I když je mezi vámi rozdíl jedné či více generací, může vám to klapat. (Ilustrační snímek)

I když je mezi vámi rozdíl jedné či více generací, může vám to klapat. (Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Já a můj partner. Dvě různé generace

  • 115
Když jste se narodila, chodil už minimálně na základku. Možná taky na střední. A v některých případech i na vysokou. Zatímco jste tahala kačera, učil se na zkoušky a poznával první lásky. Pamatuje srpnovou okupaci i normalizaci a soudruzi ho lámali, aby vstoupil do strany. To je taky on, váš starší partner.

Vztahy mezi partnery z různých generací nejsou ničím neobvyklým. Zejména model starší muž - mladší žena má i dnes stále své kouzlo, které je podmíněné dvěma důležitými faktory: muži se rádi obklopují atraktivními věcmi (za něž lze o několik až hodně let mladší partnerku považovat), ženy často hledají zajištění (a to jim starší muž se zkušenostmi a pevnou finanční pozicí obvykle poskytnout dokáže).

Za optimální věkový rozdíl mezi partnery považují psychologové tři až pět let. Ale hlavě a ostatně ani tělu neporučíš, a když to zajiskří s výrazně starším mužem, nemusíme přece nutně hned prchnout. Pokud samozřejmě nejsme zlatokopky, které o generaci a více starší pány vyhledávají plánovitě, a to přesto, že se bijí v prsa, kterak charisma oněch důchodců nacházejí v jejich mozcích či duších.

V dnešní době fit center, plastických chirurgií, potravinových doplňků a dalších podpůrných prostředků nemusí být na první pohled ani poznat, že náš vyvolený je nějak výrazně starší. A nikde není psáno, že si nutně nemusíme rozumět, tím spíš, když nám naši vrstevníci lezou na nervy a přijdou nám (zhusta oprávněně) nevyzrálí a nezodpovědní. Takový chápající a naslouchající partner je balzám na ženskou duši: a co si budeme namlouvat, ten starší a zkušený to zkrátka umí líp.

Starého psa novým kouskům nenaučíš

Ilustrační snímek

Důležité je ale mít na paměti, že tak, jak my vidíme našeho partnera jako moudrého a zkušeného, on nás pravděpodobně vnímá jako tu mladší, kterou musí životem vést a učit ji. Pokud jsme submisivní a čekáme, až nám někdo ukáže cestu, je to super. Problém nastává, když míníme prosazovat své stejně tak, jako náš partner. "Čím větší věkový rozdíl je mezi partnery, tím méně je ten starší přizpůsobivý. Má totiž své zvyky a nerad z nich slevuje," upozorňuje psycholožka Marta Boučková. Jinými slovy, starého psa novým kouskům nenaučíš.

Stejně tak nelze čekat, že náš drahý vyrazí nadšeně na diskotéku či do klubu a bude se s námi vlnit v rytmu tuc tuc hudby. On by možná raději do divadla, nebo se v televizi podíval na film či dokument na dvojce. Podobně se to má s přáteli. "Skloubit dva světy nemusí být snadné. Mladé potřeštěné kamarádky a starší usazení kamarádi, to už může přinášet komplikace," připomíná Marta Boučková.

Připravte se na budoucnost

A je tady další důležitý faktor. Všichni stárneme, ale ti starší v našich očích samozřejmě rychleji. To, co nadšeně zvládal čtyřicátník, může být pro padesátníka už problém, ale za dalších deset let bude doma sedět nevrlý důchodce. Zatímco my v nejlepších letech.

"Roky se u každého časem ukážou, tělo odchází, muž se zpomaluje. Je nutné počítat s tím, že na něj budeme muset brát ohledy," souhlasí psycholožka. Samozřejmě že výjimky existují. Záleží na tom, jak se muž sám cítí mladý a jaký styl života žije. Což do určité míry můžeme samy ovlivnit, tedy za předpokladu, že na to přistoupí.

Pojďte si povídat do Kavárničky

Máte vlastní nebo zprostředkovanou zkušenost se vztahem, v němž je jeden z dvojice o generaci starší? Napište o tom zde.

Oněnka z Kavárničky

Jinými slovy: vztah mezi generačně odlišnými partnery může mít určitě svá nesporná plus a většina z nás jej taky prožije v pohodě a nedala by na věkový rozdíl dopustit. Ale aby vše fungovalo tak, jak má, je nezbytná velká porce přizpůsobivosti a tolerance na obou stranách. A taky snaha pochopit toho druhého. Což, přiznejme si upřímně, může starší chlap, který si naše věkové období už prožil, dokázat nejspíš mnohem snadněji. A vystřízlivění či rozčarování potom spíš čeká na nás.

A úplně na závěr: jak se to má s dětmi v takovém vztahu? Nečiňme si iluze, že starší pánové po nich touží stejně odhodlaně jako my. Jednoznačně to vystihl třiapadesátiletý Karel z Prahy: "Nejsem Gott ani Hapka, abych si to mohl dovolit finančně. A nemíním si rodit vlastní vnoučata!"