Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Tereza Tara: Hormonální antikoncepce připravuje ženy o divokost

  4:59aktualizováno  4:59
Má užívání hormonální antikoncepce na naše zdraví negativní vliv? Dokumentaristka Tereza Tara toto dlouho opomíjené téma otevřela jako jedna z prvních. I dnes, o pět let později, se o problematice i jejím dokumentu nazvaném Hormonální akvárium stále mluví.

Tereza Tara

  • Narodila v Ostravě.
  • Její první dokument natočený při studiu na FAMU Hormonální akvárium (2007) získal mnoho ocenění.
  • V krátkém filmu V čem je háček? dala prostor tématu manipulace v hnutí Poetrie.
  • V dílech Be loved a Sedmero údolí spolupracovala se súfijským tanečníkem Sasharem Zarifem.
  • Pro ČT natočila dokumenty Ženy v boji, Malí mistři a několik dílů cyklu Diagnóza.
  • Pořádá workshopy, cvičení tantrajógy Mohendžodáro a osobní konzultace pro ženy.
  • Založila projekt Hormonální akvárium a cyklus ženských setkání s názvem Divoženky, kde ženy objevují svou přirozenost, ženskost, smyslnost a kreativitu.
  • Má přítele, ve volném čase ráda tančí, zpívá, cestuje a odpočívá.

Co vás přimělo k jeho natočení?
Kdysi jsem zaslechla kusou informaci, že ryby mění pohlaví kvůli hormonální antikoncepci. Přišlo mi to natolik neuvěřitelné, že jsem začala pátrat po podrobnostech. A to téma mě postupně zaujalo natolik, že jsem se rozhodla natočit film.

Jak reagovali lékaři nebo farmaceutické firmy?
První roky se vlastně nic nedělo, zdálo se, že se všichni snaží předstírat, že podobný problém neexistuje, dokud to jenom šlo. Myslím, že velké firmy jsou si dobře vědomy toho, že nejlepší je nikoho nenapadat a k ničemu se nevyjadřovat, aby nepřitáhly pozornost více lidí. Zaznamenala jsem útok na své webové stránky, ale nevím, odkud to přišlo. Během natáčení jsem se ale setkala s mnoha lidmi, kteří problematice popisované v dokumentu vůbec nevěřili. To se za těch pět let změnilo, dneska už si většina lidí uvědomuje, že hormonální antikoncepce není kouzelná pilulka, ale že má i své negativní dopady. Sledovanost mých filmů s časem roste a to mě těší. Podle mě by takové informace měly být součástí vzdělání nejenom mladých dívek, ale i mužů.

Zaznamenala jste současný soudní spor ve Francii, kde mladá dívka v důsledku užívání antikoncepce prodělala mrtvici a ochrnula na půlku těla, protože lékaři neprovedli test srážlivosti krve?
Jsem velmi překvapená, že se to otevřelo až případem ve Francii. Já vím třeba o případu na Slovensku, setkala jsem se s podobnými zážitky žen i při natáčení dokumentu Hormonální akvárium. Když jsem natáčela rozhovory s ženami o jejich zkušenostech s pilulkou, tak jsem narazila na slečnu, která byla hospitalizovaná kvůli nevhodně předepsané antikoncepci - v rodině měla trombózu a nikdo ji neinformoval, že by to mohlo být rizikové. Naštěstí to u ní nedošlo až k ochrnutí jako u zmiňované Francouzky, ale měla velmi vážné zdravotní obtíže. Co mě zarazilo, byl fakt, že její nejlepší kamarádka, i přes tuto negativní zkušenost blízké osoby, hormonální antikoncepci nadále brala.

Naznačila jste, že nejde jen o biologické důvody, má podle vás hormonální antikoncepce i jiné negativní důsledky?
Nejhorší mi na celé záležitosti přijde téměř plošné předepisování hormonální antikoncepce velmi mladým dívkám. Nechci je nijak podceňovat, ale často je jim doporučena mnoha lidmi, kterým věří - přítelem, matkou a samozřejmě lékařem. Dívka pak nemá důvod si myslet, že by mohlo jít o něco zdraví škodlivého. Podle mě se v současné společnosti od dívek očekává, že budou pilulky brát. Je na ně tak vyvíjen nepřiměřený tlak. Mladé dívky ještě neznají svůj cyklus, neznají pořádně ani samy sebe. Tím, že začnou brát hormonální antikoncepci, o tuto možnost přicházejí. Já jsem přesvědčená, že žena je v souladu sama se sebou, pokud je v souladu se svým cyklem, který jí dává určitou hloubku prožívání a poznávání, mohou z něj čerpat mnoho energie a vychází z něj intuice. Ženy, které berou hormonální antikoncepci, se o toto připravují, protože jejich menstruační cyklus není přirozený. Pokud již žena své tělo zná, tak pozná, jaké na ní má hormonální antikoncepce účinky. Ale dívka jej ještě nezná a považuje to, jak se cítí, za normu. Ztrácí vlastně to poslední přirozené, co v ní od přírody zůstalo, a přichází o svou divokost, je snáze ovladatelná okolím.

