I k tomuto rozhovoru přistupovala profesionálně. Nemlžila, neuhýbala před nepříjemnými otázkami, ani jednou neřekla: "Tohle tam prosím nepište." Lehce nadskočila jen u zmínky o pověsti o jejím vztahu s komunistickým premiérem Štrougalem. Při autorizaci pak nevyškrtla vůbec nic.
JAK JE MOŽNÉ, ŽE VE SVÉM VĚKU VYPADÁ TAK DOBŘE?
Intelektuálové prominou, ale začnu vaší vizáží. V Čechách dlouhá léta platilo, že když žena po čtyřicítce neměla velký zadek a na hlavě stejnou trvalou jako Máňa a ostatní holky z kanceláře, vzbuzovala podezření, že nic nedělá, a tudíž má čas na sebe. Co říkáte na argumenty: "To se jí to drží linie, když nerodila a má fůru peněz na údržbu?"
Hloupost. Výmluvy. Moje maminka měla děti tři. Doma jsme žili skromně a štíhlou postavu si držela celý život také. Prostě se nepřecpávala. A ne kvůli tomu, že by lezla jako já na pódium nebo že by na ni tlačil tatínek. Kvůli vlastní sebeúctě.
Ptám se proto, že vás po roce 1989 fůra lidí odepsala. Vy jste je ale převezla. Nevrátila jste se do hrobu, ale vynořila se se zbrusu novým, mladistvým lookem a vaše hity rázem ovládly diskotéky. Považujete u zpěvačky vypadat dobře za nutnost, když chce uspět?
Jednoznačně. Nejen v popové hudbě. Proměna je dnes vidět i u operních div. Konkurence je obrovská a posluchači se rozhodují i podle toho, jak jim je příjemné nebo nepříjemné na někoho koukat.
A srovnávat se. Když jsem řekla, že jdu s vámi dělat rozhovor, i ženy v mém okolí, které nečtou drby a neposlouchají vaši hudbu, zareagovaly: "A řekneš nám pak, jak vlastně v reálu vypadá?" Co pro sebe děláte?
Pochopitelně trénuji na vystoupení. Dále když nejsem na cestách, snažím se denně pravidelně cvičit. Určité dispozice k tomu, že jsem nikdy výrazně neztloustla, jsou asi vrozené. V mládí je pochopitelně spalování rychlejší, takže jsem si prošla i příšernou muzikantskou životosprávou na zájezdech po hospodách, aniž bych cítila důsledky. Po třicítce už ale přichází větší kontrola a po čtyřicítce řekněme mírnější disciplína. Diety nedržím, ale nepřecpávám se. Nějak jsem se naučila večeřet naposledy v pět a pak už jen maximálně uzobávat zeleninu a ovoce.
A jaký je váš postoj k plastickým chirurgům?
Jejich pomoc považuji v našem povolání za absolutně normální a běžnou. Žena, která se vystavuje veřejnosti, chce prostě nějak vypadat. Samozřejmě, že jde o to, jak je soudná a jestli jí plastický chirurg dobře poradí, případně zkoriguje její požadavky, aby nedopadla třeba jako Michael Jackson. Mimochodem čeští plastičtí chirurgové mají i v zahraničí obrovské jméno.
V čem konkrétně pomohli plastičtí chirurgové vám?
I já jsem samozřejmě pomoc přírodě využila, ale podrobnosti nikomu sdělovat nebudu. To je soukromá věc každé ženy.
VYUŽILA KE KARIÉŘE VZTAH S VLIVNÝM POLITIKEM?
Už dlouhá léta se vás drží cejch "Štrougalova milenka". Jak tahle aféra vznikla a co se doopravdy stalo?
