Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Jsou rozmazlení, sobečtí a bez kamarádů. Vyvracíme 6 mýtů o jedináčcích

  0:21aktualizováno  0:21
Pokud jste jedináček nebo jeho rodič, vyslechli jste si za život spoustu více či méně dobře myšlených připomínek a předsudků. Vzhledem k plodnosti (průměrnému počtu dětí na ženu) lehce nad 1,5 dítěte je jasné, že jedináčků je u nás hojně. Podívali jsme se proto trochu zblízka na některé přetrvávající mýty o nich.
ilustrační snímek

ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

V minulosti byli jedináčci spíš výjimečným úkazem - více dětí znamenalo zvýšení šancí, že se alespoň některé z nich dožije dospělosti navzdory nemocem, úrazům a válkám. Díky modernímu životnímu stylu se většinou již těmito obavami rodiče trápit nemusí a mnoho z nich se rozhodne založit rodinu s jediným dítětem.

Jedno, nebo víc?

O výhodách a nevýhodách jedináčků se baví maminky na eMimino.cz.

Důvodů k tomu mohou mít nespočet - od rodinných komplikací (rozvod, úmrtí partnera) přes finanční až po ty zdravotní. A někteří lidé se prostě jenom chtějí věnovat svému dítěti naplno tak, jak to sami v dětství zažili, nebo si více dětí v domácnosti ani nedokážou představit. Ať už je to jakkoliv, oni i jejich děti si během svého života vyslechnou spoustu názorů na to, jaké jsou jedináčci osobnosti. Zaměřili jsme se na ty nejčastější z nich.

1)Nemají kamarády

Jde o jeden z nejčastějších mýtů, který se nezakládá na pravdě. Vzhledem k tomu, že většina dnešních dětí chodí do školky a následně do školy s dalšími spolužáky, tak mají dostatek sociální interakce s dalšími dětmi i bez sourozenců. Spousta jedináčků je velmi společenská, protože jsou odmalička zvyklí si kamarády hledat a kamarádství udržovat. Děti se sourozenci mají vždycky někoho na hraní, jedináčci se na společnost dalších dětí extra těší, protože ji doma nemají a hra s dalším dítětem není automatická.

K tomuto tématu byly provedeny i věděcké studie, které mýtus jedináčka bez kamarádů definitivně vyvrátily. Sociologové z univerzity v americkém Ohiu využili data z dlouhodobé studie více než 13 000 amerických dětí na druhém stupni základní školy a na střední škole. Zjistili, že jedináčky si ostatní děti vybírají jako kamarády stejně často jako děti s dalšími sourozenci. „Ve všech testovaných kombinacích jsme neodhalili žádný vliv sourozenců na to, jak populární byl student mezi spolužáky,“ uvedla pro Scientific American socioložka Donna Bobbit-Zeherová. Připouští, že v počátcích své školkové a školní docházky mohou mít jedináčci trochu menší sociální dovednosti, podle výzkumů ale vše nejpozději kolem páté třídy doženou.

2)Jsou nešťastní

Lidé z velkých rodin si často představují, že je jedináčkům smutno, protože si nemají s kým hrát. „Pamatuji si přesně, že se mě na to jednou zeptala spolužačka v první třídě. Bylo to poprvé v životě, co jsem se nad tím zamyslela, nic takového mě nikdy předtím vůbec nenapadlo,“ vzpomíná jednatřicetiletá Lucie. Odmala byla zvyklá hrát si sama (i když si s ní samozřejmě hráli i rodiče) a nevadilo jí to.

„To se mi pak moc hodilo třeba při odchodu na vysokou školu do Prahy nebo při studijním pobytu v zahraničí. Někteří moji spolužáci trpěli a zoufale sháněli kamarády na fakultě. Já jsem se sama vydala na prohlídku města a zanedlouho jsem si našla místní přátele,“ dodává Lucie.

Navíc nikde není napsáno, že si děti budou rozumět a budou nejlepšími kamarády. Podle britského Institutu pro sociální a ekonomický výzkum totiž polovina dětí se sourozenci zažila od svých bratrů a sester šikanu, jedno ze tří bylo pravidelně boucháno, kopáno nebo postrkováno. Další děti si stěžovaly na to, že jim sourozenci nadávají nebo berou věci. Celkově z dotazování asi 2 500 britských dětí vyplynulo, že nejšťastnější děti jsou jedináčci.

