Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Dějiny manikúry: nehty se barvily henou, smetanou i autolakem

  0:30aktualizováno  0:30
Upravené nehty mohou být podobně jako čisté boty faktorem, který ovlivní, jaký obrázek si během pár vteřin utvoříme o neznámém člověku. Že se nevyplatí manikúru podceňovat, si uvědomovali už příslušníci starověkých kultur. Přečtěte si, jakou cestu od svého vzniku urazila.

Kleopatra s rudými nehty

Slovo manikúra vzniklo spojením latinských výrazů manus (ruka) a cura (péče). Ačkoliv nešlo o manikúru v pravém slova smyslu, o nehty se starali už pravěcí lidé. Jejich motivace byla spíše praktická než estetická – aby jim přerostlé „drápy“ nekomplikovaly některé činnosti, obrušovali si je pomocí ostrých kamenů, mušlí a dalších hrubých předmětů.

Fotogalerie

Skutečné zkrášlování nehtů zaznamenali archeologové a historici až u starověkých kultur. V Číně spočívala péče o nehty v nanášení výživné směsi z včelího vosku, želatiny, arabské gumy a vaječných bílků, dlouhé a pěstěné nehty byly znakem moudrosti a vznešenosti.

Egypťané zatím preferovali zdobení nehtů henou. Díky tomuto přírodnímu barvivu získávaly nehty žen i mužů zabarvení v odstínech oranžové a červené barvy – od terakotové, kterou si údajně oblíbila i královna Kleopatra, až po rubínovou či rudou. Ti, kteří si to mohli dovolit, si nehty zdobili také náprstky a nástavci z drahých kovů.

V Číně měly být nehty co nejdelší; bohaté ženy a dvořanky si je až do 19. století ještě prodlužovaly pomocí zdobených náprstků.
Šperky na nehty a konečky prstů nosili muži i ženy také ve starém Egyptě.

Šperky na nehty z Číny a starověkého Egypta

Pozor, jen pro elitu

Barevné nehty byly ve starověkých kulturách indikátorem společenského postavení, a proto bylo nižším vrstvám podobné zkrášlování zapovězené. Totéž platilo i pro délku nehtů, neboť dlouhé drápky naznačovaly, že jejich nositel nemusí manuálně pracovat. Manikúra tak byla výsadou, která náležela elitě, nikoliv pracujícímu lidu.

Křišťálová Lupa 2016

Evropský středověk pak rozvoji manikúry a kosmetiky obecně příliš nepřál. Církev, která v této době významně ovlivňovala životy lidí napříč společenskými vrstvami, považovala přílišné šlechtění tělesné schránky za nevítanou neřest a prostopášnost. V kurzu byla, pokud šlo o vzhled, spíše střídmost a umírněnost. Dekorativní kosmetika tak zůstala výsadou žen lehčích mravů.

Zázračné pomerančové dřívko

Traduje se, že základy moderní manikúry položil americký lékař Sits, který začal kolem roku 1830 při péči i nehty a k odstraňování bolestivých záděr používat dodnes známé pomerančové dřívko. Dřevěná tyčinka se společně s dalšími šikovnými pomůckami, z nichž některé byly vypůjčené z arzenálu zubařů, stala součástí jednoduchých manikúrních setů. Ty se rychle začaly šířit do běžných domácností.

Manikúrní potřeby tvořily součást kosmetické výbavy nejednoho panovníka. Necesér na obrázku patřil Napoleonovi Bonaparte.
I německá císařovna a pruská královna Viktorie Sasko-Koburská měla v neceséru nůžtičky, kleštičky a další pomůcky na úpravu nehtů. (Ilustrace je z roku 1858.)

Pomůcky na manikúru měl v neceséru Napoleon (vlevo) i německá císařovna Viktorie.

Až do konce 19. století se však ženy při zdobení nehtů držely při zemi. Ideálem se staly nehty mírně protáhlého mandlového tvaru, oblíbené bylo ošetřování rukou vonnými oleji a leštění nehtů pomocí semiše a jiných měkkých tkanin. Výstřelkem bylo použití husté pasty zhotovené ze smetany a třpytivého prášku. Nevýhodou bylo, že na nehtech zdobení zpravidla nevydrželo déle než den.

Ačkoliv byly ženy zvyklé si manikúru provádět samy, začaly právě v této době vznikat první salony krásy, jež se vedle dalších kosmetických služeb věnovaly právě manikúře.

Od autolaků po „Francii“

V prvních dekádách 20. století evropské i americké ženy opět zatoužily po barevných nehtech. Rozvíjející se automobilový průmysl s sebou přinesl nové barvy karoserií, a tak si některé odvážné milovnice manikúry natíraly nehty lesklými barevnými autolaky. Chemický koktejl, z nějž se nátěry vyráběly, nehty ničil a těžko se odstraňoval. Proto bylo otázkou času, která firma touhu žen po šetrných barvách zobchoduje.