Lubomír Štrougal má dceru Evu, která je stejně blonďatá jako já. To je vše. Samozřejmě, že jej občas doprovázela na společenské akce, a někdo, kdo měl asi oční vadu, vydedukoval, že se jedná o mne. Se Štrougalem jsem se osobně nikdy nesetkala. Nikdy. S Evou ano. Naši schůzku zinscenoval Karel Svoboda, abych konečně viděla osobu, kvůli které jsem přišla do řečí. Když jsme se setkaly, ukázalo se, že jsme vážně podobné typy a navíc vlastníme stejná auta. Humor mne definitivně přešel na jedné společenské akci, kde jsem zpívala. Dotyčný pán tam i s Evou dorazil. Eva se ke mně hnala s tím, že mne s otcem seznámí. Celá jsem zesinala, protože všude bylo plno fotografů. Bylo mi jasné, že kdyby vznikla moje jedna jediná fotografie v jeho blízkosti, pomluv se nezbavím. Z akce jsem urychleně odešla. Stejně jsem si nepomohla. Fáma je věčná a lidi si ji ani nechtějí nechat vymluvit.
PROČ BYLA TAK POPULÁRNÍ ZA MINULÉHO REŽIMU?
Hodně lidí vás má vůbec spojeno s minulým režimem. Vadí vám to?
Žila jsem a pracovala tady v určité době, jako žilo a pracovalo 99 procent národa. S tím rozdílem, že nebyli na očích jako já. Ta doba mi byla životem prostě nabídnuta. Nikdy jsem nedonášela, nikdy nevstoupila do strany. Na rozdíl od mnohých, kteří nebyli zdaleka tolik na očích jako já. Mě dnes hrozně mrzí, že demokracie nepřišla dřív. Otevřela by se mi spousta možností, které ke mně vzhledem k věku přišly už pozdě. Víc bych se věnovala muzikálům a hlavně Golden Kids měli našlápnuto k slušné zahraniční kariéře.
No právě. Navždy budete srovnávána s další členkou "Zlatých dětí", Martou Kubišovou, která se stala symbolem odporu proti invazi. A zaplatila tvrdě, vzdala se toho, co vy tak milujete a ona možná též milovala.
V době sovětské invaze jsem byla na čtrnáctidenní dovolené v Rumunsku. Úplně odstřižená od zpráv. Když jsem se vrátila, na ulicích bylo mrtvo. Mrtvá byla i země, ze které jsem původně odjížděla. Odjela jsem ven a vrátila se jinam. Nezpívala jsem pak pro režim, ale pro lidi. Za tím si stojím.
V žaludku jste mnohým ležela i proto, že jste i v tuhé normalizaci směla cestovat a účinkovat v zahraničí.
Vždycky platilo a platí dodnes, že jede ten, kdo je pozván. Koho pořadatelé chtějí. Kdo je pro ně zajímavý.
Tady je nutné podotknout, že jste byla žádaná mimo jiné i proto, že jste se jako jedna z mála lidí své generace za hranicemi bez problémů domluvila. Jak jste ke znalosti tolika cizích jazyků přišla? Obvyklé to nebylo.
Za to vděčím rodičům. Pořád slyším tatínka, jak mi říká: "Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem." Rodiče mi platili soukromé hodiny angličtiny a němčiny. V Slatiňanech, kde uplatnění cizích jazyků vskutku nehrozilo a o cestování jsme také jen snili. Ale táta prohlašoval, že to nevadí. Že si budu moct číst cizí knížky, poslouchat hudbu, rádio. Razil teorii, že nestačí jen dělat to, z čeho je okamžitě užitek, ale myslet víc do šíře. Na gymnáziu jsem si ještě přidala francouzštinu a pochopitelně jsem měla povinnou ruštinu. Jazyky mne mimochodem ohromně baví. Mám pro ně vášeň. Dokonce jsem se kdysi docela vážně rozhodovala mezi konzervatoří a filologií. I dnes, když se učím texty v jazycích, které neznám, třeba v japonštině nebo maďarštině, tak je mojí ambicí, aby mi posluchači rozuměli, aby je špatná výslovnost nerušila. Vždycky si nechám přesně přeložit, o čem text je, a při zkoušce mne hlídá rodilý mluvčí.
Vy i další zpěváci jste za minulého režimu vydělávali na převzatých zahraničních hitech a neplatili ani korunu za autorská práva. To vám nevadí?
