Ona
Ilustrační snímek

Ilustrační fotografie - Limonády, pití | foto: Profimedia.cz

Éčka nejsou jen strašák, některá opravdu škodí

  • 40
Jsou to pomocníci, kteří však mohou za určitých okolností a ve velkém množství i uškodit. "Éčka". Nelze se jim úplně vyhnout - ale když budete vědět, na co si dát pozor, neublíží vám.

Správně se "éčkům" říká přídatné látky a zahrnují všechno, co se do jídla přidává, aby vypadalo pěkně, dobře chutnalo nebo dlouho vydrželo.

Hovorový název získaly podle svého označení "E", za nímž následuje číslo - a tyhle kódy najdete na obalech spousty potravin. Jednu ze skupin "éček" tak tvoří například barviva, která výrobci používají zejména proto, aby svému zboží dodali na atraktivitě.

Bezbarvá může být lepší

Většina lidí v samoobsluze nesáhne po bezbarvé pomerančové limonádě, když hned vedle stojí sytě oranžová. Je to přitom trochu paradox. "Spotřebitel dá například přednost červeně zabarvenému jahodovému jogurtu před jogurtem méně barevně výrazným - i když ten druhý může ve skutečnosti obsahovat jahod více," píše Tereza Vrbová v knize Víme, co jíme?

Snad největší otazníky vyvolává oranžové barvivo E 110, které se využívá k dobarvování alkoholických a nealkoholických nápojů, zmrzlin i mléčných výrobků. Zvláště pro děti je takové barvivo nevhodné.

Než tedy svému potomkovi koupíte oranžovou limonádu, raději překontrolujte, zda se v ní toto barvivo nevyskytuje. Spekuluje se totiž, že může mít vliv na dětskou hyperaktivitu a u citlivých jedinců vyvolává kopřivku a jiné alergické reakce.

"Některá aditiva mohou také vyvolávat astmatické záchvaty, průjmy, nevolnosti a řadu dalších okamžitých reakcí," dodává Tereza Vrbová.

Dobrý kečup je bez éček

Další skupinou "éček" jsou zahušťovadla, která se používají v potravinářském průmyslu. Nahrazují mouku a škrob, jimiž při domácím vaření nejčastěji zahušťujeme omáčky či polévky. Průmyslově se užívají nejvíce modifikované celulózy a škroby nebo rostlinné gumy.

Ty podle Terezy Vrbové neškodí samy o sobě, ale mohou hodně napovědět o výrobku, ve kterém se nacházejí. Dražší a kvalitnější výrobky by zahušťovadla obsahovat neměla.

"Až příště půjdete do samoobsluhy, podívejte se na složení několika kečupů. Ty dražší druhy se vyrábějí pouze z rajčat, cukru, soli, octa a koření," popisuje doktorka Vrbová. V levnějších výrobcích škroby nahrazují základní surovinu, tedy rajčata nebo rajský protlak.

Co které "éčko" znamená?

Kompletní databázi éček spolu s jejich charakteristikami najdete na stránkách www.bezkonzervantu.cz.

Je totiž třeba rozlišovat a myslet na to, že ne každé "éčko" pro vás a vaše děti znamená katastrofu.

"Pod ,éčkem‘ se mohou schovávat také vitaminy, které nemůžeme rozhodně označit za škodlivé," zdůrazňuje Věra Králová z Fóra zdravé výživy.

Pečivo čerstvé i po týdnu

Podobný problém vidí odborníci u konzervantů. Tyto látky mají v podstatě kladnou úlohu. Zajišťují, aby potraviny byly dlouho čerstvé a nekazily se, brání rozmnožování nebezpečných bakterií. Jenže tím, že jsme se naučili spoléhat na fakt, že po celý rok máme na pultech obchodů k dispozici téměř všechno, vytratily se z našeho jídelníčku skutečně čerstvé potraviny, které organismu přinášejí důležité vitaminy vhodnou formou.

Zjednodušeně řečeno, potraviny s konzervanty nám sice neublíží, ale také nijak výrazně neprospějí. V majonézách zase narazíte na emulgátory. Ty zajišťují, aby pokrm držel pohromadě.

U pekařských výrobků mají ještě jinou funkci: usnadňují výrobu a zvětšují objem výrobku. Můžete si tedy být jistí, že pečivo "opepřené" záplavou "éček" bude zpravidla velké nafouknuté nic.

"Některé emulgátory změkčují chlebovou střídku, která je charakteristická pro čerstvý chléb. Takto upravený výrobek se sice zdá čerstvý, ale ve skutečnosti může být i čtyři dny starý," upozorňuje odbornice.

Sledujte, co jedí vaše děti

Každá přídatná látka se v jednom výrobku může vyskytovat pouze v množství, které lidskému zdraví neškodí. To hlídají přísné předpisy. Není těžké si představit, že lidé, kteří se živí pouze levnými tavenými sýry, přefouknutým pečivem, salámy, a to všechno zapíjejí barvenou limonádou, do sebe takových látek dostávají více, než by měli.

Problém vzniká také u dětí. Bezpečné dávky barviv jsou vztažené na jeden kilogram tělesné hmotnosti, tudíž děti je mohou překročit mnohem snadněji než dospělí. Děti totiž v poměru ke své váze spořádají daleko více jídla než dospělí a jejich vnitřní orgány se tedy musí vyrovnat s relativně vyššími dávkami přídatných látek.

Zákon upravující množství přídatných látek na děti myslí pouze v souvislosti s dětskou výživou, která je téměř bez "éček". Zbytek by měli kontrolovat rodiče.