Ukázka z dokumentu Hormonální akvárium

O ovládání je i dokument "V čem je háček?" kde jste dala prostor dívce, která byla žačkou gurua Járy. Jak jste na toto téma narazila, když se o tom tehdy v médiích ještě nemluvilo?
Kamarádky mě pozvaly na jógový víkend. Zdálo se mi to tam celé podivné, výuka nebyla kvalitní a přesvědčila jsem kamarádku, aby se mnou jela domů. Po cestě zpátky se psychicky sesypala a prozradila mi, že byla sexuálně zneužita. Do té doby neměla odvahu o tom nikomu říct, měla pocity viny a byla si velmi nejistá a nešťastná. Pak jsem zjistila, že nebyla jediná, že dívek se stejným traumatickým zážitkem z hnutí Poetrie je mnoho po celé republice, některé dokonce nezletilé. Nabídla jsem jí, že bychom o tom mohly nějakou citlivou formou dát vědět veřejnosti - bez bulvárních článků a šokujících výpovědí ve zprávách. V době, kdy jsem natočila její výpověď, už s tím byla srovnaná, překonala to. Tato zkušenost jí pomohla v osobním rozvoji, teď už ví, kde má své hranice. Mnoho dívek to ale tak dobře nezvládlo zpracovat. Po natočení jsem na žádost některých z nich udělala projekci pro žákyně tohoto hnutí, kde byli i lidé schopni poskytnout jim odbornou psychologickou a právní pomoc. Každý má svou cestu, dívky i jejich guru. Jistě se nesetkali náhodou. Proto nechci nikoho posuzovat.

Fotogalerie

Pořádáte také workshopy a osobní konzultace pro ženy. Co vás k tomu přimělo?
Všechno, co dělám, vychází ze stejného zdroje. Je to jen jiný způsob vyjádření. V současnosti připravuji výstavu Hormonální akvárium a pořádám workshopy na školách, kde s mladými lidmi hovořím o koloběhu hormonů v přírodě. Mluvíme o výhodách a nevýhodách hormonální antikoncepce. Dívka, která bere pilulku, snadno zapomene na riziko sexuálně přenosných chorob. A ty mohou být pro ženu daleko větším problémem, než je neplánované otěhotnění. Pořádám také workshopy pro dívky  zaměřené na ženské zdraví a prevenci sexuálního zneužití. Na workshopech pro ženy pracujeme hlouběji s tématy mých filmů, rozvíjíme kreativitu a cvičíme tantrajógu Mohendžodáro. Dělám i osobní konzultace, kde ženám pomáhám hledat odpovědi a řešení na různé životní problémy.

S čím se na vás ženy obracejí?
V poslední době je to hodně téma potratu - buď za mnou přijdou s tím, že právě o tom chtějí hovořit, nebo se postupně dopracujeme k tomu, že právě tam vznikl nějaký problém. V životě je třeba uctít všechno, i to, co zdánlivě nemělo být. Pak se snažím s ženami formulovat téma a pomocí kineziologie problém vyřešit. Je důležité duši uctít a nechat odejít. Také se jedná o různé zdravotní problémy, jako je očista organismu po vysazení hormonální antikoncepce. Dříve jsem pořádala kurzy rozvíjení kreativity, takže i s tímto tématem za mnou ženy chodí. Nenazývám se terapeutkou, spíš sloužím jako průvodkyně poskytující bezpečný prostor a  vhled. Ženy se uvolní, rozmluví a často na ten problém přijdou samy, já je jenom nasměruji. Každý má v sobě svou vnitřní moudrost, svého gurua, jde jenom o to ho najít.

Točit filmy v dnešní době není jednoduché,  jak se vám daří získávat finance?
Díky internetu se zcela změnil způsob distribuce filmů. Řada lidí stahuje filmy nelegálně a neuvědomuje si, že za nimi stojí konkrétní lidé, kteří dílo stvořili a strávili prací na něm často několik let svého života. Tvůrci si zaslouží peníze, které jim umožní důstojně žít a dále tvořit. Na druhou stranu internet skýtá možnosti, jak o sobě dát vědět a získat na film peníze. Já jsem například založila sbírku na svůj nový film Let viny a připravuji mezinárodní kampaň na podporu filmu. Věřím, že tato přímá podpora je nový způsob spolutvorby a budování vztahu mezi režisérem a diváky. Film prostě podpoří ti lidé, kteří souzní s jeho poselstvím a chtějí jej vidět. Je pravda, že témata, kterými se zabývám, jsou často kontroverzní, ale vím, že existují firmy a podnikatelé, kteří podobné věci podporují.

