Fotografka: Přišly halucinace z hloubky a napadla nás chobotnice

Dokumentaristé Petra Doležalová a Libor Špaček milují podmořský svět a jeho krásy. Avšak přiznávají, že někdy jde do tuhého: ona byla pod vlivem halucinace z hloubky, jeho napadla velká chobotnice.

Výsledkem je výstava fotografií a film, ke kterému složil hudbu Michael Pavlíček. Svou prací chtějí přiblížit pestrost podmořského světa a jiných těžce dostupných míst na Zemi těm, kteří jeho krásu nepoznali.

Soutěž o vstupenky

Tipněte si, kolik je na výstavě fotografií z podvodní říše a kolik ze souše. Dva vylosovaní výherci správných odpovědí obdrží rodinné vstupné na výstavu a 1 velkoformátový nástěnný kalendář s fotografiemi z výstavy. Odpovědi posílejte na adresu [e-mail] do 28. srpna.

Jak jste se dali dohromady?
Petra: Asi před rokem a půl jsem dělala s Liborem rozhovor o potápění a podmořské fotografii. Jeho zážitky z podvodní fotografie mě nadchly natolik, že jsem zatoužila tajemný svět v oceánu poznat. Libor je instruktor potápění, a tak mi hned navrhl, ať to zkusím pod jeho vedením.

Jak se společné potápění změnilo ve společný projekt?
Petra: Už několik let jsem fotografovala, převážně v oblastech za polárním kruhem. Vyprávěli jsme si zážitky a zjistili, že focení v extrémních podmínkách, ať už ty mé v polárních oblastech nebo jeho zkušenosti s fotografií pod vodou, má hodně společného, a že k němu přistupujeme podobně. Tak nás napadlo spojit síly. Libor zvládá techniku a já jsem do projektu přinesla zkušenosti z fotografování krajiny a psaní. Takže se doplňujeme a zvládáme ve dvou fotografii i film.

Jak dlouhou dobu jste na Mauriciu strávili?
Petra: Poprvé jsme tam jeli v prosinci na čtrnáct dní, ale natáčení nám zkomplikoval úraz. Libor totiž při jednom z

útěk na mauricius

Výstava a dokument Útěk na Mauricius je součástí dlouhodobého projektu obou autorů "Escape to Nature", ve kterém se snaží zachytit pomocí fotoaparátu a videokamery nejkrásnější místa planety se zaměřením na podmořský svět. Otevřena je v prostorách ambitu u kláštera Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí v Praze do 13. září, denně 10–19 h. Videa autorů najdete zde.

ponorů přišel na pár hodin o článek prstu. Když jsme byli pod vodou, změnilo se prudce počasí a na loď jsme se s veškerou technikou, která váží téměř sto kilogramů, dostávali ve velkých vlnách. Obrovská vlna nadzvedla schůdky, kterých se Libor právě chytnul a uskřípla mu kus prstu. Naštěstí měl rukavici, ve které amputovaný článek zůstal. Na místní klinice mu chtěli ránu jenom začistit, že se prý bez kousku obejde. Odjeli jsme proto na soukromou kliniku, kde mu ho po šesti hodinách přišili zpět.
Jenže jsme pak už nemohli natáčet pod vodou, takže jsem jen fotografovala. Vrátili jsme se tam znovu na jaře. Já s kameramanem Jakubem Šimůnkem tam strávila asi deset dní, Libor celých šest týdnů.

Útěk na Mauricius

Jak natáčení probíhalo?
Libor: Občas slýcháváme názory, že jsme byli na dovolené. Nevím, jestli by se každému taková dovolená líbila: vstávali jsme v pět nebo šest ráno, za den jsme se dva až třikrát ponořili, někdy i v noci. Záběry k filmu jsme pořídili asi během 140 společných ponorů, ke každému z nich musíte počítat se dvou až tří hodinovou přípravou technického vybavení a minimálně dalšími dvěma hodinami, kdy nabíjíme baterie a stahujeme data. Naše potápěčská výstroj a technika váží dohromady téměř 200 kg. No a mezitím jsme fotografovali a filmovali na souši. Přes den jsme sotva stíhali jedno jídlo a večer padli únavou.

