"Mám poslední dobou nečekané problémy v komunikaci s rodiči. Mnoho let trvalo, než mě začali brát vážně a mluvili se mnou jako s dospělým člověkem. Zlepšilo se to vlastně až po narození dcery," líčí pětatřicetiletá Marcela. Jenže idyla netrvala dlouho.
Obětuju se kvůli tobě!
Nedávno se například stalo, že když Marcela v běžném provozním rozhovoru něco jemně vytkla své matce, starší žena se zcela nečekaně rozplakala. A to s ní její dcera má jinak velmi otevřený a dá se říci kamarádský vztah.
"Vyčetla mi, že mi nikdy není nic dost dobré a že zatímco ona se kvůli mně celý život obětovala a stále obětuje, já to prostě neumím ocenit," dodává Marcela.
Podobné zkušenosti učinilo už více jejích vrstevníků. David byl po volbách, šokován tím, jak těžce jeho otec nese, že volil jinou stranu než on.
"Přitom jsme oba volili slušné strany, jen máme prostě trochu jiný pohled na věc. Nikdy by mě nenapadlo, že ho taková věc přiměje k tomu, aby mi zničehonic řekl, že to je jen další důkaz toho, že ho celý život zklamávám," stýská si mladý muž.
Často se také stává, že vyplouvají na povrch skryté křivdy, kdy dávno dospělé děti mají pocit, že jim rodiče třeba nikdy nevěnovali dost pozornosti, či je naopak přespříliš omezovali.
Nebo kdy si naopak rodiče stýskají na to, že jejich děti nikdy neuměly ocenit, co všechno pro ně udělali, a ještě jim na stará kolena oplácejí nezájmem.
"Bojím se, že podobných scén jako byla ta plačtivá, bude přibývat. Maminka reaguje na mnoho věcí mnohem citlivěji než dříve. Jinak je přitom v pořádku, stále chodí do práce, a tak se mi nezdá, že by třeba byla nějak nemocná," uvažuje Marcela.
Nemoc, nebo stárnutí?
Její obava z nemoci není úplně nemístná, protože za podobnými změnami nálad nebo chování skutečně někdy může být počínající duševní nemoc nebo třeba Alzheimerova choroba. Ale většinou jde prostě o důsledek přibývajících let, není tak neobvyklé, že i dříve veselý člověk se stává více morousovatým.
Podle lékařů většinou nezbude, než se s tím smířit a nesnažit se rodiče předělávat, to stejně nejde.
Jak vlastně komunikovat se stárnoucími rodiči? Také psycholožka Markéta Veselková doporučuje spíše shovívavost. Některá citlivá témata by se dle jejího názoru měla otvírat pouze tehdy, pokud bez jejich objasnění nemůžete v klidu spát.
"Pokud začnete v pětatřiceti řešit to, že vám rodiče jako dítěti nevěnovali dost pozornosti, těžko se doberete uspokojivého závěru," soudí psycholožka Veselková.
Na druhou stranu pokud rodiče věnují pozornost třeba v podobě hlídání vnoučat jen jednomu z potomků na úkor druhého, je lepší si podobnou situaci vyjasnit a předejít tím dalším sporům do budoucna.
