Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Iveta Toušlová: Umím se o sebe postarat sama

  0:13aktualizováno  0:13
Iveta Toušlová: moderátorka televizního pořadu Události. Autorka televizních cyklů Toulavá kamera a Třináctá komnata. Cílevědomá žena, která měla až do nedávna pro některé kolegy nálepku ,madam Pompadour‘ kvůli vztahu s generálním ředitelem České televize. Jaká je její ,třináctá komnata‘?

Iveta Toušlová - Iveta Toušlová působí jako tvrdá profesionálka v kostýmku, s mobilem u ucha a v neustálém poklusu. My jsme se rozhodli ji zklidnit, zjemnit a navodit dojem starých dobrých časů. | foto: Lucie Robinson


Troufla byste si otevřít svoji ,třináctou komnatu‘?

Já díkybohu, a to musím zaklepat, až tak velká osobní dramata neprožívám.

Nějaké drama vás přece k myšlence tohoto pořadu muselo inspirovat.

Na ten nápad mě přivedla maminka. Ona si totiž na pomyslné dno sáhla. Když mi bylo sedmnáct, začala trpět vážnou depresí a zhroutila se. Trvalo dlouho, než se z toho dostala. Já jsem její boj sledovala hodně zblízka a snažila se jí všemožně pomáhat. Jenže když ještě sama nejste dospělá a jedna z nejbližších bytostí se vám mění před očima a vy jí nemůžete pomoct, obtiskne se to do vás a začne vás to formovat. Maminka svůj boj vyhrála, dokázala se s vážnou nemocí porvat a já si jí za to nesmírně vážím. Svým způsobem byla vzorem pro Třináctou komnatu.

A sleduje ji?

Sleduje. Má ty příběhy ráda. Moc dobře chápe, proč jsem tenhle pořad vytvořila a co chci jeho prostřednictvím sdělit.

Mimochodem, překvapují vás osobnosti, které oslovíte, tím, co všechno jsou ochotné o sobě říct?

Překvapují. A jsem jim vděčná, že projekt přijaly. Že pochopily, že je nechceme skandalizovat, ale naopak představit je jako bojovníky, kteří se se svými problémy dokázali popasovat a od pomyslného dna se odrazit. Třeba taková Eva Holubová. Před kamerou byla ochotná promluvit o svých depresích, kterými trpí od svých patnácti let a zpočátku se je snažila zahánět alkoholem. Nejdřív to pomáhalo, pak alkohol přestal být antidepresivem a stal se jejím dalším nepřítelem. Jenže Eva bitvu s tím vším vyhrála a navíc začala pomáhat druhým. Na takzvané AT lince ženám, které mají stejné potíže.

Jsou lidé, na kterých vám hodně záleželo a nepodařilo se je přesvědčit?

Je pravda, že někteří lidé zpočátku odmítli. Když jsme však na druhý pokus nabídli tým lidí, před nimiž jsou ochotni se otevřít, přijali. To byl případ třeba Báry Basikové nebo Ireny Obermannové.


Přítelkyně pana ředitele

Ve vašem příběhu by nesměla chybět podstatná kapitola o vztahu se současným generálním ředitelem České televize Jiřím Janečkem. Proč jste se vlastně po osmi letech rozešli?

Dočetla jsem se, že jsem od Jiřího odešla, protože se odmítl rozvést. To je nesmysl. Prostě a jednoduše jsme si přestali rozumět, lidsky i profesně. Proto jsem se rozhodla náš vztah ukončit. Život je příliš krátký na to, abychom zůstávali s někým jen ze zvyku. Mé rozhodnutí bylo navíc o to jednodušší, že spolu nemáme děti. Sice jsme se o ně snažili, ale nebylo nám přáno.

Začali jste spolu chodit, když jste oba byli regionálními zpravodaji, vy jste do Prahy jezdila moderovat Dobré ráno, Jiří Události. Pak jste společně stoupali po kariérním žebříčku...

