Operace oční rohovky (ilustrační fotografie)

Operace oční rohovky (ilustrační fotografie) | foto: Lexum, Profimedia.cz

Dostala jsem náhradní oční rohovky, jinak bych oslepla

  • 2
Potíže se zrakem jsem začala mít na vysoké škole. Oční lékař mi sice předepsal brýle, ale ty mi nepomohly. A tak jsem navštívila jiného lékaře. Jeho diagnóza zněla: keratokonus na obou očích, tedy špatné zakřivení nebo dokonce ztenčení rohovky. Čtenářka Markéta napsala další díl našeho seriálu Můj boj s nemocí.

V mládí jsem přitom viděla dobře, až na vysoké škole jsem začala špatně vidět na dálku a skončila kvůli tomu u doktorů.

Vadu, kterou mi nešli, přitom nelze korigovat brýlemi, pouze tvrdými čočkami. Při neléčení může dokonce dojít k oslepnutí. Dostala jsem tedy doporučení na tvrdé čočky, tenkrát bylo jediné místo v Brně.

Tam mi čočky vyrobili na míru, ovšem čočky mě při nošení škrábaly, oči pálily a rohovka se dále vyklenovala.

Nemohla jsem sportovat

Jednou v noci mě oko začalo hodně bolet, musela jsem na něj dávat studené obklady. Ráno jsem šla k očnímu. ten mě hned poslal do nemocnice.

V nemocnici mi primář řekl, že musím podstoupit transplantaci rohovky, jinak by mi hrozilo oslepnutí. V té době jsem studovala vysoko školu se zaměřením na sport. S tím jsem musela skončit, protože by se rohovka mohla protrhnout.

Přestoupila jsem na jiný obor a na zkouškové období v zimním semestru jsem si domluvila termín na operaci. Stále jsem si říkala, že se lékaři asi spletli, že mě pošlou domů, i když jsem věděla, že při zakrytí zdravějšího oka vidím pouze bílý flek.

Transplantace dopadla dobře

V lednu 1996 jsem podstoupila transplantaci pravého oka. Operace dopadla dobře, už druhý den jsem viděla na operované oko. Po třech dnech mě propustili z nemocnice a pak jsem skoro každý den chodila na kontrolu k očnímu lékaři.

O rok později , opět v lednu, jsem podstoupila transplantaci levého oka. Tato operace už nebyla tak úspěšná, protože jsem na toto oko neviděla tak dobře jako na to pravé.

V současné době jsem 14 a 13 let po operacích, nosím sice brýle, ale jinak mohu žít normální život. Mám tři zdravé děti, které, bohudíky, toto onemocnění nezdědily.

Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.