Dnes si funkční materiály pořizujeme, protože se nechceme zpotit ve fitku, ale byly doby, kdy správně ušité nebo ošetřené oblečení dokázalo zachránit život. „Například námořníci používali voděodolnou impregnaci už v patnáctém století,“ popisuje Gary Janes, vedoucí designu tradiční britské značky Barbour.
Móda, funkce a technologie    |
Těžké kabáty si tehdy natírali rybím olejem nebo dehtem, později se používal také včelí vosk. Šlo o to upravit látku tak, aby námořníka či později rybáře ochránila před vlhkem, chladem a potenciálním onemocněním. Povoskované bavlněné bundy se v Anglii vyrábějí dodnes a považují se za rodinné cennosti, které je potřeba pravidelně ošetřovat, opravovat a znovu impregnovat.
„John Barbour, který svou značku založil v roce 1884, a jeho konkurenti se soustředili také na další ochranné prvky,“ dodává Janes. „Byly to třeba několikanásobné vrstvy tkaniny, které zahřívaly životně důležité orgány, teplé sametové límce, které se daly zapnout u krku, chytře rozmístěné kapsy nebo rukávy s úzkými manžetami, které dobře těsnily.“
Reklama z roku 1908
Kabáty z archivu značky Barbour
Na frontu i do krytu
Velký vývoj zaznamenaly funkční oděvy během obou světových válek. Už během té první získal na popularitě také takzvaný „duffle coat“, což byl vlněný kabát s velkými dřevěnými olivkami, které se vojákům dobře zapínaly i s tlustými rukavicemi. V armádě se osvědčil také nový střih kabátu: měl raglánové rukávy, ve kterých mohli lépe pohybovat rukama.
Druhá světová válka urychlila vznik nových materiálů, jako byl italský lanital, jehož vlákno pocházelo z mléčného proteinu. Úspěchy zažíval syntetický nylon, objev vědce Wallace Hume Carothera z 30. let, který se používal na padáky i na dámské punčochy, Spousta značek navíc pochopila, že civilisté vyděšení válkou jsou skvělý cíl pro marketing. Přišly s často bizarními funkčními kousky, například kabelkou se zabudovanou plynovou maskou nebo overalem, který jste mohli rychle přehodit přes noční košili v případě úprku do krytu.
Velitel kanadské armády Harry Crear (vlevo) v kabátu přezdívaném „duffle coat“
Kabelka se zabudovanou plynovou maskou
Reklama na nylonové punčochy z roku 1944
Šlechtici na lovu
Ani po válce se vývoj nezastavil. V Británii se Barbour i jiné značky zaměřily na oblečení pro aristokraty, kteří si na venkově krátili čas jízdou na koni a lovem. „Bundy pro jezdce měly záhyby rozmístěné podle tvaru sedla, a nylonovou membránu, která fungovala na principu osmózy. Koňský pot díky ní nepronikl do bavlny. Nechyběla ani kapsička na cukr,“ popisuje Gary Janes.
V lovecké módě se zase začal používat pevný a hřejivý manšestr, kterým se dříve čalounil nábytek. Vyvíjely se i speciální kusy oblečení pro různé druhy lovu. „Například při lovu kachen muži leželi s puškami na zemi. Začali proto nosit pláště bez zapínání vepředu. Do otevřených kabátů by se totiž dostaly písek a špína,“ říká designér.
Lov byl oblíbenou zábavou britské šlechty; na tradici navazují i aktuální inzeráty Barbour.
Rychleji a rychleji
Zatímco starší generace na venkově udržovala staré tradice, mladí lidé se v padesátých letech zamilovali do motorek. I na ty bylo potřeba vhodné oblečení. „Kabáty pro motocyklisty z té doby mají vypolstrovanou zadní část, díky které se pohodlněji sedělo na sedle, dvojitý předek, který chránil před větrem, i vycpávky v nohavicích, jež se upevňovaly pomocí pásků,“ vypočítává Janes.
„Původně byly motorkářské bundy a kabáty hnědé, později začala dominovat černá barva,“ pokračuje. „V šedesátých letech pak šlo hlavně o zrychlování a aerodynamiku. Rukávy se u zápěstí zužovaly a rukavice se oblékaly přes ně. O užší siluetu, a tedy i vyšší rychlost, se postaral také pásek v pase.“ V této i následující dekádě se do středu zájmu dostaly také speciální overaly pro automobilové závodníky.
Motorkářský overal z archivu Barbour
Jezdec Formule 1 Jack Brabham (1966)
Není funkce bez stylu
Osmdesátá léta znamenala velký průlom hlavně v ženské módě a v propojení funkčnosti s designem. Dámy, které chtěly vyrazit do anglického nečasu, do té doby nosily prostě menší verze pánských bund, ale teď si mohly vybrat z nabídky několika modelů přizpůsobených ženské siluetě.
Hranice mezi módou určenou na sport, na denní nošení a dokonce i tou formální začali stírat i designéři luxusní módy. Na funkčnost, univerzálnost a pohodlné materiály sázeli Marc Jacobs, který svou značku založil v roce 1986 a během pár let se katapultoval mezi nejvýraznější jména na scéně, ale také Ralph Lauren, Calvin Klein, Tommy Hilfiger nebo Donna Karanová. Ti všichni pomohli formovat uvolněný a atletický vzhled typický pro 90. léta.
Ralph Lauren, kolekce jaro - léto 1994
Kate Mossová v modelu Tommyho Hilfigera (1996)
Naomi Campbellová v plavkách Calvin Klein (1996)
Podprsenka podle NASA
Dnes se mezi klíčovými trendy už pár let drží „athleisure“. To je vzhled propojující sportovní prvky s oblečením, které nosíme třeba do práce. Světu vládnou tenisky značek Adidas, Nike a New Balance. A kousky z funkčních materiálů, jako jsou rychleschnoucí polyester, pevný polyamid nebo úplet s příměsí biologicky odbouratelného tencelu, pořídíme i v běžných řetězcích.
Odborníci vidí budoucnost ve vývoji „chytrých“ textilií (třeba látky, která umí dýchat díky bakteriím z fazolových bobů) a v technologiích převzatých z jiných odvětví. Ať už je to spodní prádlo s paměťovou pěnou, kterou používá NASA, nebo extra pohodlné boty na podpatku z polymeru vyvinutého raketovými inženýry. Přičtěte k tomu ještě doplňky budoucnosti, jako jsou hodinky Apple Watch, a vyjde vám, že technologie a móda k sobě budou mít čím dál blíže.
Podívejte se, jak vznikla látka, která dýchá s pomocí bakterií:
