Eliška Krausová: V rodině za sebe bojujeme jako za Stalingrad

  0:16
Kdyby si to sestra Jana Krause rozdala se svým bratrem v nějakém slovním duelu, těžko říct, kdo by měl navrch. Temperamentní Eliška svou příslušnost k početné Krausovic rodině nezapře. Léta žije v Kolumbii, v jejím hlavním městě Bogotě, v domě s poetickým názvem Altos de Rosales, což v překladu znamená "růžové vrchy".
Eliška Krausová.

Eliška Krausová. | foto: Lucie Robinson

Píšete ještě dopisy?
Dnes už ne. Ale máme jich za sebou tisíce. Dopisy byly to jediné, co nám zbylo, když jsme všichni sourozenci začali postupně odcházet do světa. Telefon prakticky nebyl, chtít volat do Prahy znamenalo jít na poštu dva tři dny předem a objednat si hovor. Tak jsme si psali, zhruba jednou dvakrát týdně. A psali jsme jak děti: "Dnes jsem jedla banán s kukuřicí, kukuřice je zde žlutá nebo bílá..." Zkrátka o všem. Maminka psala méně, jednou za měsíc, ale na stroji, s průklepy a každému poslala jeden. Psala taky detailně – s výjimkou okupace.

V srpnu 68?
Ano, odjela jsem z Československa v červnu a v srpnu nás obsadili Rusové. Stála jsem u strýčka v Bogotě u rádia a najednou slyším zprávu, že okupační vojska obsadila ČTK. Tam pracoval můj táta, v Opletalově ulici! Mimochodem včera jsem si do té ulice zašla, je tam pořád ten nápis... Zpět k těm zprávám: hlásili, že všude jsou sirény, letadla, že bombardují Prahu. Ano, myslím, že takhle to řekli. První, co mě napadlo, bylo: Je ještě nějaká jiná Praha? Co mám dělat, kde se ptát? Volat nešlo, na poště řekli, že vše je obsazené a že spojovatelka na ně mluví rusky. "Vy tam asi musíte mluvit jen rusky," řekla mi ta hloupá ženská, a ať přijdu za týden. Naštěstí byly ty dopisy. Aspoň z náznaků jsem pochopila, že naši jsou v pořádku.

Proč jen z náznaků?
Božena, totiž máma, byla vycvičená z války, když byl táta v Osvětimi. Posílala mu tehdy balíky a k nim se vždy psaly dopisy. Jenže Němci je četli, tak se psalo v náznacích. A to pak táta s Boženou dělali i před námi dětmi: mluvili tak, abychom přesně nepochopily, oč jde. Když třeba bratr zlobil, říkali: Ten zrzavý se nechoval tak, jak měl. A přesně takhle mi Božena psala do Kolumbie. Když jsem si stěžovala, odpovídala: Jsi velmi hloupá, myslela jsem, že jsi inteligentnější.

Takhle natvrdo?
Jo. Klidně.

Vy jste říkala mamince Božena?
Božena nebo Boženka, když se dobře chovala (směje se). Někteří příbuzní to neměli rádi, říkali, že takhle se k matce chovat nemáme. Asi jsem s tím oslovením začala já, měly jsme s maminkou zvláštní vztah. Nejstarší bratr Ivan se narodil před válkou, tátu odvezli, když mu byl rok, a vrátil se, když mu bylo sedm. Já pak byla takové to očekávané šťastné dítě. Ale zároveň se začali rodit další sourozenci, takže Táta měl dobrý plat, ale vydržel čtrnáct dnů. Maminka všechno utratila – za nás ze mě udělali takovou pomocnou maminku. Musela jsem se starat o malý, vyprat plenky, přinést hrnec s horkou vodou, jít do parku. Tam jsem si hrála s holkama, Honza nám padal z kočárku, měly jsme ho jako plyšovýho medvěda.

VIZITKA

* Eliška Krausová se narodila 4. 5. 1946 v Praze, kde později na UK studovala francouzštinu.
* Po 4. ročníku VŠ odjela do Kolumbie studovat lingvistiku a latinskoamerickou literaturu, po okupaci v roce 1968 zde zůstala.
* V roce 1970 se vdala za Ignacia Chavese, profesora literatury, který se posléze stal ředitelem Institutu CaroyCuervo, který se zabývá studiem španělštiny. Od roku 1982 působí jako profesorka francouzštiny na univerzitě v Bogotě, od roku 1993 zde navíc řídí kancelář mezinárodních vztahů.
* V roce 2009 založila krajanský Spolek přátel České republiky v Bogotě.
* Pochází z pěti dětí, jejími bratry jsou moderátor Jan Kraus či spisovatel Ivan Kraus.

S maminkou jsme byly kamarádky, tehdy někdy asi vzniklo ono "Boženo". Naučila jsem se nejen poslouchat, ale všechno jí povídat. Když mi bylo osmnáct, chtěla jsem jet někam s pěti klukama z Holandska. Božena se tehdy kategoricky postavila proti a postěžovala si otci. Ten si mě zavolal do Opletalky – což dělal vždycky, když od někoho něco potřeboval – a řekl: "V 10.30 tě očekávám v kanceláři." Tam mi jen beze slova dal peníze na cestu. Boženě to hned došlo a zeptala se: "Kolik ti dal? A kolik z toho dáš mně?"

Loudila z vás peníze?
Ano. Táta měl na poměry dobrý plat, ale vydržel čtrnáct dnů. Maminka všechno utratila – za nás. Na dětech nikdy nešetřila, když byly banány, koupila nám je. Táta ještě psal knížky a dostával peníze za články, což Božena věděla a snažila se utratit i ty peníze navíc. A protože jsme byly kamarádky, tak jsem se s ní rozdělila.

Co vlastně dělala?
V padesáti, když jsme jako děti dorostly, šla do práce. Nabídli jí hned několik sekretářských míst, ale dopadlo to pro mě špatně, protože jedno bylo na filozofické fakultě, kde jsem studovala. Tedy studovala – tou dobou se spíš bavila. A tak jsem se snažila Boženu přesvědčit, aby šla jinam. Jenže to jsem zase byla předvolána do Opletalovy ulice, protože druhá nabídka byla místo sekretářky generálního ředitele ČTK.

Což se zase nelíbilo tatínkovi.
Přesně tak. Protože Božena žárlila a on nechtěl, aby mu tam chodila každých pět minut a dívala se, kdo od něj vychází. Takže si mě zavolal a řekl: "Buď zařídíš, že to nevezme, nebo odcházím z domova. Máš na to 24 hodin." A vytáhl prémii. Tehdy jsem brečela, protože ve škole jsem mámu nechtěla. Tak jsem ji začala přesvědčovat, ať vezme úplně jiné místo, což jí bylo hned podezřelé. "Tys byla u táty, viď? Tak v tom případě jdu na filozofickou," oznámila mi. A bylo.

Kde jste se pak vzala v té Kolumbii?
Měli jsme tam strýčka Jarku z maminčiny strany, byl hoteliér, odešel v roce 1947 a v Bogotě na letišti založil například první mezinárodní hotel. Studovala jsem španělštinu, tak mě pozval. Můj profesor na fakultě mi řekl, že je tam výborný postgraduální institut lingvistiky a literatury, ale mě že nechají chodit leda tak okolo, že v nejlepším případě by to bylo pro něj. Tak jsem si vzala do hlavy, že se tam dostanu. Byl jako jediný zadarmo, z čehož strýček dovodil, že je to nějaký komunistický institut zcela nevhodný pro mě, a tak mě posílal každý den na nějaké školy, ale já že ne, že půjdu jen tam.

A jak jste se tam tedy dostala?
Jednoho dne mi Jarka zavolal z hotelu, že tam má velký raut a ať prý přijdu, neboť je tam ministr školství. Tak jsem šla. Coby holka z Prahy jsem měla moc krátký sukně a moc dlouhý vlasy, ministr vyndal kartičku a řekl: "Ten, co institut řídí, je můj přítel, zítra mu zavolejte."