Ano, potkali jsme se jako redaktoři. Byli jsme na úplně stejné pozici. Pak jsme oba moderovali hlavní zpravodajskou relaci, pomáhala jsem Jiřímu psát projekt na generálního ředitele... Proto mě pobavilo, že náš vztah začala média vytahovat, až když se tím ředitelem stal, což bylo před třemi lety. Byla jsem takříkajíc pod drobnohledem a jeho funkce mi paradoxně dost svazovala ruce. Cokoliv jsem udělala, bylo cupováno a podrobováno přepečlivé analýze. Moderování, Toulavou kameru i Třináctou komnatu jsem tedy musela dělat ne na sto, ale na sto padesát procent. Proto, aby mi nikdo nemohl nic vytknout. Navíc mě tak třetina lidí v ČT považovala za jakousi šedou eminenci, přes niž mohou získat nějaké prebendy, třetina za madam Pompadour a jen málokdo pochopil všechna úskalí mého postavení. Vlastně jsem ráda, že jsem se toho zbavila a nemusím všechny ty leštiče klik taktně posílat k šípku nebo naopak čelit nejrůznějším smyšlenkám a pomluvám.

Na začátku vašeho vztahu vám bylo třicet a on byl ženatý. Pokud jste nehledala románek, ale dlouhodobý vztah, byla jste smířená s tím, že budete ,jenom milenka‘?

Ne, protože on říkal, že chce od rodiny odejít. A odešel. Několik let jsme žili spolu.

Jak dlouho žena čeká, že se muž rozvede?

Jeho rozvod pro mě nebyl alfou a omegou. Kdyby žil s manželkou, tak samozřejmě ano. Ale bydleli jsme spolu, takže razítko od soudu jsem považovala za formální gesto. Ostatně, nebyli jsme až taková výjimka. Takových párů není málo.

Tváře z televize si ale musí zvyknout na to, že obecenstvo zajímají. Musela jste se popasovat i s názory, že berete dětem tátu?

A víte, že ne? Podívejte se do statistik, kolik je u nás rozvedených párů. V rámci Evropské unie zaujímáme v rozvodovosti třetí místo.


Připadám si jako lovná zvěř

Přece jenom po tak dlouhé době, nebála jste se toho rozchodu?

Nebylo to jednoduché rozhodnutí. Nejsem ,borec‘, který by lehkomyslně sbalil osm let života do uzlíčku a spálil mosty. Dlouho jsem o tom přemýšlela. Nejdřív jsem hledala důvody, proč zůstat, snažila se s partnerem zatřást, aby pochopil, co opravdu nechci. Když jsem ale zjistila, že podnikám donkichotský boj s větrnými mlýny, nebylo co řešit. Je pitomost říkat si, že někoho změníte. On musí sám chtít nebo vy musíte přehodnotit svůj pohled na něj. Ovšem jen tak, abyste nešla sama proti sobě, což by vám samotné nejspíš ublížilo. Ale taky jsem bulela do polštáře, přiznávám.

Byli jste stabilním ,televizním‘ párem. Jak na váš rozchod reagovali kolegové?

Je mi jasné, že se o tom v České televizi mluvilo. Ale ve zpravodajství panuje poměrně kolegiální atmosféra. Že by tady někdo chodil a vyčítal mi: "Panebože, cos to tomu Jiřímu provedla?" to ne. Ani ve smyslu: "Jéje, ty chudinko!" Mí přátelé znají důvody a kolegové byli taktní.

To, že nemáte děti, teď považujete za výhodu. Přece jenom ale už vám není dvacet. Jako byste byla typickým příkladem žen, které skvěle nastartovaly kariéru, a pak zjistí, že hnízda mají prázdná.

Berme to tak, že zatím. Svůj život totiž prázdný nemám. Navíc rodinné vzory mě utvrzují v tom, že mám pořád ještě dost času: třeba maminčina sestřenice byla závodní tanečnice, se svým sportem projela svět a měla zpočátku smůlu na chlapy. Svého syna proto porodila až ve třiačtyřiceti letech. Nesmírně ji to omladilo a vychovala z něj báječného člověka. Takových žen mám kolem sebe víc. Ale taky mám pratetu, která děti nikdy neměla, a přesto byla šťastná a plná života. Pro nás děti byla třetí babičkou. Smysluplný život se dá prožít i jinak, když pánbůh nedá. Tím ovšem neříkám, že děti nechci. Naopak.

