Která rtěnka vám bude nejvíce slušet?Vyberte si tu správnou v katalogu dekorativní kosmetiky na Arome.cz. |
Rty si ženy barvily už ve starověké Mezopotámii, ve starém Egyptě nebo třeba v protoindické civilizaci. Používaly při tom rozdrcené drahokamy, křídla brouků i toxické přírodní látky. Pevnou formu dal rtěnce až arabský lékař Abu al-Qasim al-Zahrawi, který žil na přelomu 10. a 11. století našeho letopočtu: parfémované tyčinky na olejovém základě prostě nechal pokrýt plísní.
Zatímco během středověku byla rtěnka kvůli přísné katolické církvi rezervovaná pro prostitutky a čarodějnice, v 16. století se v Evropě dostala zase do módy. Trend začal v Anglii za vlády Alžběty I. Ženy z vyšší společnosti a také herečky si tehdy rty malovaly směsí včelího vosku a červených bobulí. Časem se tyhle předchůdkyně dnešních líčidel staly běžnou záležitostí i u nižších tříd.
Z nevěstinců na večírky
Z módy vyšly až ve století devatenáctém. Zvlášť špatnou pověst měla líčidla ve viktoriánské Anglii, královna totiž považovala veškerý make-up za vulgární, ideální žena měla maximálně přirozeně růžové tváře. Rtěnka se zase stala záležitostí kurtizán a tentokrát i hereček, které už neměly tak vysoké společenské postavení jako dřív.
Změna přišla zčásti díky mužům z vyšší společnosti, kteří si říkali dandyové, vyznávali dekadentní životní styl a experimentovali jak s módou, tak s líčením. Velký podíl na jejím návratu měli i francouzští parfuméři. Ti začali koncem století vyrábět mimo jiné právě inovované rtěnky.
Nejúspěšnější v tom byla společnost Guerlain, která tuhý produkt vytvářela ze směsi pravého jeleního loje, ricinového oleje a včelího vosku. Barvila je přírodními barvivy a balila do hedvábného papíru. Novinku, která se nanášela malým štětečkem, si oblíbila i populární americká herečka Sarah Bernhardtová, která rtěnku bez obav nosila i do společnosti.
Luxusní tuby a styl podle hereček
Největší vývoj rtěnka zaznamenala v první půlce 20. století. Už kolem roku 1910 začaly luxusní klenotnické firmy ve Francii a ve Spojených státech vyrábět kovové tuby, ve kterých se tyčinka mnohem lépe skladovala. V roce 1923 přišel Američan James Bruce Mason Jr. s patentem, který používáme dodnes – tubičkou, která měla otočné dno, a rtěnka se tak z ní dala jednoduše nanášet.
Ve dvacátých letech se do rtěnky zamilovaly herečky z němých filmů jako Clara Bow nebo Louise Brooksová. Musely nosit zvlášť výrazný make-up, aby na nekvalitním filmovém materiálu vynikly jejich rysy i grimasy, takže volily tmavé odstíny a horní ret si obkreslovaly ostrou linkou. Mladé fanynky je následovaly.
Ve třicátých letech už byla většina filmů mluvených, v kurzu bylo měkčí líčení a světlejší odstíny rtěnek. Kosmetická firma Max Factor, která se zaměřovala právě na filmový make-up, přišla také s prvním leskem na rty.
Rtěnka, kterou neslíbáte
Rozvoj pozastavila až druhá světová válka, kdy se kosmetické ingredience jako petrolej a ricinový olej používaly téměř výhradně pro válečné potřeby. Rtěnky byly nedostatkovým zbožím a místo do kovových obalů se zase balily do papíru, někdy do plastu. Cílem spousty firem tehdy bylo vytvořit „neslíbatelnou“ variantu, která vydrží co nejdéle a nemusí se tak často dokupovat.
Nejblíže kýženému výsledku se v roce 1949 přiblížila americká chemička Hazel Bishopová, která na revolučním přípravku postavila celou kariéru. Dlouhodržící rtěnka z její laboratoře obsahovala směs vosku a olejů a hlavně velmi silné pigmenty – ve vodě nerozpustné deriváty látky fluoresceinu.
Od Marilyn po Madonnu
Bylo načase experimentovat s barvami. V padesátých letech značky hledaly „dokonalou“ červenou, kterou si žádaly hlavně obdivovatelky hereček Marilyn Monroe nebo Avy Gardnerové. V šedesátých letech letěly nenápadné pastelové odstíny jako béžová a růžová, které ladily k módním výrazným očím. Chvíli slávy zažila dokonce bílá rtěnka.
V sedmdesátých letech – éře diska – se díky populárním zpěvačkám černé pleti, jako byla Diane Rossová nebo Gloria Gaynorová dostaly do módy intenzivní, zářivé odstíny jako fuchsiová, ostře růžová a fialová. Čím lesklejší, tím lepší. Punková móda z Velké Británie oproti tomu fandila spíš temnějším odstínům od vínové po černou.
Ve stejné době začala firma Bonnie Bell vyrábět lehce zabarvené balzámy na rty s příchutí, kterým se říkalo „lip smackers“. Zamilovaly se do nich hlavně středoškolačky, které měly výrazné rtěnky doma i ve škole zakázané.
Osmdesátá léta patřila sytě rudé. Nosila ji i zpěvačka Madonna – jejím oblíbeným odstínem, který dodnes patří mezi nejprodávanější, se stal „Russian Red“ od značky MAC. O dekádu později ona i nové hvězdy typu hereček Winony Ryderové nebo Drew Barrymore podlehly grungeovo-gotické módě a nosily tmavé tóny od hnědé po barvu burgundského.
Rtěnka budoucnosti? Zlatá i plná třpytek
Nové milénium přineslo řadu diskutabilních módních trendů, ale i svěží vítr v líčení. Dominovaly mu kouřové oči a rty zvýrazněné nejlépe bezbarvým leskem. To dnes se rtěnky nosí v nejrůznějších texturách i barevných variantách. Chybu teď neuděláte s ultra tmavými tóny včetně černé, s červenou klasikou v doprovodu jinak „nahého“ líčení, ani s netradičními odstíny, jako je sytě modrá.
Aktuálním hitem jsou rtěnky metalické, kterým vládne kultovní americká vizážistka a vývojářka dekorativní kosmetiky Pat McGrathová. Na loňské přehlídce značky Prada vybarvila modelkám rty intenzivním zlatým pigmentem Gold 001 z vlastní řady, letos jde ještě dál.
Nejnovějším (a už dopředu vyprodaným) hitem z její laboratoře je sada Lust 004, která obsahuje klasickou rtěnku v tyčince, vinylový lesk a jemné třpytky v několika odstínech. Dohromady s nimi můžete vytvořit téměř pohádkovou vizáž po vzoru modelek z přehlídky Atelier Versace, slibuje McGrathová.
Že to vypadá nepohodlně? Podle redaktorek americké ELLE, které měly příležitost celý set vyzkoušet, jsou třpytky na rtech překvapivě snesitelné a za chvíli parády rozhodně stojí. „Bez problémů vydrží i pár jednohubek, cpát do sebe hamburger bych ale nedoporučovala. Neocenil ji ani můj partner, na líbání zrovna ideální není,“ píše jedna z nich, Justine Carreonová.