Kariéra chlapce, jenž se roku 1928 narodil elektroinženýrovi a učitelce v městečku Bluefield v Západní Virginii, patřila k závratným. Jen co ukončil studium na technice, už se o něj přetahoval Harvard s Princetonem. Právě tam uznali později jeho diplomovou práci rovnou za doktorskou. V roce 1951 nastoupil na matematickou fakultu prestižního Massachusetts Institute of Technology: kromě přednášek pro studenty tu louskal jeden matematický oříšek za druhým. Konec zimy roku 1959 se však do jeho života zapsal událostí, která s vědou neměla nic společného: tehdy se poprvé ocitl na psychiatrické klinice.
"Později jsem trávil vždy pět až osm měsíců po nemocnicích státu New Jersey, vždy nedobrovolně a vždy se snahou o propuštění," přiznává profesor Nash ve svém internetovém životopise. "Pokaždé, když jsem byl hospitalizován dost dlouho, jsem se svých halucinačních hypotéz zbavil, začal jsem o sobě opět přemýšlet jako bytost konformnější a vrátil jsem se k matematickému výzkumu. V těchto intermezzech vynucené racionality se mi podařilo úspěšně vyřešit některé matematické otázky... Po návratu snových halucinací na konci šedesátých let se ze mě stala osoba s myšlením ovlivněným přeludy, ale s relativně slušným chováním."
Slavný matematik, který se tím, že trpí schizofrenií, na veřejnosti nikdy netajil, má pochopitelně tu nejlepší možnou péči i léky, nejlepší lékaře. Přesto na kongresu ujistil, že člověk, který se navrací k běžnému myšlení, neprožívá stejnou radost jako ten, kdo se uzdraví z nemoci tělesné.
John F. Nash zde zodpověděl i otázku, která dodnes leckteré jeho kolegy napadá: totiž jak je možné, že je v tak pokročilém věku ještě schopen něco převratného vymyslet? Za to prý vděčí právě oněm pětadvaceti letům života stráveným postupně za zdmi psychiatrických ústavů, kdy si jeho mozek mohl vzít od matematiky dovolenou...
"Později jsem trávil vždy pět až osm měsíců po nemocnicích státu New Jersey, vždy nedobrovolně a vždy se snahou o propuštění," přiznává profesor Nash ve svém internetovém životopise. "Pokaždé, když jsem byl hospitalizován dost dlouho, jsem se svých halucinačních hypotéz zbavil, začal jsem o sobě opět přemýšlet jako bytost konformnější a vrátil jsem se k matematickému výzkumu. V těchto intermezzech vynucené racionality se mi podařilo úspěšně vyřešit některé matematické otázky... Po návratu snových halucinací na konci šedesátých let se ze mě stala osoba s myšlením ovlivněným přeludy, ale s relativně slušným chováním."
Slavný matematik, který se tím, že trpí schizofrenií, na veřejnosti nikdy netajil, má pochopitelně tu nejlepší možnou péči i léky, nejlepší lékaře. Přesto na kongresu ujistil, že člověk, který se navrací k běžnému myšlení, neprožívá stejnou radost jako ten, kdo se uzdraví z nemoci tělesné.
John F. Nash zde zodpověděl i otázku, která dodnes leckteré jeho kolegy napadá: totiž jak je možné, že je v tak pokročilém věku ještě schopen něco převratného vymyslet? Za to prý vděčí právě oněm pětadvaceti letům života stráveným postupně za zdmi psychiatrických ústavů, kdy si jeho mozek mohl vzít od matematiky dovolenou...