Výborně. Jenže do toho přišel ten srpen 68. Netáhlo vás to za mámou?
Jo, když jsem odešla, pořád jsem na ni myslela. Ale Jarka mi zaplatil cestu do Kolumbie, bylo hloupé jet hned bezhlavě zpátky. Navíc zprávy z Československa se začaly uklidňovat. My se tehdy skoro všichni nějak rozutekli. Jen Honzu, který tou dobou už filmoval, nikdy nenapadlo, že by svou práci mohl dělat v cizině. Zato bratr Ivan odjel do světa s divadlem, Michael byl taky aktivní a stavěl se proti tankům, takže Božena začala shánět příbuzné v Americe, aby mu pomohli odjet. I sestra Kateřina nakonec odjela za ním a po pěti letech tam, ve třiatřiceti, zemřela na rakovinu chrupavky. Obdivuhodné bylo, jak naše Božena posílala děti do světa. Říkala: "Dobrá máma není ta, co vychovává děti tak, aby byly pořád s ní, dobrá máma je ta, která je vychová tak, aby něco v životě dokázaly a aby byly šťastné." Mně psala: "Ty, Eliško, říkáš věci moc na rovinu, pro tebe to tu nebude dobrý, ještě vydrž, ještě se nevracej."

Kdy jste se poprvé zase viděli?
Po deseti letech, úplně všichni, v německém Baden Badenu u Ivana. Přijela jsem tam i se svým přítelem Ignaciem, který učil na institutu, kam jsem chodila, a o němž jsem v dopisech nikdy nepsala.

Proč?
Božena měla teorii, že člověk nemá žít s cizincem, že i s Čechem je to obtížné. Tak jsem ji nechtěla zbytečně dráždit, i když samozřejmě něco tušila. Vtipné bylo, že Ignacio se už dva roky předtím rozhodl, že se mé rodině představí sám, jel totiž zrovna do Evropy. Bratr Honza byl nadšený, měli jsme spolu krásný vztah, myslel si, že má nejkrásnější sestru v Praze, a tak, když vyhlížel Ignacia na nádraží, čekal, že přijede nejmíň španělský princ.

Eliška Krausová.

Byl Ignacio krásný?
Nemyslím, že byl krásný, ale byl velmi sympatický a měl mnoho šarmu. Společensky byl moc úspěšný jak mezi ženami, tak mezi muži. Po návratu mi Ignacio vyprávěl, jak s ním Honza chodil po Praze velmi nápadným způsobem, aby se všichni otáčeli. Oba na sebe byli vzájemně pyšní. Nakonec se sblížil i s Boženou, i když ho pořád zkoušela: "Tohle je žehlička, už jsi to někdy viděl?" Takhle česky na něj mluvila. A on na ni mluvil španělsky a kupodivu si rozuměli.

Bála se, že vám Ignacio doma nepomáhá?
Ne, myslela, že žehličku ani nemáme a že v Kolumbii žijeme na nějaký větvi.

A otec?
Ten mu říkal sňatkový podvodník. Ještě v kavárně v Baden Badenu se ho zeptal, kolik má žen, a mně nařídil: "Ty překládej." Ignacio se nakonec rozhodl, že oba pozveme do Kolumbie. Hostil je velkoryse, v tom se podobal Boženě. Dva obleky pro tatínka, nejlepší boty, kabelky... Když odjížděli, říkám: "Ignacio, nemám ani na nákup." A on: "Já taky ne." Ale byli jsme šťastní. A od té doby už mu táta nikdy neřekl sňatkový podvodník, ale pouze rytíř bez bázně a hany. Ono je to vlastně příznačné: Kolumbijci jsou hodní, ale někdy příliš důvěřiví a z toho pramení jejich problémy.