O čem pojednává váš film Let viny?
Je o mém procesu léčení. Měla jsem zdravotní problémy - někdy jsem neměla energii ani na to, abych vstala z postele, ve 26 letech jsem si připadala jako osmdesátiletá babička. Měla jsem o 10  kilo víc, protože jsem měla v těle zadrženou vodu, kruhy pod očima… Zkrátka jsem se cítila mizerně. V té době jsem hodně pracovala, věnovala se studiu a neměla jsem čas na sebe ani na vztahy. Obešla jsem klasické lékaře, ale nikdo mi nedokázal pomoci. Jenom mě posílali na další a další vyšetření, která nevedla k žádné diagnóze. Najednou jsem viděla bezmoc klasického zdravotnického systému: lékařka mě neznala, neznala mojí rodinnou anamnézu a posílala mě k odborníkům, kteří se zaměřují jenom na jednu část těla. Takže jsem se postupně začala soustředit na celostní medicínu, oslovila jsem jednoho léčitele a ten mi řekl, že by to mohlo být od ledvin. Změnila jsem jídelníček, věnovala se problému z pohledu rodinných konstelací a dalších metod… Během čtyř let jsem se vlastně učila žít jiným způsobem, v souladu se svým tělem a duší. No a z této mé cesty za uzdravením vzniká dokument Let viny, kde se věnuji celému tomu léčebnému procesu a tomu, že je důležité naslouchat svému tělu a důvěřovat božímu vedení.

Takže jste zanevřela na moderní medicínu?
Respektuji západní medicínu, protože dokáže udržet lidi při životě. Když jsem ale hovořila s přednostou nefrologické kliniky, sám přiznal, že problémy s ledvinami má víc lidí, ale často si je uvědomí až ve chvíli, kdy selžou. Západní medicína nedokáže odhalit, že se k problému schyluje, protože řeší pouze následky. V takovou chvíli ale může nabídnout dialýzu nebo transplantaci, což vám může zachránit život. To bylinné čaje asi nedokážou.

Esoterika je v Česku poměrně rozšířená a oblíbená. Jak ale poznáme, že nejsme u falešného gurua, ale jsme u někoho, kdo nám opravdu chce pomoct, ne z nás tahat peníze?
To je těžké, někteří lidé na to nemají čidla. Mně a vám to může připadat okaté, ale oni to nevidí. Souvisí to asi s tím, že se musíme naučit poslouchat sami sebe a umět rozlišovat, ne se nachytat na esoterický kýč a exotiku. Hodně jsem cestovala a díky tomu mi došlo, že v Česku jsou skvělí lidé s otevřeným srdcem. Jsou tu úžasní učitelé a lidé schopni vám otevřít oči. Kvůli tomu nemusíte jezdit za indiány a jíst kaktusy. Slované mají pradávnou schopnost komunikovat s přírodou a léčit, křesťanství k tomu přidalo kvalitu bezpodmínečné lásky. Žijeme v době, kdy se tyto kvality podporují a propojují.

O tomto tématu píše Kateřina Tučková ve své knize Žítkovské bohyně. Ty už ale vymřely, přišly jsme o jejich vědomosti a umění.
To je výborná kniha a pro dnešní dobu je velmi důležitá. Ukazuje nejenom jejich dar, ale i prokletí, které zneužívání síly přináší. Já si myslím, že bohyni ve smyslu léčení a vhledu v sobě může každá žena znovu najít. Každý cizinec, co přijede do Česka, tak na Češkách oceňuje jejich vnitřní sílu, smyslnost a vyzařování. Nemusíte přímo léčit své okolí, ale jde o sílu lásky, kterou můžete dát do čehokoliv, čemu se věnujete. Já jsem naprosto přesvědčená, že Češky jsou čarodějky (smích). Jenom si to zatím moc neuvědomují. V zahraničí se o tom víc mluví, tady se to žije. Spousta duchovních směrů a způsobů sebezdokonalování  je zaměřena spíše mužským směrem. Já nikomu neberu, pokud chce hledat vnitřní mír usazený v lotosovém sedu a vysedět tak důlek. Ale pro ženu je přirozenější setkat se s jinými ženami, tančit, jít do lesa a vnímat chvíli sama sebe. Nemusíme dělat nic speciálního a složitého. Žena je přirozeně duchovní, když je sama sebou.

A jak jste se dostala k dokumentu Ženy v boji, který jste natočila pro ČT? Je vám i toto téma blízké?
Několik let jsem se věnovala bojovému umění kendó. V té době pro mě byla poloha ženy bojovnice velmi důležitá. V té době mě oslovili z ČT, abych natočila dokument o ženách, které se věnují mužským sportům. Zajímavé na tom je, jak je žena celistvá, jak obsahuje mužskou i ženskou stránku. V jejím životě pak nastávají období, kdy se jedna z nich projevuje a potřebuje vyrovnat tu druhou. Při jednom tréninku jsem se ale zranila a musela jsem si dát na rok pauzu. Mezitím jsem objevila tantrajógu, která ve mně probudila ženskou energii. Ale část života prožitou v jangové mužské formě jsem si velmi užívala a pro ženy je přirozené si vyzkoušet obojí. Dneska se nás všichni snaží napasovat do různých škatulek: matka, partnerka, sekretářka, manažerka… Žena je ale přitom mnohem víc. Měly bychom naslouchat své intuici a nebát se být opravdu jedineční, protože právě to je na ženách, ale i na mužích, to krásné.

Autor: pro iDNES.cz






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.