Přísun jídla zdarma má ovšem dva háčky. Kromě toho, že se pro ně musíte vydat na dno popelnic, není tak úplně legální.
O půl jedenácté večer zeje supermarket na jednom z pražských sídlišť prázdnotou. Poslední zákazníci dokončili večerní nákupy už před více než hodinou a i zaměstnanci dali pro dnešek práci vale. Zdaleka to však neznamená, že obchod dnes už nemá co nabídnout. Někteří sem totiž právě v tuto dobu míří vybírat, co si dají k večeři. Ovšem nikoli z regálů, ale ze zdejších popelnic. Říkají si freegani a za jídlo neplatí. Berou si ho rovnou z kontejnerů a nedělají to kvůli nedostatku peněz nebo z hladu. Dělají to z přesvědčení, že svět plýtvá.
Pečivo Bylinky Zelenina a ovoce Zdroj: freeganská komunita |
„Mám tu nějakou zeleninu, ovoce a slunečnicový chleba, tak se podívej, jestli něco chceš,“ hlásí Honza, můj dnešní parťák na bleskové freeganské výpravě za vyhozenými potravinami. Ještě před několika minutami se s baterkou v puse nořil do kontejneru u zásobovacího vchodu supermarketu a pátral po čemkoli, co ještě vypadalo jakž takž lákavě. Teď třímá v rukou plnou dřevěnou přepravku a přemítá, co si ze svého dnešního úlovku navaří. S díky si beru zralé banány, za které bych ještě před pár hodinami u pokladny normálně zaplatila. Teď už jsou to odpadky.
V blízkosti obchodu se dlouho nezdržujeme. Nechceme budit pozornost a i to, že jsme čekali, až odejde poslední zaměstnanec, má prostý důvod. Aktivity freeganů totiž nejsou tak úplně v souladu se zákonem. „Vybírání potravin a jiných věcí z kontejnerů u supermarketů a priori legální není, protože předmětný odpad je stále, a to až do jeho úplné likvidace, objektem vlastnického práva. Dá se tedy říci, že bez souhlasu vlastníka odpadů dochází k zásahům do jeho vlastnických práv,“ vysvětluje Jiří Hartmann z advokátní kanceláře Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři.
V případě prokázání krádeže jako přestupku proti majetku hrozí pokuta až do výše 15 tisíc korun. „Pokud by jednání pachatele vykazovalo znaky trestného činu, zejména způsobil-li by tím vlastníkovi odpadů škodu převyšující pět tisíc korun, hrozilo by mu i odnětí svobody,“ varuje právník.
Do freegana Honzy byste na první pohled rozhodně neřekli, že se přehrabuje v odpadcích. Věnuje se řemeslné práci a živí se také jako grafik. Stejně jako ostatní freegani si nepřál zveřejnit celé jméno ani konkrétní místo v Praze, kam se pravidelně vydává s baterkou a přepravkou. Svou lednici zásobuje potravinami z kontejnerů teprve půl roku. Dostal se k tomu prostřednictvím kamarádů, kteří s obytnými vozy cestují po Evropě, kde je freeganství rozšířenější než v Česku.
„Každý k tomu má asi své vlastní pohnutky. Silně mi vadí, jak se plýtvá potravinami a samozřejmě je to i finanční úspora,“ říká třicátník, který tak měsíčně za jídlo ušetří několik tisíc korun. Bývá období, kdy nechodí nakupovat téměř vůbec, a pak zase naopak, kdy noční výpravy za jídlem klidně oželí. Přehrabování v odpadu je pro něj koníček spojený s určitým životním stylem. „Někdo chodí
třeba hledat poklady s detektorem kovu a já to mám vlastně podobně s potravinami,“ říká s úsměvem Honza, který mezi pražskými freegany patří k těm umírněným. Nepřelézá kvůli úlovku ploty, ani nestříhá řetězy se zámky. I k takovým metodám totiž někdy lovci jídla zadarmo sáhnou, zvláště pak v cizině.
Přesto si ze začátku na nedostatek adrenalinu nemohl stěžovat. U popelnic se střetával s partičkami, které si na „své“ zásobárny jídla činily výhradní nároky. „Starousedlíci, kteří už na jedno místo chodí dlouho, získali pocit, že kontejnery jsou jejich. Párkrát jsme se málem poprali, ale říkal jsem jim: Kluci, přece se nebudeme rvát kvůli odpadkům! A tak jsme se časem začali v rámci jakýchsi dobrých vztahů dělit,“ vypráví.
Vybírat kontejnery u hypermarketů, které mají otevřeno nonstop, také může být poměrně konfliktní záležitost. Hlídači totiž nevidí rádi, když se někdo motá kolem popelnic. Mají ho automaticky za narkomana nebo bezdomovce. Předsudky do jisté míry panují na obou stranách. „Spousta lidí má problém s tím vzít si něco z popelnice, protože už je to zkrátka jednou vyhozené, tudíž to musí zapáchat a být špinavé,“ říká Honza, ale realita je podle něj jiná.
