Žijeme ve svobodné zemi, kde nás neukamenují, když se zamilujeme do nepravého muže. Na ulici smíme vyjít bez mužského doprovodu. Můžeme volit, řídit auto a rozvést se i z jiných důvodů, než že nám manžel v záchvatu zuřivosti uřízne ucho. To je dobrá zpráva.
Zároveň však žijeme ve společnosti, která stále nedokázala vymýtit přežitý názor na to, jaká je role ženy a jakou úlohu má muž. Tedy že ona rodí děti a stará se o ně, svoji kariéru a zájmy upozadí (protože má přece ty děti), zatímco on vydělává peníze.
Společnost Gender Studies, která usiluje o odstranění genderových nerovností, na svém webu píše: "Až nastane rovnost mezi muži a ženami, odejdeme." Předpokládám, že dámy ještě nebalí. Emancipace u nás sice vyrostla z plenek, ale nějakou dobu se ještě bude plácat v pubertě. Zde jsou důkazy, že proces neskončil.
Zkuste někde říct, že milujete svoji práci, usilujete o to, abyste v ní byla dobrá, a zároveň doma moc nevaříte a odkládáte mateřství za třicítku. Okamžitě získáte nálepku kariéristky, která zanedbává partnera (protože on nemá ruce, aby si naklepal řízek), nechce rodinu a děti se jí oškliví.
Babičky si při žádné návštěvě neodpustí poznámku, jestli už jste konečně těhotná. Ano, od nich to člověk musí brát s rezervou. Jenže časem začnou útočit i kamarádky, které rodí děti od pětadvaceti a srší jízlivými poznámkami typu: práce není všechno.
To, že máte ráda svoji práci, ještě neznamená, že jste kariéristka, která nechce děti a rodinu. (ILustrační snímek)
"Je mi jedenatřicet a děti zatím mít nechci. Od osmnácti let dělám práci, která mě baví, postupuju nahoru, přesto pro mě práce není to nejdůležitější na světě, jak mi neustále někdo předhazuje. Proč si všichni myslí, že mi do toho mohou mluvit?," říká Sylva, která se za deset let vypracovala z recepční v luxusním hotelu do vyššího managementu.
"Můj bratr je starší, nemá přítelkyni a nikdy jsem neslyšela, že by se to řešilo v příbuzenstvu, zatímco moje bezdětnost a práce bývá častým tématem," dodává. Děti rozhodně chce a nebude je odkládat do čtyřicítky. Ale zároveň ví, že i když bude jednou matkou, práce se nevzdá. I proto by teď měla číst dál.
Tento názor jsem slyšela od známého, jinak inteligentního a vzdělaného muže: "Pokud mám dobré místo a slušně vydělávám, moje žena si musí najít takovou práci, aby při ní zvládla starat se plně o děti a domácnost." Neexistuje, aby děti chodily do školky, družiny nebo nedejbože musely na oběd do školní jídelny. Jejich matka jim přece může vařit.
Řekněme, že chyba je částečně na straně ženy, která rezignuje na svůj život a nechá se vmanipulovat do role otrokyně své rodiny. Je však s podivem, že na počátku 21. století ještě existuje názor, že dítěti škodí, když jeho matka pracuje a neposkytuje mu plný servis.
Teď ještě přitvrdím. Nedávno nám do redakce přišel dopis, jehož pisatel měl také velmi dobré vzdělání. Podepsal se jako docent a kandidát věd. V listu mimo jiné stálo (a nebyla to nadsázka), že ženy, které dělají kariéru, by si neměly pořizovat rodinu, protože jsou to trosky.
O takové ženy muž nestojí, protože chce mít ženu odpočatou a upravenou, aby ji mohl milovat! Pan docent ještě dodal, že žena je tady především od toho, aby se postarala o své děti. Ano, o SVÉ děti. Otec je zřejmě jen zploditel a zbytek se ho netýká. A žena není hodna jeho lásky, když má kruhy pod očima.
Sedněte si ke stolu s kamarády a partnerem po boku a řekněte, že jste feministka. Ostatní muži protočí oči a pak začnou jednohlasně litovat vašeho přítele nebo manžela.
