Trochu pobaveně, částečně rezignovaně jsem na ni pohlédla. Nechala jsem ji v přesvědčení, že jde jen o legraci. Ale tehdy, před lety, to vůbec k smíchu nebylo.
Byla jsem oplácané dítě
Opravdu jsem patřila k dětem, které raději mlsaly. Tichá a nenápadná, schovaná třeba pod stolem v obývacím pokoji, stavěla si domečky pro papírové panenky. Nerada jsem jezdila mimo domov, stýskalo se mi po rodičích, především po mamince. Těžce jsem nesla rodičovské hádky, které tu a tam přicházely.
Protože mi chutnalo a sladkosti pro mne znamenaly běžnou součást dne, nakynula jsem jako těsto na vánočku a i spolužáci mou nadváhu sem tam nemístně komentovali. Zmobilizovala jsem tehdy všechny síly a sama si v necelých 12 letech vyběhala „odtučňovací“ lázně. Protože se ale dlouho nic nedělo, chopila jsem se aktivity a začala pravidelně cvičit. Jen tak, doma před zrcadlem, ale v kombinaci s omezením sladkostí a bohužel i jiného jídla, se výsledný efekt dostavil. Začala jsem pomalu hubnout a okolí si všímalo.
A právě v ten okamžik se ozvali z lázní Bludov. Mohla jsem nastoupit na vytouženou odtučňovací kúru! Rodiče tenkrát váhali, zda mne na léčení opravdu poslat, protože má postava se vylepšovala a kila navíc už nebyla tak zřejmá. Přesto jsem odjela a za šest týdnů se vrátila o několik dalších kilogramů lehčí.
Vzpomínám si, že mi paní doktorka během hubnoucího pobytu plánovala po nějaké době nasadit „normální“ stravovací režim, což jsem velmi těžce nesla a vybrečela si setrvání na redukční dietě.
Hubnutí skončilo bulimií
Zřejmě někdy v tomto období byla úspěšně zaseta semínka mých budoucích stravovacích potíží. Během puberty se mi váha ještě několikrát posouvala oběma směry a já se postupně dopracovala až k extrémnímu řešení situace. Zpočátku jen občas, později pravidelně, obsah mého žaludku končil v záchodové míse a já vědomě tento stav udržovala. V kombinaci s nevydařeným partnerským vztahem, díky němuž jsem opustila všechny a vše a odjela daleko od domova, se situace stala neudržitelnou. Období přejídání se střídala s obdobími absolutního odmítání potravy a já se prohubla až ke 41 kilogramům.
Historie se opakuje a já jsem si tehdy, podruhé v řadě, zajistila pobyt na klinice v Praze. Tentokrát ovšem s opačným záměrem. Dobrovolně přibrat, ale především vyléčit se z nezdravé (ne)závislosti na jídle. Těžko se popisuje i chápe situace, kdy se zcela dobrovolně ničíte, trápíte tělo a dělá vám to jistým zvráceným způsobem dobře. Máte pocit, že jste alespoň v něčem lepší než ostatní, protože jíst je slabost a vy jste silní a tudíž nejíte. Ale příčin, proč se (většinou) mladé slečny stávají oběťmi mentální anorexie či bulimie, je celá řada. Touha po „dokonalém“ těle překvapivě není tou prvotní příčinou. Alespoň většinou.
Pokusy o sebevraždu
Tour Zdravě myslet, zdravě žítDeset z vás může vyhrát na každou přednášku výživového poradce Petra Havlíčka, koučky Petry Krajčinovič volný vstup. Stačí, když nám odpovíte na otázku: Co uděláte, když chcete zhubnout? Svůj návod pošlete na adresu ona@idnes.cz, jako předmět uveďte město, kde se přednášky chcete zúčastnit. 17. 6. Písek 19.-21. 6. Camp Kopřivná 24. 6. Jihlava  Jitka Vlková, Petra Krajčinovič a Petr Havlíček |
Nebylo vyhráno. Pobyt v nemocnici na pražském Karlově mi pomohl jen zdánlivě. Po návratu domů na mne čekaly další nástrahy a já měla pocit, že se můj život nějak podivně zacyklil. Opět se střídala období optimistická s obdobím deprese a zmaru.
Občas jsem si „zobla“ léky proti nespavosti a dávky postupně navyšovala. Vybudovala jsem si celkem slušnou závislost a také deprese se prohlubovaly.
Jednou jsem skončila na pohotovosti, kam mne dovezl můj tehdejší přítel, když zjistil, kolik uklidňovacích léků jsem spolykala (děkuji, Ivane!). A protože jsem nikdy nebyla žádný troškař, posunula jsem se dál.