3)Jsou sobečtí

Tento mýtus vychází z neznalosti vývoje dětského mozku. Všechny děti jsou sobecké, i když znají význam dobrého a špatného chování i to, jaký má jejich chování vliv na kamarády a vrstevníky. Podle vědců je zřejmě na vině část prefrontálního kortexu, která ještě není v dětství a pubertě zcela vyvinutá a souvisí s kontrolou nutkání. S věkem se ale zlepší sociální dovednosti a schopnosti všech dětí a s tím i jejich sebeovládání a schopnost jednat altruisticky.

Na druhou stranu někteří psychologové připouštějí, že pro jedináčky by mohly představovat konflikty a neshody ve školce a škole větší stres, protože nejsou na drobné rozepře z domova zvyklí. Rodičům proto navrhují neskrývat před dítětem veškeré neshody a zejména ty menší (třeba co bude k obědu, kam se pojede na dovolenou) v klidu řešit i za přítomnosti potomka. Dítě tak dostane šanci odpozorovat, že neshoda není koncem světa a uvidí, jak se dá v klidu najít společná řeč.

4)Jsou rozmazlení

Rozmazlenost dítěte je otázka především výchovy, nikoliv počtu sourozenců. Najdou se rodiny, kde jsou rozmazlené dvě a více dětí. Jde totiž o neschopnost rodiče určit dítěti jasné hranice a pravidla a trvat na nich. Rozmazlující rodiče chtějí pro své dítě to nejlepší, nedokážou dítěti na nic říct ne a splní všechna možná i nemožná přání. Výsledkem je bohužel nešťastný jedinec, zmatený, proč jsou na něj všichni (s výjimkou rodičů) zlí, nespravedliví a nepadají mu s obdivem k nohám.

Až budete příště přemýšlet o spojitosti jedináček - rozmazlenec, vzpomeňte si také na možné důvody, proč má rodina jen jedno dítě. Existují rodiny, které si nepořídily více dětí proto, že si jich víc nemohou dovolit (nebo by jim nemohly dopřát takový standard, jak by chtěly), tudíž nějaké přehnané rozhazování za hračky, oblečení a elektroniku u nich moc nehrozí.

5)Příliš brzo dospějí

Chudáček vyrůstající mezi dospělými a jejich dospěláckými problémy, kde nikdo nemá na hraní a kreslení čas. Rozumbradové, co příliš brzo vyrostou, protože ve světě velkých nemají na výběr. Tak nějak si občas lidé představují jedináčky. Pravdou ale je, že nepřítomnost dalších sourozenců naopak dítě nemotivuje a netáhne k pokročilejším typům hry a novým zážitkům, protože jsou spokojeni s tím, co zrovna mají. Jedináčci nejsou ani nuceni starat se o starší sourozence. V konečném důsledku si tak své dětství mohou naopak zachovat ještě déle.

Dětství mezi dospělými má ale pro jedináčky své výhody. Kromě nedělené rodičovské pozornosti a času je to i fakt, že s nimi rodiče častěji mluví normálně. Neuchylují se ke zdrobnělinkám, šišlání, ale ochotně dětem vysvětlují i složitější slova a slovní obraty. Jedináčci tak podle dostupných dat naopak z pozornosti dospělých benefitují, protože rozšiřují jejich slovní zásobu a nutí je přemýšlet více abstraktně a lépe vyjadřovat myšlenky. Pokud má dítě nějaký talent, pak jej bude také lépe rozvíjet s dospělým než se sourozencem.

6)Jsou přehnaně závislí na svých rodičích

Jedináček se podle teorií některých lidí musí z nedostatku sourozenců pevně přimknout ke svým rodičům, bez kterých pak není schopný samostatně fungovat a už vůbec ne dosáhnout úspěchu. I tady se ale zdá, že realita je od mýtu poněkud vzdálená. Anketa provedená v Číně naopak ukázala, že jedináčci byli samostatnější než děti z větších rodin. Důvodem může být, že se jedináčci sice doma nemají s kým podělit o povinnosti, ale ani na koho svalit vinu za jejich nedodržení nebo cokoliv dalšího (za nepořádek, rozbité okno apod.).

Autor: pro iDNES.cz




Hlavní zprávy




Remescar váčky a kruhy pod očima 8 mlRemescar váčky a kruhy pod očima 8 ml

Porovnejte ceny, pročtěte recenze a objednejte přímo u nás.

www.Heureka.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.