Výchova feministek v Čechách První náznaky feminismu se objevily na přelomu 17. a 18. století v Anglii a Francii. Termín feminismus pochází z francouzštiny a označoval ženské hnutí, které usilovalo o zlepšení postavení žen ve všech oblastech společenského života. První feministky u nás usilovaly především o to, aby ženy získaly přístup ke vzdělání, zakládaly školy pro dívky, později bojovaly za volební právo. Ženy v Československu ho získaly v roce 1920. Druhá vlna feminismu ve světě (50. až 70. léta) se Československa příliš netýkala. Přes uzavřené hranice se k nám západní myšlenky neprodraly, po revoluci zase nebyla společnost příliš ochotná je vyslyšet. Pojem feminismus byl spojován s komunismem (traktoristky, děti vyrůstající v jeslích) a taky s rozmary zpovykaných Američanek. Od počátku 90. let u nás vznikaly organizace, které se snaží bourat stereotypní pohled na rozdělení ženských a mužských rolí v rodině, domácnosti, zaměstnání. Díky nim se změnilo mnoho: přístup otců k dětem, existence střídavé péče nebo třeba zastoupení žen v politice. |
Protože kdo je to feministka? Přece žena, která vyžaduje od muže disciplínu a poslušnost, očekává, že on převezme veškeré domácí práce, které jsou pod její intelektuální úrovní, a zatímco on vyluxuje prach na koberci pod jejíma nohama, které si natáhla na stůl, ona si přečte nějakou agitační knihu na téma Nenávidím muže.
"Mám teorii, že lidé, hlavně takoví ti jednodušší konzumenti bulváru, jsou hodně konzervativní. Rádi si potvrzují své předsudky, třeba o tom, že ekologové jsou teroristé nebo že feministky chtějí dominovat mužům," říká spisovatelka a jedna z průkopnic feminismu v Česku Eva Hauserová.
Lidé podle ní často zaměňují svobodu s ženskou nadvládou. Muži mají strach, že emancipovaná žena usiluje o jediné: dostat je pod pantofel, diktovat jim, poroučet. "To je nesmysl, protože muže daleko víc ovládají typické domácí slepice," dodává Eva Hauserová.
Ale nemyslete si, že do feministek se strefují jen muži. Nohy si umíme podrazit i my samy, vědomě či nevědomky. Jistě jste si toho všimli sami: známé ženy v rozhovorech rády mluví o tom, jak jim vadí nedostatek žen v politice, rozdíly v platech, a oslavují muže, kteří se naplno starají o své děti. Ale pak rychle dodají: "Hlavně si o mně nemyslete, že jsem feministka!"
Modelka Dominika Hužvárová šla v nenávisti k feminismu ještě dál a založila web, kde vysvětluje, proč je tohle hnutí tak škodlivé: "Žena začne zanedbávat to, jak vypadá, přestane od mužů vyžadovat galantnost, ztrácí schopnost se o někoho starat. Začne být méně žádaná, začne mít rozpory s partnerem, přijde o volný čas." A tak dále.
Co na to společnost Gender Studies? "Jakékoliv výroky tohoto typu jsou stejně absurdní, jako když říkáme, že všichni muži nosí obleky, vydělávají peníze, živí rodinu a děti a neprojevují city," reaguje Michaela Svatošová z Gender Studies. Za největší problém považuje to, že společnost stále nepochopila, co to feminismus je a kam směřuje.
V tomto směru se v českých domácnostech mnohé změnilo. Možná si pamatujete z dob svého dětství, jak maminka lítala po bytě s prachovkou, u toho stihla míchat omáčku na sporáku, cestou přes obývák vystrnadila pavouka od stropu a koukla vám přes rameno na domácí úkol, zatímco tatínek rozvážně listoval novinami. Dnešní muži se do domácích prací zapojují mnohem víc. I když, jak se to vezme.
Když muž vykonává tzv. ženské domácí práce, neznamená to nutně, že je pod pantoflem... (Ilustrační snímek)
"Můj přítel dělá doma všechno. Když nestíhám, uklidí celý byt a vypere, nikdy s tím neměl problém. Jakmile však přijde do hospody mezi kamarády, nikdy by to nepřiznal. Stejně tak nevyžaduje, abych vařila. Před kamarády však tvrdí, že má doma teplé večeře. Nevím, co si tím dokazuje," říká osmadvacetiletá Hanka.
V případě zapojení partnerů do domácích prací nám někdy podráží nohy starší generace. "Nedávno k nám přišla moje máma na neohlášenou návštěvu a zastihla nás při úklidu. Vařila jsem, manžel mi předtím nabídl, že umyje balkonové dveře, které opatlaly děti. Matka se zděsila, proč to dělá, že nás sousedi pomluví, že nejsem schopná si umýt okna sama, když jsem na mateřské. A ona to radši umyje sama. Máma je jinak šedesátiletá dáma s moderními názory, ale v tomto směru uvažuje úplně nenormálně," kroutí hlavou osmadvacetiletá Katka.
