Hostitelská péče je definována jako dlouhodobý a opakovaný kontakt dítěte žijícího v dětském domově s osobou či lidmi, kteří nejsou biologickými příbuznými dítěte. Jde o návštěvy dítěte v dětském domově a víkendové či prázdninové pobyty dítěte v rodinách hostitelů.
Jelikož termín hostitelská péče není formálně definován v žádném zákoně, a mezi hostitelem a dítětem tak nevzniká žádný právní vztah, je velice složité a prakticky nemožné zjistit, kolik dětí či rodin je do této formy pomoci dětem zapojeno.
„Mnoho z těchto vztahů vzniká spontánně například kamarádstvím dítěte se spolužákem z dětského domova. Dětský domov může po předchozím písemném souhlasu příslušného orgánu sociálně právní ochrany dítěte (OSPOD) povolit dítěti dočasný pobyt v hostitelské rodině,“ vysvětluje Michaela Chovancová, která má sama s hostitelskou péčí zkušenost a nyní se zasazuje o její rozšíření do povědomí českých rodin.
Požadavky na rodinu se v krajích liší
Požadavky na hostitelskou rodinu se mohou v krajích lišit, hlavní slovo má vždy příslušný domov a OSPOD. Někde tak chtějí pouze čistý výpis z rejstříku trestů a jednorázové psychologické vyšetření, jinde je třeba přiložit i osvědčení o zdravotním stavu. OSPOD pak komunikuje s dětským domovem a hostitelská rodina s místně příslušným OSPOD (pokud se tedy místo liší), který ji navštíví doma a zkontroluje, jestli má pro návštěvu dítěte vyhovující zázemí.
„Já osobně jsem si hostitelskou péči vyzkoušela několikrát. Nejprve jsem si našla mezi dětmi, které měly zájem o tuto formu pomoci dívku, která byla věkem blízká mým dvěma starším dětem. Krátce poté, co jsme se s Martinou začaly vídat, jí bylo 18 let, takže v tomto případě byl k návštěvě v naší rodině potřebný pouze souhlas ředitele dětského domova a předložení mého platného občanského průkazu,“ popisuje Michaela Chovancová, ale dodává, že všechno samozřejmě nemusí být hned růžové.
Po dovršení osmnáctin a odchodu z domova byla Martina poměrně nevyrovnaná, otěhotněla s klukem, co ji a dítě nedokázal zabezpečit. Hodně si stěžovala a litovala se, ale moc toho nechtěla měnit, což bylo pro Michaelu vyčerpávající. Kontakt po třech letech návštěv (později i s miminkem) na více než rok utichl, ale nyní se Martina Michaele znovu ozvala s tím, že se snaží si dát život do kupy.
Jak návštěvy probíhají
Pro lepší seznámení je vhodné, aby hostitelé dítě nejdříve navštěvovali v pro něj bezpečném a známém prostředí dětského domova. Postupně se přidávají procházky nebo výlety, a když obě strany cítí, že se již dostatečně znají, tak může rodina požádat o pobyt na víkend, svátky nebo na týden o prázdninách.
„Ze začátku je asi pro obě strany dobré naplánovat si nějaký program, tak se budou všichni cítit jistěji. Později si myslím, že je vhodnější, aby probíhal víceméně běžný program rodiny. Hlavním přínosem hostitelské péče je nechat děti nakouknout do fungování běžných rodin. Toto je pro ně často jediná příležitost. O pestrý program mají většinou postaráno v dětském domově. Děti potřebují vidět, jak tráví svůj čas běžná rodina,“ popisuje Michaela Chovancová z nadace Dejme dětem šanci, která pořádá jednodenní semináře pro zájemce o hostitelskou péči. Seznámí se tak s problematikou dětí vyrůstajících v dětských domovech, s jejich specifiky a možnými deprivačními projevy, s formami hostitelské péče, s jejími klady, ale i riziky a s úředními postupy.
Hostitelé a pěstouni
Podle zkušeností Michaely Chovancové se občas i stává, že hostitelská péče časem přejde v péči pěstounskou a dítě najde v rodině trvalejší přístav. Ale i když k tomu nedojde, tak může mít hostitelská péče velký význam pro obě strany. Zatímco dítě získá pocit zázemí a kamarády, na které se může obrátit i po odchodu z dětského domova, rodina se na sebe může podívat v jiném světle a získat mnoho nových impulzů.
Michaela s rodinou si nakonec vzala do pěstounské péče dvouletou Sandru a na pravidelné návštěvy za ní jezdí její šestnáctiletá sestra Tereza, občas i se svým přítelem z dětského domova.
„Sandra k nám přišla maličká a přestože to „trochu“ obrátilo život naší rodiny naruby, dá se říci, že jsme si na sebe všichni velice rychle zvykli. Její starší sestra, která k nám jezdí, je moc fajn holka a nikdy nikdo z nás necítil, že by u nás byla navíc. Kamarádí se s naším mladším synem a tráví čas i s naší starší dcerou,“ vypráví Michaela s úsměvem na tváři.