Vy jste asi nikdy nepotřebovala muže, který by vás zabezpečil.

To opravdu ne. Už po vysoké škole jsem odjela pracovat do Německa, abych byla finančně nezávislá. Z našetřených peněz jsem přežila učednická léta v regionálních novinách a rádiu. Věděla jsem, že je nemůžu rozházet za oblečky, autíčka a další zbytečnosti. Umím se o sebe postarat sama. Ale taky se ráda nechám hýčkat! Nechci ani pána, ani otroka, chci prostě partnera! Chlapa, o kterého se můžu opřít a který se bude chtít opřít o mě.

Spousta mužů si asi rozmyslí, jestli si začne s úspěšnou ženou. Takovou zkušenost mají umělkyně, manažerky a další ženy, které jejich práce uspokojuje.

Já si nestěžuju. Od té doby, co se rozkřiklo, že nejsem s Jiřím, si připadám jako lovná zvěř. Je to docela zábavné.


Herečka bez hlasu

Přeskočíme tedy k příběhu o tom, jak se holka z Vimperka vydala do světa. Vy jste chtěla původně studovat DAMU?

Chtěla, ale rodičům se to nelíbilo. Zato moje třídní profesorka žila v přesvědčení, že mám talent, tak mi domluvila konzultace s ředitelem Jihočeského divadla a on mě na zkoušky připravoval. Dostala jsem se do nejužšího kola. Tam mi řekli, že by bylo dobré, abych šla jako elévka do nějakého pražského divadla a za rok si znovu podala přihlášku… Jenomže mi to překazily dvě věci: maminka onemocněla depresemi a já ztratila hlas. Diagnóza mojí lékařky zněla: nevratné defekty na hlasivkách. Až v pětadvaceti, kdy jsem se dostala do rukou skutečných odborníků, jsem se dozvěděla, že o žádných nezvratných defektech nemůže být ani řeč. Tahle shoda okolností mě ovšem vychýlila ze směru, který jsem si vybrala.

Litujete někdy?

Jsem dávno někde jinde a netuším, jak úspěšnou herečkou bych byla. Všechno zlé je pro něco dobré: kdybych šla do Prahy, nepoznala bych báječné tvůrčí prostředí na českobudějovické pedagogické fakultě. Hrála jsem tam divadlo, psala divadelní hry, do novin, pracovala pro rozhlas. Po vysoké jsem strávila dva roky v Německu. Potřebovala jsem čas pro sebe a odstup. Učila jsem se jazyk a pracovala jako servírka.

Jak se učitelka s praxí servírky dostane na křeslo moderátorky nejprestižnější relace veřejnoprávní televize?

Krok za krokem. Po návratu z Německa jsem nastoupila do Jihočeských listů - jako elévka s mizerným platem, takže se mi hodily peníze, které jsem si vydělala točením piva. Pak jsem přešla do rodícího se Rádia Faktor. Tam jsem si mohla vyzkoušet snad všechny novinářské žánry. Rádio a noviny mi hodně daly, byly pro mě druhou univerzitou. Proto jsem se nebála jít na konkurz do televize, když jsem si přečetla inzerát, že hledají nové redaktory. Po pár letech v ČT přišla i nabídka moderovat Dobré ráno, a když odcházela na první mateřskou Jolana Voldánová, vybral si mě můj šéf Zdeněk Šámal jako její nástupkyni.

Říká se, že vás zajímá tajemno a vykládáte si karty. Ale vůbec mi to k vám nesedí. Je to tak?

Ale no tak! Všechny ženské jsou přece tak trochu čarodějnice. Každá má intuici. Jen některá ji používá víc a některá míň.

Co karty říkají o miminku?

Neřeknu. V tomhle případě nechte karty být! Teď tyhle metody zúročuji jinak. V projektu, který připravuji mimo jiné s Jardou Duškem. Pracovní název je Pavěda s otazníkem. Příprava a natáčení je strašná dřina. Snažíme se zmonitorovat veškeré alternativní metody - od bylinek a karet až po čínskou medicínu. Budeme hledat jejich kořeny a konfrontovat je s vědou. A zaměříme se i na to, kde se potkávají. Zjišťujeme zajímavé věci. Třeba při přípravě dílu o šamanismu jsme se dozvěděli, že docent Kašpar z Ústavu etnologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se sám učil u mexického šamana. Dokonce se souhlasem lékařů pomáhá dětem na onkologii.