Ve vyšších pozicích je stále většina mužů. Když už se dostanete na pozici šéfky a shodou okolností budete řídit kolektiv mužů, musíte se připravit na to, že získat autoritu a přesvědčit ostatní o svých kvalitách bude těžší, než kdyby se o to snažil někdo z mužských kolegů.
"Dokázala jsem to po půl roce a ve stejnou dobu si s hrůzou uvědomila, že mluvím jako dlaždič, ztratila jsem kus ze své empatie nebo ji aspoň přestala projevovat, a směju se vulgárním šovinistickým vtipům. Nebyla jsem ženou v mužském kolektivu, stal se ze mě muž. I kolegové mě tak brali, najednou neměli problém se mnou řešit své partnerské problémy a povídat si o pornu," říká čtyřicetiletá Magdalena.
Ženy, které jsou úspěšné a dosáhnou vyššího postu, často sklouzávají i k jinému extrému: svoje pracně dobyté místo si rázně střeží a hlídají, aby se v blízkosti neobjevila ženská konkurentka. Říká se jim včelí královny a vyznačují se tím, že jsou přehnaně kritické k jiným ženám a protežují muže.
Jeden průzkum říká, že teprve když je v kolektivu více než třicet procent žen, začnou se chovat přirozeně. A teď si spočítejte, kolik žen je v české politice nebo ve vedení státních institucí. Ještě to chvíli potrvá.
Ještě před deseti lety byl muž na rodičovské dovolené úkaz, se kterým si neuměli poradit ani úředníci. Zmatkovali, když měli rodičovský příspěvek vyplácet otci dítěte a ne matce, jak byli zvyklí. Dneska už je situace jiná, muži se zapojují do péče o dítě více než jejich otcové a někteří zůstávají s dítětem na "mateřské".
Alespoň ve velkých městech už dneska muž na mateřské není za exota. (Ilustrační snímek)
Když žijete ve velkém městě, nikdo si vás coby otce na plný úvazek nebude moc všímat, ale pro menší město a venkov budete nejspíš za podivína.
"S dcerou jsem doma od jejích osmi měsíců, tedy zhruba čtyři měsíce. Neviděli jsme se ženou důvod vysvětlovat sousedům, že se na mateřské vystřídáme, a když mě sousedky začaly potkávat v různé denní hodiny s kočárkem, nejdřív se divily a pak začaly rýpat do mé manželky. Co prý je to za matku, že tohle dopustí," vypráví pobaveně Marián, pětatřicetiletý bankovní úředník.
Od svých přátel, kolegů ani rodiny neslyšel jedinou negativní poznámku. Starší lidé ze vsi však dodnes mají potřebu vyjádřit rozčarování nad tím, že o malé dítě pečuje otec. Anebo Mariána litují a neustále nabízejí pomoc s hlídáním a vařením.
"Co mě šokovalo ze všeho nejvíc, byla reakce naší dětské doktorky. Ta mi nejčastěji dává najevo, že muž na mateřské je zvrácenost a dítě trpí."
Když začnete šířit feministické názory, připravte se na to, že se párkrát omlátíte mezi dveřmi, protože někteří pánové získají pocit, že nesnesete projev galantnosti, jako je třeba přidržení těžkých lítaček v restauraci. Budete se sama soukat z kabátu a u výtahu počkáte, až nastoupí muži.
Můžeme spekulovat o tom, jestli náhodou nejde o absenci slušného vychování, ale přiznání mého kamaráda mluví za vše: "Když vím o nějaké ženě, že veřejně mluví o tom, že je feministka, znejistím. Nevím, jak se chovat, a radši se od ní držím dál. Kdybych jí měl přisunout židli ke stolu, bál bych se, že mi vynadá, že to zvládne sama."
Jen proto, že emancipovaná žena vyžaduje rovnoprávnost, ztrácí ženskost a odmítá džentlemanství? To je jeden z největších omylů společnosti. Ten další zní: emancipovaná žena je postrachem mužů. Naopak. Je to výhra v loterii, pánové. Emancipovaná žena vám dá svobodu, nemá totiž problém s tím, že jdete do hospody (na fotbal, do posilovny a podobně), a nemusíte být do osmi doma, protože ona se zabaví.
Nepotřebuje vás jako taxikáře, protože se všude dostane sama. Když nemáte čas, zvládne zatlouct hřebík a vymalovat předsíň. A až porodí, najdete v ní vyrovnanou matku, která si udrží nadhled a neřeší prkotiny. Nemá na ně čas, s dítětem totiž nerezignuje na svůj osobní život. Pořád ještě si myslíte, že emancipovaná žena svého muže ovládá?