Jaké třeba?
V 70. letech někteří, většinou ti nejchudší lidé zjistili, že je hloupost dodávat koku do laboratoří v USA, že by bylo výnosnější dělat ji rovnou ve svých laboratořích. Že za půl kila dostanou peníze, jaké si vydělají za několik let. To byl základ nešťastné drogové epidemie, která prorostla až do politiky. A začali to ti nejchudší, ale chytří. Třeba Escobar, kterého jsme tam zažili jako poslance. Ve vesnici, kde se narodil a jeho maminka učila, postavil všem lidem domy, školy a doktory měli zadarmo. Z chudých lidí se stali Jánošíci a neviděli, na úkor čeho to je.

Je nebezpečné v Kolumbii žít?
Myslím, že ne. Asi jako v New Yorku, možná o maličko víc. V Praze se taky neodvážím jít po některých místech. Střílení mafií už je pryč a přesunulo se do Mexika, ale jet jen tak autem, stanovat a zastavit kdekoli na indiánských místech, to bych asi nikomu nedoporučila.

Máte děti?
Ne, neměli jsme je. Manžel měl syna z prvního manželství a říkal, že vydá za pět. Ignacio zemřel před čtyřmi roky, náhle a nečekaně na jedné cestě, náš vztah trval krásných 38 let. Tak jsem si řekla, že bych měla pro Kolumbii a Česko něco udělat a založila jsem asociaci pro kulturní o světu. A najednou se ukázalo, že Češi chtějí rušit velvyslanectví v Kolumbii. Zrovna teď, když se oživuje obchod a vzájemné styky, Češi tam pomáhají se zalesňováním, dodávají zdravotnické přístroje, začínají obchody v těžkém průmyslu. Bez vyslanectví to bude mnohem obtížnější a výhody půjdou do soukromých rukou. Tak jezdím do Prahy a bojuju o něj. My Krausovi se musíme aspoň ozvat. A taky jsem mamince slíbila, že až tu ona nebude, budu organizovat sourozenecké sjezdy.

Eliška Krausová.

Kde je pořádáte?
Moji bratři mají takové malé sídlo za Prahou, kam se vejdeme všichni včetně synů, jejich děvčat, exmanželek, přítelkyň, druhých manželek, přátel...

Všichni? Jezdí tam i bývalá Janova manželka Jana Krausová?
Ano, i s Rodenem! A syn David s celou kapelou. A teď ještě Marek.

Neboli nevlastní syn Jana Krause, který si svého otce před časem sám našel. Vždycky mě fascinovala míra tolerance ve vaší rodině.
Jo, občas jsme si s Boženou řekly: "Není toho moc?" A odpověděly si: "Je toho moc, ale je to hezký." A Jana bude vždycky naše, zažila si s námi dobrý i zlý – protože Božena se jí strašně pletla do výchovy. A pak se najednou objevil Marek, který ve skutečnosti vypadá jako náš táta. Chodil za Boženou domů a dívali se spolu na Uvolněte se, prosím. Vždycky přinesl nějaký pití nebo uvařil kávu, což Boženu ohromovalo. A pokaždé si sednul do starého příšerného křesla – přesně jako náš táta. Nikdy ho neviděl – a všechno dělal jako on. "Neříkej, že nevypadá jak starej Kraus," říkala mi Božena. Geny jsou zkrátka důležitější než všechno vychování.

A co na Marka říkaly bratrova exmanželka a současná partnerka?
Jana, ta bere do rodiny kohokoli, i starý psy. A Ivana (Chýlková, druhá partnerka Jana Krause, pozn. red.) vždycky byla tolerantní a možná se naučila být ještě víc, aby vydržela takovou rodinu.

Jak nesete konec bratrova pořadu na ČT?
Špatně. Dívám se na něj na internetu, vyberu si díl, který zrovna chci vidět, a výborně se při něm odreaguju.

Váš bratr ostře kritizoval vedení, až se rozešli.
Vím, kritizoval ho tím svým způsobem, takže to nebylo snadný. Bude ale na Primě a ve stejný den, akorát bude muset sám sehnat peníze. Vidím na něm, že je malinko nervóznější, ale to je dobře, ať to zkusí i v nestátní televizi. Stejně bude vždycky nejlepší ve svém oboru.