Osočování je zbytečné. Písně jsme přebírali, ale autorská práva se vůbec netýkala interpretů, ale vydavatelství. To šlo úplně mimo nás. V té době vůbec neexistovaly nějaké mezinárodní smlouvy. Po roce 1989 se situace samozřejmě změnila. Ale nevzpomínám si, že by se někdo ze západu zpětně dožadoval nějakých peněz za použití jejich originálů třeba v 70. letech.
PROČ NIKDY NEEMIGROVALA NA ZÁPAD?
Především vaše němčina je téměř tak dobrá jako od rodilé mluvčí. Nenapadlo vás někdy emigrovat, když si vás Němci tak oblíbili?
Ne, i když nabídky jsem měla. Ale já jsem věděla, že bych nezvládla, že bych se sem nemohla vracet. Emigrace, ne ta vynucená, ale jako osobní volba, s sebou totiž nesla i kus bezohlednosti. Musela bych se smířit s tím, že už třeba nikdy neuvidím rodiče. Nebudu vědět, co se s nimi děje ve stáří, a když ano, tak je stejně nebudu moct podpořit, třeba v nemoci. Stejně tak se emigrant musel vnitřně srovnat s faktem, že si pak už jeho sourozenci ani neškrtli, že jejich děti, které vás třeba vůbec neznaly, nesměly studovat. Ten odchod musel člověk vnímat komplexněji, ne jen z pozice, co je přijatelné pro něj. Mám, nebo tedy měla jsem velmi soudržnou rodinu. Nebyla bych schopná myslet jen na sebe.
JAK TO, ŽE MÁ V ZAHRANIČÍ VĚTŠÍ ÚSPĚCH NEŽ MLADÍ MUZIKANTI?
Čím si vysvětlujete, že o generaci mladší muzikanti a zpěváci, kterým žádný totalitní režim nebrání vycestovat a pracovat v zahraničí, stejně sedí doma?
Zrovna nedávno jsem o tom přemýšlela. Po otevření hranic jsem si myslela, že mladší generace houfně vyrazí ven. Aspoň na čas, na zkušenou, dokud jsou ještě volní, bez rodin a mohou riskovat a experimentovat. A když se něco nepovede a oni ztratí jeden dva roky, nic se neděje, zatímco já už si tenhle luxus, marnotratnost s časem, dovolit nemohu. Všechno je trochu jinak. Když padla železná opona, byly všechny pořadatelské vazby rozmetány. Lidi se rozprchli. Jenže všude ve světě platí, že kdo byl dobrým manažerem, tak se dřív nebo později odněkud vynoří. A volá pochopitelně těm, s kým má dobré zkušenosti, a hlavně hotovým lidem. Pořadatelé neriskují tím, že by se na pódiích někdo něco učil. Tuhle šanci dávají mladým producenti. Jenže v Čechách kontakty mezi našimi a zahraničními producenty chybí. Takže to není tak, že by se Gott nebo Korn nebo Vondráčková zapřeli patama do dveří, drželi se futer a nechtěli nikoho z mladších mezi sebe pustit.
PROČ SE OD SVÉ DRUHÉ SVATBY NESHODNE S RODINOU ANI S NOVINÁŘI?
Zatímco o vašem prvním manželství s muzikantem Helmutem Sickelem nebylo příliš slyšet, po druhé svatbě, s Martinem Michalem, si pozornosti užíváte plnými doušky. Čím to je?
