Jejich sousedka, zdravotní sestra, jim na zvonění neotevřela, ačkoliv prý vědí, že je doma. Tak jsem tam běžela. Otec už volal sanitku, která brzy přijela a společně jsme holčičku přivítali na svět.
Byla velmi fialová, měla ručičky pod krkem a okolo nich pevně omotanou pupeční šňůru a byla velmi tichá. Tak jsem šňůru rychle odmotala, vzala ji za nožičky, zavěsila hlavičkou dolů, lehce poklepla na zádech a už se doslova rozeřvala.
Napište i vyNapište, co jste zažila nebo co právě řešíte, s čím si nevíte rady. Na konec vašeho příběhu uveďte konkrétní reálné možnosti řešení vaší situace. Nejlepší příběhy zveřejníme a čtenáři v hlasování pod článkem poradí, co byste měla udělat. Nejlepší příběhy odměníme. |
Potom jsem jí nití z porodního balíku ze sanity podvázala pupeční šňůru a tu jsem nechala saniťáka přestřihnout. Dítěti jsem otřela pusinku a tělíčko od tuku, zabalila a položila řvoucí na křeslo.
Protože placenta nešla ven, poslala jsem svého partnera, aby přivezl místního praktického lékaře, protože spojení s porodnicí bylo zcela mizerné a v té době mobily také ještě nebyly. Zabalené dítě jsem nesla lékaři do sanity, ale odmítl je ode mne převzít, a tak jsem musela nasednout a jet s nimi. Po deseti minutách dítě ztichlo a zbledlo. Proto jsem mu sáhla na srdce a s potěšením konstatovala, že normálně bije a že jen usnulo. Lékař mne pozoroval a viditelně si oddechl.
Zachráněni před sociálkou
Dítě jsem musela odnést na porodní sál a položit na stůl. Nikdo nechtěl být do té doby odpovědný. Na zpáteční cestě se vysvětlilo, že nejsem lékař, ale "jen" doktorka. Praktický lékař mě pochválil, že jsem porod provedla naprosto profesionálně, že v porodnici prý obdivovali, jak bylo dítě ošetřeno. Placenta vyšla hned, jak se matka dostala na sál.
Odpověděla jsem mu, že teď se jdu starat o matčiny tři děti a její domácnost. Věděla jsem totiž, že otec s mým partnerem, kteří zahlédli porod koutkem oka, zvraceli pak před domem a budou léčit své trauma obvyklým mužským způsobem.
Matka dva týdny před porodem zvládala málo věcí, a tak jsem viděla, že kromě starostí o jídlo musím vyprat a pověsit třítýdenní várku prádla na dva dospělé a tři děti a do toho uklidit. Bylo jasné, že druhý den přijde kontrola ze sociálky, která měla na rodinu "spadeno". Navíc přijde posílena informací, že otec slavil narození dítěte v hospodě. Ty tři děti nebyly totiž jeho a s jejich matkou žil bez sňatku.
Poučila jsem děti a přikázala jim, že otce holčičky musí ráno vzbudit, vyhnat do koupelny a zkulturnit, posadit do kuchyně za stůl a podat mu snídani. Večer jsem jim ke snídani udělala bramboračku, do zásobníku nakrájela chleba, ráno si ho všichni jen namazali máslem.
Tři kluci ve věku 3,5 roku, 5,5 roku a 9 let ráno vstali, vyvětrali si pokojík a upravili postele, vzbudili otce holčičky a zasedli ke stolu k polévce s chlebem s máslem. Uprostřed někdo zazvonil. Nejmenší šel otevřít a dámu přivítal s tím, že ví, že je ze sociálky a že může jít dál, podívat se, že je o ně postaráno dobře. Provedl ji všemi místnostmi, aby viděla, že mluví pravdu . V kuchyni viděla, že jedí polévku s chlebem. Všichni se jí unisono zeptali, jestli vidí nějaký důvod, proč by děti měly jít v době, kdy bude matka v porodnici, do děcáku.
Strach z narození i ze smrti
Tehdy prý zčervenala jako rak, vykoktala ze sebe, že ne, a rychle opustila dům. Dopoledne za mnou do chalupy přišla ona zdravotní sestra, která "nebyla doma", aby mi dlouze vykládala a ujišťovala mne, že opravdu doma nebyla. Tak jsem ji vyprovodila s tím, že já od ní žádné vysvětlení nežádala a nežádám. Zdržovala mě, protože jsem vařila pro děti a jejich nevlastního otce a svého partnera a potřebovala jsem víc sil, protože jsem prala a uklízela dům matky do tří do rána.
Svým příběhem jsem chtěla říct jen to, že by alespoň všechny ženy měly umět pomoci rodící matce, neboť ne všechny to do porodnice stihnou. Je to skoro totéž jako se smrtí, všichni to rádi odkládají do nemocnic, protože se začátku i konce života děsí. Zejména pak své vlastní účasti a své schopnosti se postarat jak o příchozí, tak i o odcházející (hlavně umýt, uklidit a vyprat). Necháváme to na cizích lidech a stěžujeme si, že jsou nelidští. Tito cizí lidé, světe div se, snadno "vyhoří". Za to, že někteří lidé zbytečně umřou, může zbabělost těch občanů, kteří první pomoc ze zbabělosti neposkytnou a ani poskytnout neumí.
Dokázali byste sami pomoct ženě porodit dítě?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 31. srpna 2009. Anketa je uzavřena.