Dostali jste se do nějaké nebezpečné situace?
Petra: Zažila jsem hloubkové opojení (halucinace z hloubky, prostoru či únavy - pozn. red.). V jednu chvíli jsem začala vnímat realitu, čas i zvuky odlišně a byla jsem dezorientovaná. Neviděla jsem, kde je Libor. Hledala jsem ho pod sebou a propadla chvilkové panice. V tu chvíli mi došlo, jak jsme pod vodou křehcí a jak moc je důležité mít vedle sebe zkušeného potápěče, který nezazmatkuje. Pod vodou se na sebe musíte stoprocentně spolehnout a hlídat, zda je druhý v pořádku.
Libor: Měl jsem také nemilé překvapení při jednom z nočním ponorů. Zezadu se na mě nalepila chobotnice a začala mi stahovat masku z obličeje. Druhý potápěč, který tam byl se mnou, se už už natahoval pro nůž, ale zastavil jsem ho. Napadlo mě vypnout silná světla, ze kterých vycházelo hodně tepla. Jakmile jsem se ocitl ve tmě, chobotnice mě pustila.

Útěk na Mauricius - Libor Špaček

Takže potápění se žraloky vás neláká?
Libor: V moři jsme je samozřejmě potkali na mnoha místech, ale nevyhledáváme nebezpečné potápění s průvodci, kteří je provokují. Občas vidíte záběry, kde je potápěči chytají za čumák nebo ploutev a podobně. To je trápení živočichů a nesmyslný risk. Stokrát vás možná nechá být, ale jednou si to nenechá líbit. A být hrdina, že jsem to jednou přežil? O tom to podle mě není.
Petra: Lidé už podobné filmy viděli a dost dobře z nich mohou mít pocit, že pod vodou nic jiného než žraloci nestojí za vidění. A to je velký omyl. Při potápění se dostáváme do stavu podobného meditaci. Zklidníme se, abychom živočichy nerušili, a navzájem se okukujeme. V takovém klidu je můžeme natáčet a fotografovat mnohem déle. Proto taky chodíme na ponory v co nejmenším počtu. Fascinuje nás hlavně svět makrofotografie, kdy fotografujeme a natáčíme ty nejmenší živočichy. Jako třeba "naháče".

Máte nějaké vysněné místo, kde byste chtěli natáčet?
Libor: Snažíme se vybírat místa, kde je pestrá i příroda a tamní kultura. Když jedete na Maledivy, tak je to krásné, ale za týden už nemáte co objevovat. Hodně nás láká Polynésie, ale zatím je pro nás finančně náročná. Pro převoz naší techniky totiž platíme obrovské sumy za nadváhu.

Kam se chystáte na další výpravu?
Petra: V plánu jsou Sulawesi - souostroví v Indonésii. Je ideální právě pro makrosvět. A také plánujeme pohádky pro děti.

Co chystáte pro děti?
Libor: Přiblížit jim svět pod vodou, pro který chceme využít spoustu našich natočených záběrů, které postupně doplňujeme.
Petra: Příběh zatím neprozradíme, ale zaměříme se na ty nejmenší mořské tvory. K vytvoření pohádek pro děti nás přesvědčují právě jejich reakce na výstavě, kde běží i projekce filmu. Na mořské tvory reagují úžasně.

Petra Doležalová

* Petra Doležalová představila své první fotografie veřejnosti na multimediální výstavě "Doteky Severu" v pražské galerii Karolinum v lednu 2007. Pod stejným názvem vydala i knihu, v níž okořenila snímky vlastní poezií a příběhy z cest. Část její tvorby je věnována nejstaršímu evropskému národu, žijícímu za polárním kruhem v oblasti Finnmarku. Od té doby má Petra za sebou několik úspěšných výstav. Její fotografie a příběhy z různých koutů světa byly mnohokrát publikovány u nás i v zahraničí.

Libor špaček

je profesionální fotograf a člen Asociace profesionálních fotografů.
Na mezinárodním poli fotografie uspěl netradičním ztvárněním uměleckých aktů a makrofotografie pořízených pod vodou. Nejznámější kolekce z volné tvorby nese název "Underwater Fine Art Nudes". První snímky vznikly v roce 2002 a k dnešnímu dni obsahuje několik desítek velkoformátových fotografií, které vystavuje po celém světě. Další kolekce "Underwater Life" je zaměřená převážně na makrofotografii, kterou neustále rozšiřuje o další úlovky z cest.