Martin Novák přednáší na závěr kurzu stylistů o praktických záležitostech, se kterými se stylista při své práci setká. | foto: Mario Kameník/Backstage

Finále ve škole stylistů: záludné otázky i konstruktivní kritika

  • 5
Čtyřtýdenní maraton školy pro stylisty finišoval velkým testem o sto otázkách. Zvládly jsme ho, dostaly jsme certifikát, ale jak s tím vším naložíme, je už jen a jen na nás. Někdo se "upíchne" v časopisech, někdo se zase bude věnovat osobnímu stylingu či doprovody při nákupech.

Všechny holky, ženy i dívky, které se ctí absolvovaly celý kurz, teď mají o čem přemýšlet.

Záměrně píšu holkám i ženám, protože se ve škole stylistů sešla opravdu různorodá směsice co se věku, osobitého módního stylu či povolání týká.

Do pomyslných lavic se usadily jak šestnáctiletá dívenka, tak i maminky od dětí, malířka obrazů na volné noze, bankovní úřednice, modelka, vizážistka a fotografka.

Závěrečný víkend ale nebyl celý testovací. Sobota patřila Martinu Novákovi a Martině Matyášové z elle.cz. Martin se podělil o praktické záležitosti z pole módy a stylingu, třeba o to, komu do redakce módního časopisu posíláme fakturu, jaké jsou honoráře, jaký obor živnosti máme zvolit a podobně.

Martina Matyášová vyprávěla nejen o tom, jak se "dělá móda na netu", ale i zážitky z přehlídky Versace pro H&M v New Yorku.

O tohle všechno jsem bohužel přišla, protože mě skolila chřipka. Jakožto chronicky neposlušná pacientka jsem ji přecházela a sobota se stala nejkritičtějším dnem.

Testování může začít: sto otázek z teorie i praxe

Volno jsem samozřejmě mimo pití zázvorových čajů s medem a citronem využila k prostudování všech zápisků. A že jich bylo! Desítky stran plných módních trendů, typologií postav, stylistických zásad i praktických rad, jak se chovat a co dělat na place při focení (více čtěte zde).

Nedělní testování se ukázalo být mnohem oficiálnější, než jsme možná mnohé čekaly. Přítomni byli nejen všichni lektoři z Backstage, ale i nezávislá externí komisařka. Ti všichni dohlíželi na to, abychom neopisovaly a zkouška se odehrála ve vší počestnosti.

Závěrečný test ve škole stylistů Backstage.

Na test o sto otázkách jsme dostaly hodinu. Sestával ze všeobecného přehledu z českého i světového módního dění, otázek týkajících se samotného stylingu a také z praktických záležitostí.

Jak se učí stylisti

Otázky lehčího ražení, jako například které město nepatří mezi čtyři světové metropole, kde se konají fashion weeky nebo kdo byl poslední tváří Armaniho kampaně na spodní prádlo, vyvažovaly i drobné záludnosti.

Třeba která značka (z několika nabídnutých) neprodukuje jak pánskou tak dámskou linii, kdo nemá butik přímo v Pařížské nebo kdo nepatří k blízkým přítelkyním a tím pádem i nositelkám kolekce Stelly McCartneyové.

V sobotu a ještě i v neděli dopoledne jsem nepocítila ani záchvěv nervozity, těsně před testem se stará známá ozvala. Došlo mi, že právě proto, že už pracuju v oboru, se ode mě nejspíš čekají co nejlepší výsledky. Bylo by asi trapné, kdybych totálně pohořela.

Když jsem tedy zběžně projela celý test, trochu jsem se uklidnila. Na velký průšvih to nevypadalo, ale jestli zazářím, tím jsem si tedy jistá nebyla. Z nejrůznějších zákoutí se občas ozval smích. Jak jsem se později dozvěděla, byl to spíš smích ze zoufalství, než z toho, že by byly otázky vtipné.

Mezi slepými jednookým králem?

Na výsledky jsme si musely počkat, přeci jen, než komise opraví a sečte počet bodů dvaceti kurzistkám, trochu trvá.

Mezitím jsme si od ředitelky Alenky Šafratové vyslechly hodnocení moodboardů (ten obsahoval dva stylingy pro zadanou celebritu), které jsme odevzdávaly minulou neděli (více čtěte zde), a obdržely jsme vytištěnou produktovou stránku. Tu jsme zpracovávaly a fotily celý minulý víkend.

Produktová stránka na zadané téma (víkend na venkově).

"No to mě po*," zaznělo odněkud, když jsme zjistily, že hodnocení bude veřejné, přede všemi. Ale všechno zlé je pro něco dobré. Aspoň se naučíme přijímat kritiku a taky se díky prezentaci případných chyb, ale i úspěchů ostatních dozvíme další a další věci z pole stylingu.

"Těhotnou Beyoncé nemůžeš obléknout do kožené bundy a kožených kalhot, není to motorkářka."

"Díky té kožešině získal outfit luxusní nádech, to se povedlo." Hodnotila, kritizovala, ale i chválila ředitelka Alena.

Spousta z nás dostala při hodnocení moodboardu "kapky" za ladění doplňků. "Na stejné náušnice i náramek zapomeňte!" varovala nás už poněkolikáté. Já jsem navíc stejný splétaný zlatý efekt měla i na psaníčku. Což už je prý moc. Ale my jsme si to stejně udělaly po svém. (Alenka promine).

Dozvěděly jsme se také každá jednotlivě, jaká jsme módní osobnost, test, který to měl odhalit, jsme vyplňovaly hned první víkend (o úvodních hodinách kurzu pro stylisty čtěte zde). Jsem kombinací typu A+B, jednotlivé charakteristiky zde nelze vypisovat, tak alespoň ve zkratce.

"Je to velmi vzácná kombinace. Jste spojením tvůrců, tedy návrhářského talentu a kreativity, a vizualistů. Jste citliví, perfekcionisté milující život i se vším materiálním komfortem. K tomu jste opravdoví umělci a introverti se schopností velkého génia. Pokud ale nechcete žít život veřejně pod mikroskopem médií, navrhujte oblečení pro značku, která není vaše, nenese vaše jméno. Nebo jakožto lidé s vizuálním cítěním zvažte cestu módního fotografa," přečetla hodnocení mně a ještě dvěma dalším kolegyním.

To mi udělalo poměrně radost, podobně jako výsledek testu (naleznete ve fotogalerii). Sice jsme prý obecně nedosáhly tak vysokého počtu bodů jako kurzistky v minulých kurzech (ehm), ale kolegyně Bětka a já jsme jich ze všech účastnic získaly nejvíc.

Certifikát se mi zatím povaluje doma na stole, ale určitě ho nenechám zaprášit. Jak prohlásila několikrát v průběhu kurzu včetně závěrečné neděle ředitelka Alenka, teď už je to na nás. Nikdo za nás cestičky vyšlapávat nebude a je jen na nás, jakým směrem se budeme ubírat.