V obličeji mi trůní olbřímí nos, nad jehož rozměry jásají jen plastičtí chirurgové. Objevily se první pigmentové skvrny a horní víčka se pomalu sunou k zemi. O vráskách raději ani nemluvím.
Ve výstřihu kde nic, tu nic. Malá prsa, ideální pro implantáty. Proč si je nenecháš zvětšit? Diví se kamarádky takové banalitě asi jako kdybych si zapomněla ráno vyčistit zuby. Jedna z nich postoupila liposukci břicha a hned se jí prý na to konto prsa o číslo zvětšila. Smůla, že měla původně čtyřky. Já bych to se svými chabými dvojkami brala, ale zas nemám to břicho. Zato mám tlustá stehna a celulitidu, na svůj věk, jako hrom.
Mám nespočetně znamének a pih. Prostě tolik, že i malé děti na koupališti zůstávají stát s pusou dokořán. Abych se jich zbavila, chodila bych do kosmeťáku do důchodu. Několik jsem si nechala odstranit a zůstaly po nich bílé fleky. Taky se vám zdám naprosto nechutná? Pokud redakce tyhle moje úvahy otiskne, to aby namísto ilustrační fotky použila rovnou Frankensteina.
Neustále řeším chlupy. Už dávno nestačí být holá jen na lýtkách. V plavkách nesmí z třísel koukat jediný chloupeček a pod nimi? Dnes abys pravého "bobra" pohledal! S neupraveným rozkrokem riskuju nemožný trapas a protože jsem bruneta a můj táta (po němž jsem) je opičák, mám to fakt náročný. Holení minimálně obden, anebo těžký prachy za kontinuální depilaci voskem. Laser? Sorry, ale už jsem se informovala: laser bolí a chlupy na nohou přijdou na 15 tisíc krát čtyři, protože problém bude v lepším případě odstraněn až na počtvrté. Šedesát tisíc nemám a nedám.
Z rozkroku jsem momentálně úplně nešťastná. Přečetla jsem si článek o tom, že existuje modelace stydkých pysků. Viděla jsem i fotografie a zdálo se mi, že ta slečna na obrázku na jejich místě skoro nic nemá. Tak co a hlavně proč si je nechává uříznout? No a pak jsem se doma ve sprše zhrozila. Mám je teda větší, než ta na tom obrázku. Škoda, že nemám srovnání s více holkama. Nikdy mě ale nenapadlo požádat nějakou kamarádku, aby mi ukázala rozkrok.
Další téma jsou ruce a nohy. Mám nemožné prsty u nohou. Jsou totiž všechny stejně dlouhý a nevejdu se do špičatých bot. Jen čekám, až přijde hit v podobě uřezávání - nebo spíš modulace - článků prstů. Na rukou mám zase prsteníček delší než ukazováček, což prý ukazuje, že jsem spíš chlap. Děsím se, až si někde zas přečtu, že mít kratší ukazováček, je pro ženu nemyslitelné faux pas a hned bude následovat odkaz na stránky plastického chirurga.
Už mám dost všech těch mindráků a zaručených rad. Kašlu na ně. Kam až by mě móda a nějaké "hity" dohnaly?
"Možná bych si měla nechat vybělit anální otvor. Co Ty na to?" Zkusila jsem nedávno to nejabsurdnější na svého přítele a čekala, že se tomu spolu zasmějeme. Mlčel. "Ale ono už to fakt existuje. Představ si, že je na to nějaká speciální mastička. Líbila bych se Ti víc?" Dobírala jsem si ho.
Vzhlédl se znechuceným výrazem od televizního zpravodajství a zúčastněně se zeptal. "A o plastice mozku tam nic nepíšou?" Je to tak. Problém nás zamindrákovaných není na těle, ale v hlavě.