Celou lavinu spustil můj bratr Jiří, i když jsem mu říkala, že se jedná o mou soukromou věc a on do mého rozhodování nemá co zasahovat. Martin se mu ale prostě nezdál. Tak začal zjišťovat jeho minulost. Můj muž byl vzat kdysi dávno do vazby. Soud ho ovšem všech obvinění úplně zprostil a v rozsudku prohlásil, že cokoliv Martin v minulosti udělal, nebylo nikdy v rozporu se zákonem. Zpočátku jsem si myslela, že má o mě Jirka jako brácha obavu a cítí jistý ochranitelský komplex. Ale on se jednou provždy rozhodnul, že je Martin podvodník, lhář, co je se mnou jen pro peníze, a povolal na pomoc tisk. Nejpikantnější ovšem na celé té smutné historii je, že se brácha s Martinem nikdy nesetkal ani s ním nikdy nemluvil, a přesto dál v pomluvách pokračuje. Mě bolí a mrzí, že se do té doby semknuté a úžasně fungující rodinné vazby rozvařily a rozkmotřily, ale vůle musí být na všech stranách. Abych byla upřímná, nejvíc dnes lituji toho, že jsem Martina nepotkala dřív. Je chlap v pravém slova smyslu a ten, kdo s ním přišel pracovně do styku, většinou zírá, že je úplně jiný, než o něm četl, a spolupráci si nemůže vynachválit.
Počítal s tím, že když se vezmete, bude se tisk zabývat jeho minulostí?
Asi počítal. Není nezkušený. Nebrali jsme se ve dvaceti.
Po svatbě s to ale začalo vypadat, že "doposud hodná a milá Helenka začala zlobit a se všemi se soudit"...
Nesoudím se se všemi, ale s těmi, kteří nedodržují smlouvy a pravidla, na kterých jsme se ústně i písemně dohodli. Nebo s těmi, kteří o mně rozšiřují lži. Soudy beru jako poslední možnost, předtím se vždycky snažíme o dohodu. Vždycky.
Nehraje v tom roli i to, že když jste byla na všechno sama, nechala jste řadu věcí plavat, ale když jste na starosti dva, vrháte se i do bojů, na které jste dřív neměla síly?
Určitě. Martin mi dává ohromný pocit ochrany a úlevy, že už nevalím balvan zodpovědnosti jen sama. Což je možná ten moment překvapení. Pocit opory a zastání je moc příjemný. Přála bych ho každé ženě. Myslím si, že čím je starší, tím ho oceňuje víc.
Přece jste ale za roky působení v branži musela počítat, že jste pro bulvár ten nejlepší kaviár na talíři. Že ho bude zajímat i to, jestli se vám podebral palec, natož "napnelismy" v rodině.
Tisk a lidé ze showbyznysu žijí v symbióze. My potřebujeme propagaci, vy si námi zajišťujete prodejnost. Ani láska, ani nenávist. Obchod. Obchody ovšem mívají pravidla, a já znám světový bulvár, takže vím, že jakás takás korektnost i v tomhle ranku v rámci daných možností být může. Jsou časopisy a noviny, které to pochopily, a pak ti druzí. Nikdo nemá všechno, ani já ne. Musela jsem se třeba vyrovnat s životní daností, že nemohu mít děti, které jsem si vždycky moc přála. A pak o mně někdo napíše, že děti nemám, protože jsem šla kdysi na potrat! Kde jsou vlastně hranice etiky? Tohle už přejít nemohu. I kvůli ostatním, protože jakmile se jednou stavidlo spustí úplně na doraz, tak už nebude cesta zpět.
| STRUČNĚ ŘEČENO... Ani se nechce věřit, že téhle pružné energické dámě bude příští rok šedesát. Prvním hitem Heleny Vondráčkové byla Červená řeka, kterou nazpívala ještě před maturitou. Od Bratislavské lyry, přes Golden Kids, Zlatého slavíka a platinové desky až po Síň slávy - už 40 let si šarmantní blondýna drží pozici stálice české populární hudby. V roce 2000 byla jediným hostem Karla Gotta v newyorské Carnegie Hall. Před třemi lety se na Karlštejně vdala za Michala Martina. V říjnu vydal Universal její nové CD Zastav se (a poslouchej). |
|
VIZITKA:
|
S Jiřím Kornem při natáčení televizního silvestra v Karlíně (1992).
Na party radia VOX s Karlem Gottem v roce 1993. Za 12 let je čeká společný koncert v prestižní newyorské Carnegie Hall.
S Martou Kubišovou a Václavem Neckářem (2004).
Bubnování si vyzkoušela na svém zimním turné v roce 2001.
Se svým manželem, podnikatelem Martinem Michalem (2004).
