Těhotenství jsem záměrně odkládala, říká Iveta Toušlová

Původně měl mít pořad 13. komnata třináct dílů. Těžké životní příběhy známých lidí však táhnou, a tak projekt Ivety Toušlové letos slaví desáté výročí. „S nadsázkou říkám, že ta moje komnata by vydala rovnou na celý zámek. A možná i trochu strašidelný,“ tvrdí o svém vlastním životě.

Neměla moc jednoduché dětství, partnerský život si jí také příliš nevyvedl, párkrát v životě se o ni pokoušela i zubatá.

Iveta Toušlová

• Narodila se v srpnu 1968 ve Vimperku. Vystudovala český jazyk, literaturu a historii na pedagogické fakultě v Českých Budějovicích.
• Po vysoké pracovala dva roky v Německu jako servírka, v médiích začínala jako redaktorka Deníků Bohemia.
• V roce 1994 začala externě spolupracovat s Českou televizí, od roku 1995 působila jako krajská zpravodajka z jižních Čech a moderátorka Studia 6. V roce 1999 začala moderovat Události, kde byla třináct let.

• Je autorkou a dramaturgyní Toulavé kamery, která se vysílá již třináct let a vychází i v knižní podobě, a 13. komnaty, která se vysílá deset let. Dále pak pořadů Rub a líc a Gejzír.
• Žije v Praze, má přítele.

„A samozřejmě se mi nepovedlo to, co k ženě tak nějak patří, mateřství. Těch věcí je hodně. Aneb jak říká moje maminka: Narodila ses za hrozné bouřky, tak prostě tančíš v jejím rytmu,“ vysvětluje Iveta Toušlová, proč její životní příběh připomíná strašidelný zámek.

Její rodiče si nerozuměli, přesto dlouho let zůstávali spolu a ona vyrůstala v nepříjemné atmosféře. Její názory na dítě a mateřství hodně ovlivnil fakt, že se jako dospívající musela starat o svoji malou sestru. Když bylo Ivetě Toušlové šestnáct, maminka vážně onemocněla a musela převzít její roli.

„Byla jsem v pubertě, o maminku jsem měla obrovský strach, to malé tříleté škvrně se pak hodně přimklo ke mně a v dospělých kolem sebe mělo trochu guláš. Dokonce mi jedno období říkalo teto nebo i mámo. Vlastně to tak trochu trvá doteď. Dnes už má sestra sama dvě děti a já jsem zase něco mezi tetou a babičkou,“ říká Iveta Toušlová o vztahu se svojí sestrou. Sama pak dítě dlouho odkládala.

„Ve své tehdy pubertální hlavě jsem si to celé přebrala tak, že dítě je spíš velká starost, riziko než radostná událost. Bála jsem se, že se třeba taky zhroutím jako maminka. Proto jsem těhotenství záměrně oddalovala,“ vysvětluje.

Když už dítě chtěla mít, nastal problém - zdravotní komplikace a nakonec v osmatřiceti letech rozchod s partnerem. V novém vztahu se jí otěhotnět nepodařilo.

„Po pětačtyřicítce jsem sama sobě musela chtě nechtě přiznat,že už je pozdě a že se dál s osudem prát nebudu,“ říká. Adopci se svým současným partnerem nezvažovali (čtěte také: Po dítěti stále toužím, byť mi zvoní hrana). Její přítel dítě má, sestra dvě.

„Adopci chápu u ženy, která je v citové oblasti neukojená, ale já to tak nemám. Moji rodiče jsou z početných rodin, neustále se navštěvujeme, takže osamělá rozhodně nejsem. Mám komu dávat svou lásku a péči,“ říká Iveta Toušlová.