Všechny jsme v životě vyslechly řadu hrůzostrašných historek ze socialistických porodnic. Patří mezi ně nechání rodičky samotné na chodbě, sprdnutí sestrami za křik při porodních bolestech, připuštění pouze jedné polohy, a to vleže na zádech, a celkově nehumánní a arogantní přístup.
Člověk by řekl, že se časy změnily a tyto historky patří do pravěku. Jenže řada z nich se dá zažít i dnes.
Riziko nebo dobrá cesta?Domácí porody provází spory |
Já osobně jsem měla dvakrát tu čest rodit v jedné z nejvyhlášenějších porodnic v zemi, alespoň co se týče péče o miminka. Ano, převážná většina personálu byla milá a laskavá. Ovšem sem tam jedna protivná sestřička dobrý dojem spolehlivě zkazí.
Okamžik, kdy jsem musela přestat chodit na prohlídky ke své lékařce a začít navštěvovat onu vyhlášenou porodnici, se pro mě stal noční můrou.
Zaprvé jsem přestala být paní Marksovou a stala se jakousi anonymní maminkou - tohle oslovení, jakkoli zní něžně, je mi z úst lékařů a sester dost nepříjemné. Dále nemohu zapomenut na sestřičku, která vedla s bohorovným klidem dlouhý soukromý telefonický rozhovor v místnosti plné matek čekajících na vyšetření. Ani na tu, která vyplňovala moji osobní kartu na příjmu, když už porod začal, a smrtelně vážně po mně chtěla informace o zaměstnání mém i otcově.
Vzhledem k počínajícímu porodu vypadal rozhovor asi takhle: "Jaké je vaše zaměstnání?" "Ufuf... ve státní... ufufuf... správě....uf!"
Rodila jsem domaPříběh čtenářky, která se rozhodla rodit mimo porodnici |
Mně situace připadala naprosto absurdní a směšná, ale sestřička se tvářila smrtelně vážně, že bez těchto důležitých údajů dítě na svět prostě přivést nelze. Mimochodem, v té porodnici jsem byla dávno zaregistrovaná a všechny informace samozřejmě už měli, jenomže spojení mezi příjmem a kartotékou neexistovalo.
Ani podmínky vlastního porodu nejsou zdaleka tak ideální, jak by člověk 20 let po konci socialismu očekával. Teoreticky můžete rodit, v jaké poloze chcete, mě ale neustále nutili ležet na zádech kvůli častému monitorování dítěte, což pro mě, a asi nebudu sama, bylo strašně nepohodlné.
Chápu zdůvodnění, že kontrolovat dítě je nutné. Ale někdo měl sakra už dávno vymyslet způsob, aby kontroly rodící matku tolik neobtěžovaly.
Vyhráno není ani po narození dítěte. Pokud matka nemá štěstí a nerodí s lehkým úsměvem na rtech, bývá vyčerpaná a citově rozhozená. Obzvláště jedná-li se o dítě první, málokterá si troufne asertivně čelit nejrůznějším buzeracím, kterých má ošetřující personál v rukávu slušnou zásobu. Například kojení.
V řadě porodnic působí mezi sestřičkami členky takzvané Laktační ligy. Jejich úkolem je naučit čerstvé maminky kojit.
PolemikaPorody doma z pohledu rodiček, záchranářů i porodníků |
Záměr je zajisté bohulibý, ovšem nesměl by být s úpornou hysterií prosazován, i pokud maminka evidentně kojit nemůže. Mé kamarádce Mařence nosili dceru jen tehdy, když z ní chtěli dostat mléko. Jenže ona mléko prostě neměla. "Mohli byste mi, prosím, přinést moje dítě?" ptala se Mařenka. "Teď ne, až bude doba kojení." "Ale já ji nebudu kojit, já ji chci jen vidět!" "Ne ne, maminko, doneseme ji až na kojení, aspoň se budete víc snažit!"
Několik sestřiček se jí také pokoušelo namluvit, že dítě je bez jejího mléka o hladu (prý aby měla ke kojení lepší motivaci), což k duševní pohodě čerstvé matky rozhodně nepřispělo. Naštěstí se objevila dobrá víla v podobě noční sestry, která Mařence pod příslibem zachování anonymity prozradila, že miminko je v pohodě, dostává nutrilon a že nekojení z ní špatnou matku nedělá, stejně jako z nikoho nalitá prsa neudělají matku dobrou.
V mém případě probíhala výuka kojení úplně v pohodě a sestřičky byly zlaté. Zato mi utkvěla v hlavě lékařka, která se měla starat o mé poporodní zdraví. Chovala se tak arogantně, že jsem se v její přítomnosti vždy cítila jako malá hloupá holka, kterou peskuje chytrý dospělý, a pamatovat si její jméno, s radostí ho tady napíšu.
Chtěla bych proto apelovat na lékařský personál a zavilé odpůrce domácích porodů zejména: zpytujte svědomí, co všechno se dá na vašem chování k rodičkám zlepšit, aby se nechtěly porodnicím vyhýbat velkým obloukem. Způsob jednání s rodícími ženami je totiž důležitý úplně stejně jako odborné znalosti lékařských postupů.