Během jedné smutné noci jsem si poranila obě zápěstí a čekala, co se stane. Nestalo se nic, jen to, že jsem tehdy musela navštívit chirurgickou ambulanci. Pan doktor si nedal příliš záležet a nehezké jizvy na rukách jsou k vidění dodnes.
Potkala jsem budoucího manžela
Přesto všechno jsem nakonec přežila. Tehdy opět zafungoval pud vlastní sebezáchovy a já se zmobilizovala natolik, že jsem bez pomoci lékařů situaci zvládla a dokázala se doopravdy vyléčit.
Potkala jsem v tomto zlomovém období svého budoucího manžela, kterého dodnes obdivuji za to, že nevzal nohy na ramena hned poté, co jsem se krátce po našem seznámení nechala ostříhat na ježka, vylíčila mu barvitě svou pestrou minulost, představila mu mou plačící maminku a málem nabourala auto budoucí tchýně při návratu z první společné zimní dovolené.
A to ještě zdaleka není konec příběhu! Uběhlo několik dalších let, během kterých jsem se proměnila z přítelkyně na manželku, z neplodné na plodnou a nešťastné na šťastnou. Manželství a především mateřství pro mne znamenalo změnu směru a poté, co děti odrostly plenkám, jsem se pustila do dalších aktivit.
Vrátila jsem se k rozumnému sportování (během svých anorektických let jsem sportovala nepřiměřeně mnoho) a začaly mne přitahovat karty a čísla. Tedy karty vykládací a čísla z hlediska numerologického. Absolvovala jsem množství nejrůznějších seminářů a do svého vzdělání investovala nemalé peníze, abych nakonec zjistila, že všechny odpovědi na otázky, které nás trápí, máme uvnitř sebe.
Na své děti jsem se soustředila velice i z hlediska výživy, respektive obávala jsem se, aby dcera nešla v mých stopách a nepropadla anorektickým nástrahám. Trochu jsem v tom smyslu zapomněla na syna, abych po nějaké době smutně přišla na to, že nikoli dcera, ale syn si odnesl otisk mé minulosti. V současné době nosí několik kilogramů navíc, což budí nechtěnou pozornost u jeho spolužáků, a k tomu „trpí“ lehkou závislostí na mé osobě.
Poznávám sebe samu, mám pro něho pochopení a snahu situaci řešit. I z toho důvodu jsem začala docházet ke koučce Petře Lekešové Krajčinovič, která mi mou cestu usnadňuje a pomáhá mi. Petra je navíc pedopsycholožka a pracuje s dětmi nejen prostřednictvím rodičů, ale i osobně.
Dnes si věřím, úspěšně se věnuji vykládání karet a numerologickým rozborům, a také lektorství. Působím jako instruktorka a školitelka aerobního cičení H.E.A.T., což je jeden z mých splněných snů a obrovská seberealizace i zadostiučinění. Prošla jsem i kurzem koučování a sebekoučování a nabrala další vítr do plachet. Jsem šťastná za všechny tehdy tragické situace, protože mne posunuly k lepším zítřkům a především naplněné přítomnosti. Šťastnou přítomnost bez zbytečně tragické minulosti.
VyzkoušejteJedna z koučovacích technik Inner Game – amerického zakladatele koučinku Tima Galweye: pozorujte se během oběda na škále od 1-10, přičemž 1 je nejméně a deset nejvýš. Pozorujte samy sebe během oběda na škále od 1-10, jak se mění váš pocit sytosti. Když jste na desítce, tedy syté, přestáváte jíst? Proč pokračujete, přesto že váš žaludek má dost a hlava říká stop? Dokážete se zastavit? |
Koučka Petra Lekešová Krajčinovič:
Ilonka je typickým příkladem toho, kam až může zajít dívčí nespokojenost s vlastním tělem. Společně se strachem z opuštění, který ji mnoho let provázel i v neúspěšných partnerských vztazích, se přes mentální anorexii a stavy úzkosti dostala i do depresivní spirály. Jako všechny ženy měla a má ohromnou vnitřní sílu nevzdat se, zabojovat a učit se ze zkušeností. Ilona dnes nenechá nic náhodě a pracuje na sobě dál, tím spíš, že velice podobné symptomy, jaké zaznamenala u sebe, sleduje u svého syna. Dnes i díky hlubšímu porozumění sobě samotné se dokáže v situaci a problému rychleji zorientovat a jednat a pomoci lidem kolem.