Jednotlivé druhy potravin, jako je například pečivo, totiž končí v odpadu odděleně v plastových pytlích, a jídlo by tak mělo být nezávadné. Tedy alespoň většinou. „Hodně se to liší podle toho, jací zaměstnanci mají zrovna směnu. Samozřejmě vědí, že lidé si pro jídlo chodí, a někteří jim to zkrátka nepřejí. Takže třeba schválně pytle roztrhají a obsah vysypou volně do popelnice,“ líčí Honza.
„Jednou si prodavači schovali u popelnic nějaké dortíky z pultu lahůdek. Jenže kluci je objevili a zabavili. Lidi z obchodu samozřejmě naštvalo, že jim někdo, kdo vybírá popelnice, spořádal laskonky. Jako odvetu tak obsah kontejneru prosypávali práškem na praní. Jídlo tak naprosto znehodnotili,“ vypráví mladý freegan.
Honza tvrdí, že kromě finanční úspory a uspokojivého pocitu, že poživatelné jídlo nepřišlo nazmar, přináší vybírání popelnic ještě jednu přidanou hodnotu: pestrý jídelníček. „Když jsem chodil pravidelně nakupovat, měl jsem stejný sklon jako většina lidí, že jsem si něco oblíbil a kupoval si pořád to samé. Kdežto takhle nacházím věci, které bych si sám třeba ani nikdy nekoupil, například drahé kozí sýry z Francie,“ říká. Stejně tak se dostává k rozličným exotickým druhům zeleniny a ovoce, které jako vegetarián zvlášť oceňuje. Díky tomu, že nikdy neví, co si z nočního výletu k supermarketu přinese domů, se kompletně změnily Honzovy stravovací návyky. Nejenže mnohem častěji vaří, ale především vaří jinak.
„Obyčejně si lidé vymyslí, co si připraví, a podle toho pak nakoupí. Já to mám přesně obráceně. Najdu různé suroviny a až pak přemýšlím, co z nich uvařím. Takže zkouším kombinovat různé chutě, což mě moc baví,“ říká. Ale někdy je ale nadílka v popelnici tak monotematická, že je na ni veškerá fantazie krátká. Jako třeba když našel tolik hermelínů, že všechny ani nemohl sníst, a tak si je naložil do oleje. Když se pak za tři dny k supermarketu vrátil, v kontejneru na něj čekaly sklenice nakládaných hermelínů. „Ty už jsem si opravdu nebral,“ směje se Honza.
Sám přiznává, že zpočátku si jídla bral víc, než ve skutečnosti potřeboval. „Snažil jsem se obdarovávat i kamarády, ale je pravda, že jsem i tak trochu hamounil. Svádělo to k tomu, protože jídla najdete mraky. Když jsem třeba našel výborné jogurty ve skle, tak jsem si jich vzal rovnou třicet a pak jsem je musel rozdat známým.“
Zkušení freegani už vědí, kdy je pro které potraviny vhodné období. Například v čase Vánoc jsou obchody plné tropického ovoce, tudíž jsou jej plné i kontejnery. Ale co by člověk dělal se dvěma taškami už téměř přezrálých banánů? Inu, třeba pálenku. „Dělá se to běžně. Ovoce jako banány a ananasy se nechá zkvasit a pak se z něj pálí výborné pití,“ prozrazuje Honza finty svých kamarádů z okruhu kontejnerových lovců.
Ti si na internetových fórech často vyměňují postřehy, ale také fotografie svých úlovků a lákavě vyhlížejících uvařených pokrmů.
Týdeník 5+2Článek vyšel v týdeníku 5+2 v pátek 31.7. 2015.  Freegan Honza si z noční výpravy k pražskému supermarketu odnesl banány, chleba, pomeranče, lilek, mátu, papriku i ředkvičky. Vše zdarma, ale z popelnice. |
Freeganství je zkrátka fenomén a být jeho součástí je pro některé mladé lidi doslova módní záležitost. Na sociálních sítích se tak dá najít spousta proseb začínajících freeganů o zasvěcení zkušenějším „vybíračem“. I Honzu na internetu oslovují zvědavci, kteří by rádi věděli, jak na to. Přitom podle něj stačí jediné: překonat stud a ponořit se.
Ale vždy je to risk, jak upozorňuje toxikolog
Jaroslav Zikmund z Nemocnice Na Bulovce. „Je potřeba si uvědomit, že v případě potravin v popelnicích nejsou vůbec dodržovány skladovací podmínky. Navíc, pokud je potravina kontaminována jinou potravinou, může dojít takřka k čemukoliv. Do takového jídla se mohou dostat škůdci nebo houby a plísně. Každá z plísní navíc produkuje své vlastní exkrementy a některé mohou být poměrně nebezpečné,“ varuje lékař.
