Pro lásku je třeba trpět
Být například nastávající nevěstou ve Skotsku není zrovna žádný med. Nevyhne se totiž takzvanému černění nevěsty, což je rituál pocházející pravděpodobně ještě z pohanských časů, který spíš připomíná středověké trestání provinilců.
Jak takové černění probíhá? Kamarádi a příbuzní před svatbou chudáka dívku v nestřeženém okamžiku polijí kbelíkem nevábné smradlavé tmavé směsi, jejíž složení se liší obec od obce. Většinou v ní ale nechybí zkažená vejce, mléko a melasa. Pak ještě "útočníci" svoji oběť obalí v peří. V některých oblastech polévají místo nevěsty ženicha, nebo se vrhnou na oba dva.
Také v Indonésii musí nastávající manželé pro svou lásku něco vytrpět. Tradice jim totiž velí, že tři dny a tři noci nesmějí použít WC. Mohou přitom přijímat jen velmi omezené množství potravy a vody a po celou dobu na ně dohlížejí "ochotní" příbuzní, kteří dávají pozor, aby ženich ani nevěsta nešvindlovali...
Tato "zkouška" je prý dobrá k tomu, aby si dvojice navzájem dokázala svoji ochotu a schopnost překonat společně těžká životní období, která je na cestě životem čekají.
Na barvě šatů záleží
Správná nevěsta má být oděna do sněhobílých šatů, které symbolizují nevinnost, čistotu a věrnost. Pokud se ale přece jen nechá zlákat nějakou výstřednější barvou, měla by o svém plánu včas informovat i družičky. Ty totiž musí být oblečeny do šatů stejné barvy a podobného střihu, jako má nevěsta, aby tak zmátly zlé duchy, kteří by chtěli nastávající novomanželku unést.
Nevěstiny šaty ani šaty družiček by také určitě neměly být zelené, fialové nebo modré. Barvy, kterými dovedou hrát modřiny, by totiž mohly přinést do vztahu násilí.
Také na tom, co si oblečou svatebčané a svatební hosté, záleží budoucí štěstí sezdaného páru. Například v Irsku nesmíte na obřad dorazit v čemkoliv zeleném, protože byste novomanželům přinesli do života smůlu a nesoulad.
Tento zvyk ovšem zdaleka neplatí jen pro zmíněnou ostrovní zemi, což dokládá i zkušenost dvaatřicetileté Báry: "Před lety jsem si na svatbu svého kamaráda pořídila krásné nové šaty. Šťavnatě zelené. Netušila jsem ale, co tím způsobím. Manželství toho kamaráda se totiž hned po roce rozpadlo a já si teprve tehdy někde přečetla, že zelená na svatbě nosí smůlu... Už si je radši na žádnou svatbu nevezmu."
Kdo bude mít navrch?
Nechcete nechat náhodě, kdo bude v manželském svazku u kormidla a kdo bude pouze poslouchat rozkazy? Pak si ještě před tím, než se vydáte k oltáři, přečtěte následující rady. Podle jedné tradice by měl ten z páru, který chce mít v domácnosti navrch, dupnout svému protějšku na nohu přímo před oltářem nebo na radnici. Což zní docela brutálně a navíc při neodhadnutí intenzity dupnutí hrozí poranění záprstních kůstek podupaného či poničení jeho drahocenných bot.
Některé nevěsty však vyznávají poněkud umírněnější variantu tohoto zvyku. Třeba podle čerstvé manželky Heleny stačí, když si ve chvíli, kdy váš nastávající řekne "ano", nenápadně dupnete nožkou. Jitka, která se bude vdávat v srpnu, zase tvrdí: "Od své babičky vím, že stačí, abych to byla já, kdo od oltáře první vykročí pravou nohou."
Pozornost také bývá často věnována aktu krájení svatebního dortu. Obyčejně ten z páru, kdo má ruku nahoře, bude mít také hlavní slovo v nové rodině. Ve skutečnosti je to však právě naopak: poslední slovo v domácnosti bude mít osoba, která v dlani svírá nůž.
Stop! Nevěstu by měl prece přes práh přenést ženich. Nejen na důkaz začátku nového života, ale také aby ji ochránil před domácími skřítky. (Ilustrační snímek)
Na každém šprochu...
Většina tradic a zvyklostí, které se na svatbě dodržovaly po celá staletí, měla svůj původ v pohanství nebo křesťanské víře. Dneska však většinou slouží především pro pobavení přítomných nebo jsou zpestřením jinak nepříliš záživného obřadního rituálu. Je proto docela zajímavé připomenout si alespoň u některých z nich, k čemu jsou vlastně dobré:
- Rýže, kterou svatební hosté házejí na novomanžele, znamená plodnost a dostatek potomků. Nedonesou-li svatebčané rýži, je třeba, aby si novomanželka na svatební hostině pochovala cizí dítě.
- Okvětní lístky, jež družičky rozhazují po cestě, kudy kráčí nevěsta a ženich, mají podle dávného pohanského zvyku za úkol svou vůní a krásou přilákat bohyni plodnosti.
- Nevěsta je přenášena přes práh nejen pro symboliku nového začátku, ale také proto, aby si jí nevšimli skřítkové, hlídající dům.
- Společné zametání střepů z rozbitého talíře a pojídání polévky jednou lžící značí ochotu páru dělit se v budoucnosti o požitky i starosti.
- Dříve se věřilo, že zlí duchové vnikají do těla nosem, proto se rozšířil zvyk, aby nevěsta nosila svatební závoj. Dnes je to však především zajímavý módní doplněk...
- Svatební zvony vyzvánějící ženichovi a nevěstě vstupujícím do kostela nemají jen funkci oznamovací, ale měly by odehnat nedobré síly.
- Střepy (kromě skleněných a ze zrcadla) nejenže přinášejí manželskému páru štěstí, ale hluk z rozbíjeného nádobí má rovněž zaplašit zlé duchy.
- Nevěsta by si neměla sama šít svatební šaty, aby si nezašila cestu ke štěstí.
- Také by si neměla sama péct dort ani svatební koláčky, pokud nechce mít uplakané děti.
