I nádor v hlavě je možné přežít

- Své svatební oznámení rozeslala Jarmila Kučerová jen několik dnů před tím, než se dozvěděla, že lékaři našli u otce pokročilý mozkový nádor. "Svatbu rušíme, není vhodná doba. Bojím se, že bude brzy konec," obvolávala Jarmila třesoucím se hlasem své známé. Propadla panice stejně tak jako většina lidí, když uslyší o nádoru na mozku. Perspektiva těch, které postihne, je však dnes nesrovnatelně lepší než před deseti lety.

Každoročně lékaři odhalí některý z mozkových nádorů asi u dvaceti ze sta tisíc lidí. Jejich původ zatím sice zcela neobjasnili, vědí však už, že na nádorovém bujení v mozku mají lví podíl geny, z nichž mnohé už jsou známé. Není vyloučeno, že menší měrou se na něm podílejí také úrazy hlavy, léčebné ozáření při jiné nemoci, možná i některé viry.
"Pokud jde opravdu o zhoubný nádor, pak ten roste velmi rychle a spíše než rozsevem po těle ohrožuje člověka tím, že prorůstá okolní mozkové struktury," vysvětluje Jan Klener z neurochirurgického oddělení pražské Nemocnice Na Homolce.

Jako někdo jiný...
Nejčastějším, i když zdaleka ne jednoznačným příznakem tohoto onemocnění bývá silná, dlouhotrvající bolest hlavy. Mohou ji ale signalizovat i náhlé epileptické záchvaty zrovna tak jako psychické změny. Člověk se začne zničehonic nezvykle chovat: je například vulgárnější nebo méně dbá na svou čistotu. Okolí se zdá, jako by na něj předčasně dolehlo stáří. Projevy se liší i podle toho, kterou část mozku nemoc zasáhla.
"Tři roky po úspěšné operaci rakoviny vaječníků se mi začala točit hlava, byla jsem jako opilá, zvracela jsem. Praktická lékařka mě nejprve léčila na migrénu, ale nakonec mě poslala na tomografické vyšetření. Tady mi našli metastázu v zadní části mozku a doporučili operaci," vypráví šestačtyřicetiletá Dana T., která v Nemocnici Na Homolce nedávno podstoupila už druhý neurochirurgický zákrok.

Hlouběji, ale bezpečněji
První operaci mozkového nádoru provedl v roce 1884 v Anglii Rickman Godlee. Ještě na přelomu století ale neurochirurgické zákroky nepřežila polovina z těch, kteří se ocitli na operačním stole, šťastnějším zůstala často trvalá památka. Rozvoj tohoto medicínského oboru od přelomu 70. a 80. let však neradostná čísla změnil: dnes hrozí špatný konec či trvalé následky jen několika procentům pacientů.
Bezpečněji a dokonaleji operují neurochirurgové nejen díky moderním operačním mikroskopům a mikronástrojům, ale i proto, že mají k dispozici dokonalé zobrazovací metody. S pomocí počítačové tomografie a magnetické rezonance, které zprostředkovávají detailní pohled do mozku před zásahem, zjistí přesné umístění nádoru. Speciální navigační systémy jim pak během samotného zákroku umožní snadnější orientaci, neboť na obrazovce v trojrozměrném obrazu vidí, v jaké části mozku svým nástrojem právě zasahují. S pomocí neuroendoskopu zase operatér nahlíží jakoby za roh, za operované místo. Riziko, že přitom poškodí citlivé mozkové struktury, je minimální, navíc lze operovat i v hloubi mozku, což bylo dříve nemyslitelné.

Toto není sochaoské dílo, ale trojrozmitný snímek, který lze udilat pomocí poeítaeového tomografu a megnetické rezonance. Mozek je ovšem umile obarven.