Jak vzpomínáš na dobu slávy v SuperStar? V čem ti to prospělo a v čem zkomplikovalo život?
SuperStar je několikaměsíční extrémní příval nových aktivit a povinností. Prožíváš celou paletu emocí: od dojetí z fanouškovské podpory přes zmatenost z přehnané veřejné hysterie po smutek ze lží a hnusných útoků škodolibců, stresů, nevšedních situací, setkání s českými "VIP", všemožných poznatků a přívlastků ke tvé osobě. Všechno jsem to zpracovávala a v první řadě se soustředila na to, abych se z toho neposrala.
Jak to vnímali ostatní finalisté?
Je to obrovský tlak. Ten propadl sexuálnímu harašení, ten pařil nonstop, ten vstával o dvě hodiny dřív před produkčním srazem, aby nakoupil noviny a zjistil, jestli a co se o něm píše, další se snažil zavděčit všem, čímž ztratil svou vlastní osobnost, jiní si nacvičovali úsměvy, děkovačky a sexy pohledy na pokoji… Prostě někdo to prožíval, jinej si to užíval.
První a druzí finalisté SuperStar zažili ty nejdivočejší ataky fanoušků a ty nejbláznivější autogramiády, kde holky omdlívaly. Nejde se nezeptat, jaké to bylo?
Na můj vkus extrémní. Nikdy jsem nebyla vášnivou sběratelkou podpisů ani ničeho jiného, takže jsem to moc nechápala. Ale považovala jsem je za jeden z hlavních projevů opravdové a upřímné fanouškovské podpory, když jim stálo za to tvrdnout takovou dobu v tak brutální frontě pro podpisy.
Koukáš na SuperStar v televizi? Co tě u toho napadá?
Třeba první rok po soutěži jsem měla při znělce mrazení. Něco jako podmíněný reflex, co mi evokoval náhlý stres, když jsme stáli nastoupení v hale za pódiem při začátku přenosu. Okamžité déja vu. Přiznám se, že teď už ale televizi nesleduju skoro vůbec. Takže o současné SuperStar nemám přehled.
Vydala desku a koncertovala jsi, zatímco naprostá většina ostatních prostě vyšuměla. Proč si myslíš, že to tak bylo?
Já mám naopak dojem, že já jsem ta, která prostě vyšuměla (usmívá se). Po SuperStar jsem se v hudbě angažovala naplno. Měla jsem konečně příležitost odprezentovat se sama za sebe. Bez kamer, bez hraných medailonků, s vlastní muzikou a autorskými texty a s podporou vydavatelství, producenta i muzikantů kolem. Pak přišlo životní dilema: chci se muzikou živit? Pakliže ano, budu muset jít třeba do muzikálu? Měla jsem jasno, že do muzikálu nechci. Protože pak bych musela akceptovat ústupky, musím tohle, tohle a tohle... A to mi nejde.
Co tedy děláš?
Pracuji v produkci a propagaci. Je v tom velká kreativita a v tom se spokojeně angažuji a je to moje další velké díky SuperStar. Nikdy jsem účasti nelitovala.