Stres jako motor

Takže jestli dobře počítám, pracujete vedle Událostí na třetím vlastním dlouhodobém a obsáhlém projektu. Nejste workoholička?

Jako že bych byla šílenec, který je v práci 15 hodin denně 7 dní v týdnu? To vůbec ne! Stihnu, co chci a co potřebuji. Mám spoustu přátel a umím si na ně udělat čas. Stejně tak jezdím za rodinou na Šumavu. Když to jde, vypadnu z Prahy a čerpám energii v přírodě. A chodím do divadla, do kina a obden stíhám cvičit. Všechno dělám strašně rychle, nesnáším okolky. To mám po mamince. Nevím jak, ale prostě to nějak zvládám. Umím hospodařit s časem. Navíc nemám svoji rodinu, takže se mohu o to víc věnovat práci.

Když jsme mluvily o rodových dispozicích - nebojíte se, že můžete mít sklony k depresím, kterými trpí vaše maminka?

Když se něčeho bojíte, dáváte tomu sílu. V genetické výbavě podědíme všechno možné. Ale ne vše se musí rozvinout. A to záleží z velké části na nás. Nechci si strach připouštět. A když už se něčeho bojím, snažím se bojovat. Navíc matčiny deprese nebyly vrozené, ale nabyté životem. První ránu jí osud dal už ve třech letech, když jí tragicky zahynul otec. Zabil ho blesk.

Je pro vás úspěch hodně důležitý?

Musím cítit, že věci, které dělám, mají smysl. Že si je lidé našli a že jim něco přinášejí. Obohacují je. To je pro mě úspěch.

A co sláva?

Podívejte se na Třináctou komnatu: na co je vám sláva? V lidské dimenzi jsme si všichni rovni. Když přijde nemoc, rozpad rodiny nebo ztráta blízkého člověka, musí se s tím ženská popasovat úplně stejně, ať je herečka Národního divadla nebo prodavačka v Horní Dolní. Možná ta herečka to má o něco horší, protože je na ni víc vidět a všichni to přetřásají.

IVETA TOUŠLOVÁ

Moderátorka Událostí, hlavní zpravodajské relace České televize, se chtěla stát herečkou. Nakonec vystudovala češtinu, literaturu a historii na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Po promoci si v Německu vydělávala jako servírka. Pak už šla za svým cílem: dostat se do televize. Základ žurnalistické profese se naučila v Denících Bohemia a Rádiu Faktor, v roce 1994 vyhrála konkurz do České televize a stala se jihočeskou zpravodajkou. Události moderuje od roku 1999. Vymyslela a řídí úspěšné projekty Toulavá kamera a Třináctá komnata. Oba pořady vyšly i v knižní podobě: první díl Toulavé kamery byl před loňskými Vánocemi nejprodávanější českou knížkou v tuzemských knihkupectvích, výběr z osudů protagonistů Třinácté komnaty je novinkou.

13. KOMNATA
Proč si Iveta myslí, že právě Třináctá komnata je tak úspěšná? Seriál se měl vysílat jako třináctidílný cyklus, ale běží už čtvrtá série, navíc před Vánocemi tvůrci vypravili do světa i knížku. "Určitě ne proto, že rozkrývá soukromí slavných. Kvůli tomu jsem to nedělala. Ale věděla jsem, že lidé odnepaměti mají rádi příběhy. A skrz ně si řeší své vlastní problémy a hledají odpovědi na otázky, které je samotné tíží."

V roce 1999 se svým tehdejším partnerem a moderátorským kolegou Jiřím Janečkem

 

Z období ,televizní krize‘ na sklonku roku 2000 s kolegy Josefem Maršálem a Patrikem Kaizrem

 

S maminkou a mladší sestrou Andreou v roce 2002


 

Toulavá kamera: J. Maršál, I. Toušlová, K. Madunický, H. Hackenschmied

 

Na křtu knihy Toulavá kamera 21. 11. 2006 s kolegy Maršálem a Podhorským

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Autor:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.