Marie Stuartovna je velké divadlo, zkoušení bylo náročné, ve hře je spousta emocí, vypjatých situací. Ale mám ráda razantní přístup k práci režiséra Dana Špinara.
Lucie Juřičková (44)* Narodila se v Plzni v herecké rodině (otec, matka i bratr). |
Když je představení hotové, nevím ani, jak jsem se k výslednému obrazu dostala. Poskládá se to. Někteří kolegové mapují k výsledku fáze, já ne. Pracuji intuitivně, nepřemýšlím o tom, důležitý je pro mne režisér.
Zajímala jste se o historická fakta před nastudováním této role?
Nepříliš, nepomůže mi to k tomu, abych dobře hrála.
Jaký měla Alžběta charakter? Je vám blízká?
Byla to nevídaná žena, na svou dobu, vládla tolik let, gigant v totálně mužském světě. Ovládala pět jazyků, byla vzdělaná. Vykonala spoustu záslužných věcí. Zároveň byla výbušná, uhýbavá, nerada řešila věci přímo, váhala před každým krokem, čekala než definitivně rozhodla. Je mi blízká možná houževnatostí, energií, vůlí.
Je díky hlavní roli, kterou obsadila Dagmar Havlová, větší návštěvnost?
Samozřejmě, to je normální. Návštěvnost je navíc pro magistrát kriteriem úspěšnosti, a tak se některé hry, které jsou obvykle náročnější, ale nemají takovou návštěvnost, zruší. Jako například Vojcek, který získal cenu Alfreda Radoka, mužský herecký výkon byl nominován na cenu Thalie. Už se vzhledem k menšímu počtu diváků nehraje.
Dagmar Havlová a Lucie Juřičková ve hře Marie Stuartovna
Co pro vás znamená divadlo?
Myslím, že by mělo odrážet skutečnost o vztazích a smyslu života, archetypu člověka. Máme zpřeházené hodnoty, jsme více materiální, hmota a čas nás ovládají, ztrácí se individualita. Jsme masírovaní reklamou a myslíme si, že když nebudeme někam patřit, nejsme nic.
Hodně jste zhubla, bylo to kvůli nějaké roli?
Kvůli konkrétní ne. Ale když člověk nemá nadváhu, je, dá se říci, použitelnější. Vypadá na kameře lépe. Ti, kteří vypadají na obrazovce normálně, jsou ve skutečnosti "hlava na klacku". Pokud to vyžaduje role, dá se například břicho na člověka přidělat, ale odejmout ne.
Co byl ten konkrétní moment, kdy jste se rozhodla?
Prohlíželi jsme si doma fotky z osmdesátých narozenin mého otce a já jsem se udiveně ptala dětí, jestli tak skutečně vypadám, jestli jsem to já. V noci jsem ležela na boku a vedle mě leželo břicho. Ten den jsem ještě dojedla bůček, který jsem uvařila a druhý den naskočila na dietní režim: žádné přílohy, maso, zeleninu, jogurty. Po dvou měsících jsem měla o pět kilo méně, což bylo motivující.
Jak dlouho jste dietu dodržovala?
Celkem jsem hubla půl roku. Lékařka mi doporučila tzv. startovací program, energetická jídla z lékárny: ráno čokoládový puding, nebo jogurtový krém, k obědu polévka, z nichž některé byly opravdu nechutné a večer omeleta, která chutnala jako dětská deka. Nesmíte žádný alkohol. Pila jsem kafe ostošest. Vydržela jsem 14 dní a zhubla necelých šest kilo. Měla jsem záchvaty zimnice, točila se mi hlava, ale paní doktorka říkala, že to není proto. Rozhodla jsem se, že se v tom nebudu šťourat.
Tím to ale nekončilo...
Potom následovala dieta, kdy můžete jíst pět deka sacharidů denně. To je například 15 dkg brambor nebo 1 vejce, kousíček masa nebo jeden krajíc chleba. Všechno jsem vážila a zjistila, jak moc jsem se přežírala. Nejvíc mi chybělo ovoce a zelenina, které člověk mohl jen 60 dkg a čtvrt jablka je už třetinový podíl celkového povoleného množství. Po půl roce jsem ještě dodržovala dělenou stravu, věděla jsem, že se musím ovládat, sice jsem nehubla, ale ani netloustla.
Nejedla jsem nějakou dobu maso, grilovala cukety, zapékala zeleniny a doslova ujížděla na tzv. zelených potravinách - sladkovodní řasa, zelený ječmen zpracovaný do prášku. Nemohla jsem dospat, abych si mohla rozmíchat ječmen v litru vody, žádné kafe. To byl takový detox, ale moc mně to chutnalo, já jím na jaře sedmikrásky, mám ráda tu chuť.
Mělo to nějaký vliv na rodinu? Změnila jste jim jídelníček?
Manželovi a dětem jsem vařila normálně a vůbec mi to nevadilo. Po nějaké době za mnou chodil syn a ptal se, co mi je a manžel mi říkal: byla jsi vždycky taková veselá, teď máš urputný výraz. A tak jsem skončila o dvě kila dřív.
