Lidé s Aspergerovým syndromem mívají nadprůměrnou inteligenci (ilustrační snímek)

Lidé s Aspergerovým syndromem mívají nadprůměrnou inteligenci (ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Inteligenci má jako Einstein. Jenže trpí Aspergerovým syndromem

  • 178
Tradiční IQ test pro něj nestačí, jelikož Stanford-Binetův test má škálu pouze do kvocientu 160 a není schopen vyšší výsledek přesně změřit. Marek Čtrnáct má IQ nad touto hranicí, stejně tak jako Albert Einstein. Ale nenapadne ho vzít si svetr, když je zima, a ke svému životu potřebuje přesný řád. Má totiž Aspergerův syndrom, což je forma autismu.

Když jsem se ho zeptala, jestli se můžeme sejít v kavárně, odpověděl mi, že kávu nepije. Vysvětlovala jsem mu, že si tam může dát i čaj. Nakonec jsme se sešli v bistru, kde se podává suši, které má rád. Poučil mě, jak se vyrábí a odkud pochází. Samozřejmě, že podnik byl nedaleko jeho domova, protože je nervózní, když se musí od svého bydliště vzdálit.

Životní plán? Stát se legendou

Marek měl vždycky jiné zájmy než jeho vrstevníci, nikdy nezapadal do kolektivu. A jak sám říká, ani o to nestál. Nebavilo ho poslouchat hudbu, protože ho emocionálně ovlivňovala, a to se mu nelíbilo. Emoce chce držet na uzdě a nesnáší, když ho něco rozrušuje.

Je perfekcionalista a o svém životě má jasno. Chce se stát legendou a mít ženu, která by se o něj postarala, sám to totiž nezvládne. Dokonce by měl rád i děti, ale musel by k nim dostat "jakýsi návod".

O nemoci

Aspergerův syndrom patří do skupiny poruch autistického spektra. Jedná se o vývojovou poruchu způsobenou dysfunkcí určitých částí mozku.   

Lidé s Aspergerovým syndromem mají oproti autistům obvykle méně potíží s řečí a nemívají přidružené mentální opoždění, ve skutečnosti mají často průměrnou nebo nadprůměrnou inteligenci.

Aspergerův syndrom je mnohem rozšířenější než klasický autismus. V České republice se ročně narodí okolo 200 dětí postižených tímto syndromem. Onemocnění se vyskytuje převážně u chlapců (poměr je 8:1).

"Nenapadne mě, když dítě brečí, že má třeba hlad, musel bych jasně vědět, že mu mám dát například v pět hodin odpoledne najíst. Umím udělat spoustu věcí, ale potřebuji přesně vědět, co a kdy. Sám si to zorganizovat nedokážu, a proto bych měl rád partnerku, která by doplňovala to, co mně chybí," vysvětluje Marek.

Seznamování jako páření tetřevů

Jenže problémem je, že neumí navazovat kontakty. "Občas jsem to zkusil, ale každá žena se se mnou sešla jen jednou, a tak jsem se rozhodl, že se budu seznamovat metodou tokání. Je to jako páření u tetřevů, sameček předvádí, co dovede, a tak samičku přivábí," vysvětluje.

Marek umí například psát povídky, publikuje je na internetu a věří, že tímto "tokem" partnerku přiláká. Psaní je pro něj nejen záminkou k seznamování, ale především profese, které by se chtěl výhledově věnovat.

"Píšu román z oblasti fantasy o tom, do jaké míry je správné poslouchat osud. V hlavě mám ještě několik dalších zajímavých témat, která hodlám sepsat. Chtěl bych se proslavit jako úspěšný spisovatel," vypráví se zájmem a popisuje několik příběhů, které vymyslel.

Nevydrží chvilku v klidu

Zatím se živí jako knižní překladatel z angličtiny. Pracuje výhradně z domova, protože mezi lidi chodí nerad. Ale dnes si dal výjimečně sraz se mnou a pak i s kamarádkou, s níž se seznámil na internetu.

"Je to Američanka, pouštím jí české filmy, které jí překládám do angličtiny. Anna je jenom kamarádka, která má ráda filmy jako já. Nechce mít děti, takže není pro mě jako partnerka vhodná," říká.

Mluví nahlas a monotónně, až se lidé ohlížejí, ale to mu nevadí. Spíš ho ani nenapadne, že budí značný rozruch. Nevydrží chvíli v klidu. Buď bubnuje do stolu, anebo pořád něco namotává na prsty.

Sdružení APLA pomáhá lidem s autismem.

"Dělal jsem to vždycky, už ve škole jsem i o hodině bojoval s tužkami," vzpomíná a popisuje, jak se tenkrát ještě neuměl ovládat. "Děti si vždycky vyberou za cíl někoho, kdo se liší, takže mě provokovaly. A tak jsem se často neudržel a šel po nich třeba s židlí. Dneska už moc dobře vím, že je bezpečnější mít svoje pocity pěkně pod kontrolou," říká.

Druhým se do očí nedívá

Marek vysvětluje, že lidi vnímá podle tónu jejich hlasu. Z jejich obličeje nedokáže nic moc přečíst a ani se o to nesnaží, do očí se jim skoro nedívá.

"Možná proto mají lidé s autismem rádi komiksy, tam jsou výrazy obličeje jasně rozpoznatelné," rozpovídá se o dalším tématu, které ho zajímá. O všem má spoustu informací, které nestíhám sledovat.

Pak se znovu vrátí k praktickým problémům. Není mu třeba zcela jasné, co má udělat, když mu v Pedagogické fakultě, kterou studuje, řeknou, že do konce měsíce má mít vypracovanou práci.

"Jsem z toho zmatený, protože nevím, jestli to mám dělat dnes, nebo zítra, nebo za ten měsíc, kolik toho mám udělat zrovna dnes, kolik zítra," konstatuje Marek. Je to pro něj moc abstraktní pojem a vytváří to v něm zmatek, protože potřebuje přesný časový rozvrh.

K životu potřebuje asistentku

"Proto mám k dispozici asistentku, která mi s tím pomáhá," popisuje Marek problémy, které se běžnému člověku zdají nejspíš banální, ale pro něj znamenají neřešitelné situace. "Nezvládám věci, které nemají logiku a jasný řád."

Marek zná spoustu věcí, neustále se učí něco nového, zdokonaluje se, cvičí si už beztak bystrý mozek, vzdělává se, vymýšlí různé zlepšováky a dá se říct, že je na hraně geniality, ale přesto naráží na překážky především s lidmi.

"Chodil jsem i na kurzy, kde jsem se učil, jak se mám k lidem chovat, aby mě pochopili a abych pochopil já je. Věčně bojuju mezi normalitou a nenormalitou, a tak jsem si nakonec řekl, že se už nebudu učit přetvařovat. Já jsem takový, jaký jsem, nikdy nelžu, všem říkám všechno na rovinu a chovám se tak, jak jsem se narodil.  A právě tak jsem spokojený."