Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Feminismus v módě: od kalhot a zkracování sukní po politické slogany

  0:30aktualizováno  0:30
Feminismus a móda se vylučují jen zdánlivě. Móda totiž není jen jedna a ten samý svět, který na ženy někdy klade nesmyslné nároky, jim jindy dokáže dodat sílu a chuť bojovat za rovnoprávnost. Vybrali jsme pět momentů z módní historie, které můžeme klidně označit za feministické.

Model z kolekce Dior, jaro - léto 2017 | foto: Profimedia.cz

Představa feministky jako ženy, která se cíleně nezajímá o svůj vzhled, je stejně naivní a zjednodušená jako představa, že móda je jen zlé soukolí, které nám diktuje, jak máme nebo nemáme vypadat. Při bližším pohledu na historii módního designu a trendů přitom zjišťujeme, jak často a jak výrazně byly provázané s politikou. I s tou, která se týkala a týká hnutí za rovnoprávnost žen.

Fotogalerie

„Malé černé“ Coco Chanelové

Legendární francouzská návrhářka by se asi za feministku neoznačila a rozhodně nebyla typická sufražetka své doby, přesto jí vděčíme za hodně. Prostřednictvím toho, co uměla nejlépe, pomohla aspoň zčásti osvobodit ženy od genderových stereotypů a naučila je, co znamená pohodlí. Půjčovala si při tom tradiční prvky z mužského šatníku – to před ní ještě nikdo neudělal.

Gabrielle „Coco“ Chanelová odmítala korzety, které měly zdůraznit „ženskost“, ale nebyly dvakrát příjemné ani praktické. Zvlášť ne v době první světové války, kdy mnoho žen nastupovalo poprvé do práce. Coco je oblékala do pohodlných kalhot, uvolněných kostýmů i cardiganů. V roce 1926 pak přišla s „malými černými šaty“, ve kterých ženy mohly trávit pracovní dobu, volný čas a dokonce vyrazit na party. Děláme to tak dodnes.

Módní designérka Coco Chanelová

Módní designérka Coco Chanelová

Kostýmky z dílny Coco Chanelové ze 30. let

Kostýmky z dílny Coco Chanelové ze 30. let

Sexuální revoluce Mary Quantové

Šedesátá léta byla v mnoha ohledech revoluční. Pro ženské hnutí to byla klíčová doba – bylo to poprvé, co se ve větším měřítku začala řešit ženská sexualita, mladí lidé rebelovali proti konzervativní morálce svých rodičů a dívky se chtěly odlišit od svých matek, vychovaných často ve víře, že jejich úkolem je být pouze oddanou manželkou a pečovatelkou o domácnost.

Jejich dcery chtěly víc – pracovat, studovat, bavit se. Jedním z center zábavy byla britská metropole, které se přezdívalo „swingující Londýn“. Náboj města se promítl i do módy a dívky se zamilovaly do tvorby Mary Quantové, která zkrátila sukně na délku, která do té doby platila za nemorální. „Dělala jsem jednoduché, mladistvé šaty, ve kterých se můžete pohybovat, běhat, skákat; a chtěla jsem je dělat v délce, jakou si zákaznice přály,“ popsala později.

Britská módní návrhářka Mary Quantová

Britská módní návrhářka Mary Quantová

Modely Mary Quantové z 60. let

Modely Mary Quantové z 60. let

„Le Smoking“ Yvese Saint Laurenta

Dalším revolucionářem té doby byl Yves Saint Laurent: svobodomyslný návrhář sice začínal u Diora, jehož šaty byly synonymem klasické ženskosti, ale brzy se vydal vlastním směrem. Ve svém módním domě porušoval do té doby zažitá pravidla, jako by se nechumelilo – a na mladou, originální a moderně smýšlející pařížskou zákaznici tenhle přístup platil.

Jedním z ikonických kousků, které Saint Laurent představil, byl vůbec první smoking určený pro dámy. Na „Le Smokingu“, který zpopularizovaly hvězdy jako Catherine Deneuve nebo Bianca Jaggerová, z dnešního pohledu není nic zvláštního. V roce 1966 to bylo ale ohromné politické gesto: nebylo totiž ještě zvykem, že by ženy nosily něco tak tradičně pánského. Legendární návrhář na androgynním vzhledu postavil svou kariéru a inspiroval spoustu následovníků.

Yves Saint Laurent s topmodelkou Claudií Schifferovou

Yves Saint Laurent s topmodelkou Claudií Schifferovou

„Le Smoking“ Yves Saint Laurenta (1967)

„Le Smoking“ Yves Saint Laurenta (1967)

Špičatý korzet Jean-Paula Gaultiera

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let už feminismus zdaleka nebyl jen akademickou záležitostí, ale promítal se i do popkultury. Tak trochu jinou feministickou ikonou se stala zpěvačka Madonna, pro spoustu fanoušků ztělesnění silné ženy, která se odmítá stydět za svůj úspěch i za svou sexualitu a nebojí se křiklavého až extravagantního vzhledu.

Oporou jí při tom byl francouzský designér Jean-Paul Gaultier, autor jejího možná nejslavnějšího modelu: „špičatého“ korzetu, ve kterém vystupovala v roce 1990 na turné k albu Blond Ambition. „Madonna byla post-feministka, která přišla na scénu až po období, kdy se pálily podprsenky. Říkala: Ano, chci se oblékat sexy, ale chci být ta, která si o tom sama rozhoduje,“ uvedl později návrhář v rozhovoru pro web Madonnarama.

Fracouzský coututiér Jean Paul Gaultier

Fracouzský coututiér Jean Paul Gaultier

Madonna na turné Blond Ambition (1990)

Madonna na turné Blond Ambition (1990)

Feminismus pro 21. století Marie Grazie Chiuri

„Všichni bychom měli být feministi.“ To je název řeči ze série TED Talks, kterou před třemi lety přednesla nigerijská spisovatelka Chimamanda Ngozi Adichie a kterou v písničce Flawless vysamplovala zpěvačka Beyoncé. Je to také slogan, který se objevil na tričku v kolekci francouzské značky Dior pro jaro a léto příštího roku. Soundtrackem přehlídky přitom byla právě Flawless.

Kolekci navrhla Maria Grazia Chiuri, která se letos „trhla“ z módního domu Valentino, aby se stala kreativní ředitelkou u Diora. Podle časopisu Guardian se jedná o nejmocnější ženu pařížské módy od dob Coco Chanelové; ostatně je to první žena, která kdy Dior vedla. Podle kritiků je politický nádech její kolekce jen chytrým (a v době kolem amerických prezidentských voleb velmi adekvátním) marketingovým tahem, sama Chiuri se ale za feministku označuje dlouhodobě.

Designérka Maria Grazia Chiuri

Designérka Maria Grazia Chiuri

Model z kolekce Dior, jaro - léto 2017

Model z kolekce Dior, jaro - léto 2017

Autor: pro iDNES.cz




Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.