Prý jste mu jednou řekla, že za to, co ve svém pořadu říká, by v Kolumbii stříleli.
To bylo, když se Honza pustil do někoho kolem Mrázka. "V Kolumbii by tě zabili za míň," řekla jsem mu. Za některé věci se má bojovat, ale na mafii si člověk musí dát pozor. A pak mě taky kolikrát zarazilo, když třeba nějakému ministrovi řekl něco ve stylu: vy taky kradete nebo co vy o tom víte. Připadá mi, že jste hrubější, takoví rovnostářští. U nás je mezi politiky a ostatními lidmi větší odstup, ne že by byli něco víc, ale některé věci se prostě neříkají.

Znáte případ biomasa?
Jak by ne! Bratr Michael tehdy dělal v týmu pro Jana Švejnara a spolupracovali i s Kateřinou Jacques, tak jsem mu hned volala, že asi skončila a že to bude skandál. Nevěřil mi, ale podíval se a zavolal zpátky: "Mělas pravdu, bude." Ale nemyslím, že by Honza Kateřinu nějak dusil. Stejně jako v jiném díle nezvýhodňoval Helenu Vondráčkovou.

Chápu, že budete bratra hájit.
Samozřejmě nejsem objektivní, je to můj bratr. Náš Honzík byl jako dítě často zlobivej a v jednom období na základní škole dělal vylomeniny. Sousedi říkali: "Dnes zmlátil toho a toho, poplival toho a toho." Božena koukla z okna, vidí, že jde policajt, Honza se schoval pod stůl a ona: "Dobrý den pane strážníku, dejte si kafíčko, on je Honzík zlobivý, ale tohle by neudělal, on tady teď není, ale jestli je to pravda, tak já ho potrestám a zpravím vás o tom." Když policista odešel, vytáhla Honzu zpod stolu, vzala pásek, Honza běhal, křičel... Ale pak to s ním vždy probrala. My si řekneme hrozný věci, ale jen mezi námi. Navenek za sebe všichni bojujeme jako za Stalingrad.

  • Nejčtenější

Žena se dvěma vagínami má dva přítele, sexuální potěšení má rozdělené

21. března 2024  7:54

Annie Charlotte se narodila se dvěma vagínami. Ačkoli zprvu pro ni byl její zdravotní stav šokem,...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

26. března 2024,  aktualizováno  8:54

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Obří melouny už nejsou in, i muži mohou kojit a další zajímavosti o prsou

24. března 2024

Ňadra obvykle poutají pozornost mužských očí, jsou ovšem také částí lidského těla, která je...

Dvaadvacetinásobná matka přiznala závislost na těhotenství

22. března 2024  8:15

Sue Radfordová z Velké Británie má dvaadvacet potomků. Třiadvacetkrát byla těhotná a nevylučuje, že...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Žena si vysnila plastiku prsou v Turecku, život se jí změnil v horor

25. března 2024  7:59

Třiatřicetiletá Stephanie Briggsová z Velké Británie roky šetřila na operaci, po které měla mít...

Jedno ze siamských dvojčat se dočkalo svatby, druhé se vdávat nechtělo

28. března 2024  14:27

Čtyřiatřicetiletá Abby Henselová z USA se vdala už v roce 2021. O sňatku ovšem promluvila až nyní....

Intersexualita pro mě byl šok, říká žena bez ženských pohlavních orgánů

28. března 2024  8:45

Alyssa Ballová byla od mala vychovávána jako dívka. Ve skutečnosti ale úplnou dívkou nebyla. Pravdu...

KVÍZ: Oslavte den učitelů. Poznejte známé kantory a procvičte si znalosti

28. března 2024

Den učitelů se letos potkal s prázdninami, a k tomu ještě s přípravou na velikonoční svátky. Jestli...

Sex se zajíčkem je super, ale... Sedm důvodů, proč nechodit s mladším mužem

28. března 2024

Vztahy s výrazným věkovým rozdílem jsou stále častější a už dávno nepatří do kolonky „podivné“....

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...