Příležitosti se chopila společnost Revlon, již v roce 1932 založili bratři Charles a Joseph Revsonovi společně s chemikem Charlesem Lachmanem. Revlon představil laky, které díky využití syntetických pigmentů dobře kryly, byly dostupné v mnoha barevných odstínech a šlo je běžně zakoupit v drogeriích. Nejvíce dámy šílely po růžové a červené barvě.

Ve 30. letech chodili na manikúru jak ženy, tak muži z lepší společnosti. (Ilustrace z roku 1930)
Fotografie z britského dámského magazínu The Queen (1932)

Chodit na manikúru ve 30. letech patřilo k dobrým mravům.

Vítaným inspiračním zdrojem se s rozkvětem kinematografie staly hvězdy filmového plátna. Oblíbená herečka Joan Crawfordová proslula špičatými nehty, které byly červeně nalakované pouze uprostřed. Odstartovala tak trend „půlměsícové“ manikúry – ve spodní části nehtu zůstával nevybarvený prostor, který tvarem připomínal srpek měsíce, „nahé“ mohly být i špičky drápků.

Zájem o manikúru zcela neopadl ani v průběhu druhé světové války, kdy Hollywoodu dominovala Rita Hayworthová s dlouhými krvavě červenými nehty.

Joan Crawfordová

Joan Crawfordová

Rita Hayworthová

Rita Hayworthová

V další dekádě vznikly nehty umělé – v podstatě omylem. Ačkoliv byl Fred Slack zubař, podařil se mu kousek, který změnil kosmetický svět: na počátku 50. let si v ordinaci bolestivě ulomil nehet na palci. Aby mohl dále pracovat, vytvořil si pomocí alobalu a akrylové zubní výplně nehet umělý. Od této improvizace vedl už jen krůček k průmyslové výrobě speciálních „nálepek“. Dlouhé drápy si tak nově mohly dopřát i majitelky slabých a lámavých nehtů.

Pokud jde o barvy, květinová 60. léta z manikúry vytlačila dominující červenou. Trendem se staly dlouhé oválné nehty v pastelově růžové nebo třpytivé meruňkové. Metalické barvy vládly i v dalším desetiletí. Módním hitem se navíc stala francouzská manikúra, která nehty s bílými špičkami natřela decentními béžovými či růžovými odstíny. Jejím propagátorem byl Američan Jeff Pink, zakladatel nehtového impéria ORLY.

Obálka časopisu Tatler (1960)

Obálka časopisu Tatler (1960)

Herečka Barbra Streisandová (1970)

Herečka Barbra Streisandová (1970)

Vzestup a pád lopatek

V roce 1981 vstoupily na trh společnosti Essie a OPI, které se staly ikonami. Rozverná osmdesátá léta fandila divoké a trochu kýčovité manikúře v křiklavých barvách. Komu nestačily barvy, ten si mohl nechat nehty dozdobit třpytkami či bižuterními kamínky.

Následující dekádě dominovaly jednak „gelovky“ dnes již pozapomenutého lopatkovitého tvaru, ale také přírodní krátce zastřižené nehty nalakované temnými odstíny po vzoru Umy Thurmanové ve filmu Pulp Fiction.

Kelly Prestonová ve filmu Tajná ctitelka (1985)

Kelly Prestonová ve filmu Tajná ctitelka (1985)

Uma Thurmanová ve filmu Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994)

Uma Thurmanová ve filmu Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994)

V 90. letech začal být populární i „nail art“.

V 90. letech začal být populární i „nail art“.

A dnes? Výběr produktů pro péči o nehty je takřka nekonečný a vlastní řadu laků nabízí prakticky každá kosmetická firma. Trend dlouhých gelových drápů částečně nahradily odolné gelové laky, které se nanášejí na přírodní nehty a vytvrzují se v UV lampě. Hranatý tvar vystřídaly špičaté „stiletto“ nehty, které si oblíbila třeba zpěvačka Adele. Frčí laky v tělových odstínech, v šedé nebo modré barvě nebo s výrazným kovovým leskem.

Tělové nehty na přehlídce Gucci, jaro - léto 2016

Tělové nehty na přehlídce Gucci, jaro - léto 2016

Stříbrné nehty na přehlídce LaQuana Smithe, jaro - léto 2017

Stříbrné nehty na přehlídce LaQuana Smithe, jaro - léto 2017

Podívejte se, jak se měnily trendy v manikúře za posledních sto let:

Autor: pro iDNES.cz






Hlavní zprávy




Becur Naloc Léčba nehtů 10 mlBecur Naloc Léčba nehtů 10 ml

Porovnejte ceny, pročtěte recenze a objednejte přímo u nás.

www.Heureka.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.