylo jen štěstí, radost
Kdybych to měla shrnout, jsem ráda za těch 12 hodin, kdy jsem sice měla bolesti a stahy, ale byla jsem mimo porodnici a v kruhu svých nebližších. Zároveň jsem velice ráda za tým lidí, kteří mě rodili v porodnici v Podolí. Při představě, že bych byla z těch žen, které se rozhodnou rodit doma, a moje miminko mě potrhalo tak, jako mě potrhalo, asi bych doma vykrvácela. Takže veliké díky patří porodnici.
| JAK JSEM RODILA? Napište nám. Vybrané příběhy oceníme knihou z nakladatelství Zoner Press z edice Encyklopedie ženy. |
